I poslední den v roce vám přineseme oblíbené povídání historika Jana Schinka. Ten se dnes podíval na silvestrovské oslavy ve městě v průběhu věků. Víte, kdy se vůbec začal Silvestr slavit? A jaký repertoár převažoval v tento den v divadle?
Dne 31. prosince 335 našeho letopočtu zemřel papež Silvestr. Pro zásluhy byl potom blahořečen a den 31. prosince se stal svátkem sv. Silvestra. Mimo jiné byl patronem úrody a domácích zvířat. Ale to se ještě Silvestr nijak neslavil. Tady u nás už vůbec ne, protože zde ještě pobývali Markomani. Slavnosti nebo jen bujaré veselí a čekání na nový rok se objevují ve městě ke konci 19. století. Předtím se chodilo do kostela děkovat za prožitý rok a modlit se za zdar v novém roce.
Po roce 1900 se již majitelé hospod, restaurací, hotelů, vináren a spolků předháněli s nabídkou, že pouze u nich se dá řádně prožít Silvestr. Většinou Češi v českých hospodách. Němci v německých. Beseda byla česká, Německý dům (dnes dům Slavie) spíše německý. Úplně německý ne, protože tam angažovali českého kuchaře, který uměl udělat silvestrovský ovar s křenem a jablky, nehledě na knedlíky a vepřové.
Silvestrovský rej se stupňoval, přišla první válka, útlum, ale poté se zase velmi slavilo. Hoteliéři přistavovali ve městě kryté omnibusy na Včelnou do Bellevue, na Dobrou Vodu do Emauzů a Českého Švýcarska. Boháči prožívali Silvestra a kocovinu v Novém roce v Išlu, Schladmingu, Badgasteinu a dokonce i ve Sv. Mořici, jak o tom svědčí pohlednice, které odtud posílali domů do Budějovic.
Jasně, že Silvestr vypadal jinak ve Vlčí jámě než v Centrálu, nebo v baru Rokoko, kde se tančil kankán. Také hudební produkce se lišily. V Corsu se hrál šraml. Zachovalo se svědectví, že jeden oficiál zašel na večeři, kde hrála velmi hlučná kapela. Poptal se číšníka, jestli orchester také hraje na přání hosta. Samozřejmě, co si bude přát, aby hráli? No, než dojím, aby hráli šachy.
Základem veselí do půlnoci bylo muzicírování a vtipy, proložené alkoholickými nápoji (stejně jako dnes), různé úrovně. Vtipy nebo anekdoty v rozpětí od intelektuálních po srandovní zemité až nepublikovatelné. V tom čase meškal s místními přáteli ve vinárně Hubertus pod Černou věží spisovatel Machar. Chtěli mu ukázat, jak František Schestauber na věži hlásí půlnoc. Zpozdili se o pět minut, vyšli před vinárnu a nahoru na věž volali, aby jim ponocný ještě jednou vzácnému hostu zahlásil půlnoc. Chvíli bylo ticho a pak se z věže ozvalo: Polibte mi pr…
Kolem roku 1920 se do města dostaly popěvky velké páry z Karlína a Žižkova. Také jsme měli Doudlebskou polku, nebo K Budějicům cesta, ale nějak se to na Silvestra nehodilo. Šoféři byli tehdy kasta a přivezli řadu karlínských hitů. Policajt nechaj mně, já jsem v tom nevinně, já jsem ta velká pára a bydlím v Karlíně. Heleď podívej se, jak jsem tenká, dělej se mnou hezky pomalu, nejedla jsem od pondělka nemám na to náladu. Jiná situace bývala v Savoyi a v divadle.
V divadle bylo na Silvestra beznadějně vyprodáno předem. To se ještě nevědělo, že alkohol v malých dávkách neškodí v jakémkoliv množství, jen to herci tušili. Převažovaly operety. Polská krev nebo Netopýr se může hrát pořád. Nenápadný přelom nastal po roce 1960, kdy se Silvestr přesouval do obýváků, co nám to televize zase připravila. I v hospodách byla televize a čekalo se, co předvede. Potom se to soukromně i v tisku hodnotilo, občas to někdo „odnesl“. Dnešním pohledem se může říct, že některé televizní Silvestry by obstály i dnes.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
