DRBNA HISTORIČKA: Prvním filmem v Grandu byla detektivka Zigerata

Na snímku z roku 1962 se vlevo bourá restaurace a kavárna Metropol, vpravo totéž čeká secesní dům s kinem Lípa. Metropol se za c. k. jmenoval Budweiser Bierhalle, či Budějovická pivnice, postavená v roce 1877, Lípa z roku 1911 se tehdy nazývala Bio GRAND.  Termín „biograf“ nebyl ještě ustálený. Hovorově a také v místních listech to bylo elektrické divadlo, a ještě dříve před rokem 1900 mechanické divadlo.

Nejstarší zpráva o tomto divadle je z roku 1887, kdy na Krumlovských alejích uváděla mechanické divadlo společnost Hynka Havla. Elektrické divadlo uvedli na alejích bratří Oeserové. Informoval o tom list Budivoj ze dne 11. července 1889. Elektřinu měli z dynama. Byla to senzace, protože lidi, tedy herci, se na plátně pohybovali. Noviny techniku nerozebíraly, jak vypadal promítací přístroj, jak navazovaly obrazy a podobně. Spíše uváděly, že je plno, stan amerického typu je vytápěn a Budějovice jsou v tomto oboru jedny z prvních v Rakousku.

V Budějovické pivnici se prvně hrálo Havlovo mechanické divadlo v roce 1892. První skoro již normální biograf (jen němý) předvedl v pivnici v listopadu 1902 Viktor Ponrepo. V roce 1908 s názvem GRAND Bioskop, elektrické divadlo Theater Elektrique. Současně plus mínus se také promítalo U Černého koníčka, v Besedě, U Zelené ratolesti a pokračovala produkce na alejích.

Provoz v biografu GRAND (dům na snímku se ještě drží) byl slavnostně zahájen v sobotu dne 28. října 1911. První stálý biograf ve zděném domě. Druhý „kamenný“ biograf Elite (později Hvězda a Oko) v Jeronýmově ulici byl uveden do provozu o dva měsíce později o Vánocích 1911. Prvním filmem v Grandu byla detektivka „Zigerata“.

Celá budova Grandu zářila v předvečer zahájení elektrickými světly a výzdobou. První návštěvníci byli vítáni a podle místních listů byli překvapeni nádherou divadelní dvorany. Dvorana Grandu měla kapacitu 500 diváků. Po válce po úpravách 450 diváků. Sedělo se na pohodlných sklápěcích židlích. K pohodlí návštěvníků byla zařízena úpravna, šatna a bufet. Obrazy na plátně doprovázel virtuosní salonní kvintet.

Postupně se k němému filmu přidávali technici, kteří doplňovali okamžitý děj na plátně různými zvuky. Uměli napodobit dusot koňských kopyt, meluzínu, déšť, parní lokomotivu, střelbu, bublání vody, řinčení šavlemi, štěkot kojotů, vytí vlků, zvony, rozbíjení talířů, pochodující vojsko aj., cokoliv, jen rušilo, když děj předběhli nebo se zpozdili. Pokrokem byly titulky, většinou v němčině.

Německé titulky překládal do češtiny zřízenec u plátna. Vykřikoval text z papíru, na který si ve tmě svítil baterkou. Často když dočetl, běželo už na plátně něco jiného. Po válce se bufet v Grandu rozšířil, poněvadž byl přihlášen jako hostinská živnost. Lidi z Pražského předměstí tam chodili večer na víno (na pivo asi ne, není to doloženo). Promítalo se od půl šesté a od osmi. V roce 1949 byl Grand přejmenován na kino Lípa. Později v rámci Lípy zde vzniklo dopoledne a odpoledne kino Mladých.

V roce 1962, když se začal dům s kinem Lípa bourat, uvedla Jihočeské pravda, že začíná kus nové historie města. Budeme mít nové divadlo! Dále cit.: „Na staveništi již rachotí vrtačky a nákladní auta odváží materiál z budov, které musí být odstraněny.“ Dodnes zeje na Mariánském náměstí výtvarně nehodnotné parkoviště.