Další díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko ulici Dr. Stejskala, které se hovorově stále říká Divadelní. Konkrétně se zaměřil na dva domy v této ulici. Co všechno se v nich nacházelo?
Ve východní linii ulice Stejskalovy (běžně stále Divadelní, což ale není neúcta k dr. Josefu Stejskalovi, spíše je to praktické v informačním hovoru) mezi Širokou a divadlem stojí léta na pohled nezměněné domy č. 13 a 15. V 70. letech 20. století byl v domě U Chybů č. 13 předprodej vstupenek na kulturní a sportovní akce a v barokním domě č. 15 obchod Ovoce – zelenina a dále směrem k divadlu MASNA.
Masna byla řeznictví, v tomto případě U Satrapů. Na rozdíl od místních názvů řeznických živností jako U Šolínů, Starých, Stožických, Mikešů, Mrázků aj. pojem U Satrapů ustoupil. Asi proto, že tam potom léta byl textilní obchod Švadlenka a Jan Satrapa, známá továrna JASA pro průmysl masný a konzervový, sídlil v Krahulčí a Studené na Moravě. Konkuroval. Postupně se více používalo – co mají dnes v Masně, než U Satrapů. (Firmu založil jeho otec František Satrapa kolem roku 1904.)
Na místě novodobého domu č. 13 stával již před rokem 1545 pozdně gotický dům rodiny Haberschmidtů. Byl to podle kupní ceny 183 kop nevelký dům. A ni podle cen nebyl v renesanci nijak výrazně zhodnocen. První větší přestavba se uskutečnila na konci 18. století, potom zvýšení o patro v 19. století. V roce 1895 byli majitelem domu Václav Bláha a děti, roku 1904 Adolf Bláha.
V roce 1919 koupila dům Ludmila z Vollbrachtů od pánů Jana a Adolfa Bláhových za 66 000 K. Bláhů v domě nadále bydleli. Marie Bláhová zde měla prádelnu. Také rodina obchodníka módním zbožím a konfekcí Gustava Waldsteina. Měl společníka Zikmunda Hammerschlaga, ale asi se jim nedařilo, poněvadž Gustav Waldstein kolem roku 1925 přihlásil jako živnost obchod moukou. Průběžně byl v domě holič a kadeřník. Napřed Martin Bauer, potom dlouho Rudolf Anighofer.
Holičství a kadeřnictví bylo při ruce, když se šlo do divadla a dámy a pánové rychle potřebovali mít do divadla „novou hlavu“. Kolmo do ulice mívali holiči na konzole zlatý profilovaná kotouč. Holič býval znalec místních poměrů. Může se připomenout, že do roku 1848 byl holič oprávněn vedle běžného holení též k řemeslnému provádění nižších lékařských úkonů. Pouštěl žilou, sázel pijavky a baňky, obvazoval rány a léčil kožní nemoci. Ne, že by neměl zákazníky, ale byly s tím problémy.
Ve 30. letech 20. století bydleli v domě: vdova Ludmila Follprachtová (psáno s F), cand. jur. Josef Follpracht, advokát Antonín Hynek a Waldsteinovi Gustav, Olga a Trude. Na čas se zde usadila pobočka pojišťovací společnosti Union, Praha. Od května 1940 už to byl dům konfekce U Chybů: „Oznamuji Vám s radostí, že jsem otevřel novou prodejnu pánských, dámských a dětských oděvů a plášťů, Ervín Chyba, Divadelní 13.“ Potomci Ervína Chyby, jeden syn také Ervín, rázně chodili Divadelní a v okolí vždy dobře světle oblečeni, někdy i s tenisovou raketou.
V roce 1957 byl v přízemí vlevo otevřen Předprodej vstupenek. Později vpravo obchod elektrotechniky s názvem Rádio amatér. Po roce 1990 TV servis, v roce 1993 Caplin Casino Bar a roku 1998 Levné knihy. Na domě zůstávala léta malá červená skříňka z 1. republiky, možná i z doby c. k., s textem „V případě požáru rozbij sklo a zmáčkni tlačítko.“ Zazvonilo to u hasičů.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Neberu to jako znevažování, ale pro mne je to stále a vždy "Divadelní" a obávám se, že pro hodně lidí by otázka "kdo byl Dr. Stejskal" byla věcí velmi těžkou a mnohdy by končila slovem nevím. Osobně jsem si to sice před lety našel, ale stejně je pro mne ta ulice pořád Divadelní. Možná by stálo za to, přejmenovat ji zpět podle vžitého a jménem Dr. Stejskala nazvat některou z nových ulic, tam má spíše šanci se zapsat do paměti. A Dr. Stejskal si to (na rozdíl od mnohých) jistě zaslouží.
...tak tohle je o mém dědovi...a kromě Ervína měl ještě Ladislava a to byl můj otec...:D