pondělí 18. října 2021 Lukáš

DRBNA HISTORIČKA: Kněžská 28

Čtvrteční díl Drbny historičky se tentokrát věnuje Kněžské ulici. Repsektive domu v této ulici, který je posledním domem s podloubím. Kdo všechno v něm sídlil? A proč se měl dům zbourat? I to se dozvíte v dnešním textu od Jana Schinka.

Poslední dům s podloubím po pravé straně Kněžské ulice ve směru od Kanovnické k sadům byl v hovorovém podání od konce 19. století U Pokorných, potom U Kočvarů a po roce 1928 U Čurdů. Dům je zapsán jako nemovitá kulturní památka. Barokní průčelí skrývá přední gotické jádro. Přízemí má dva trakty, vlevo býval průjezd (dnes kavárna), vpravo klenutá síň, schodiště a výše položená zadní komora.

Dům má v současnosti číslo 28, ale dlouhá léta měl číslo 34. Jaroslav Kubák uvádí v topografii města prodej domu až v roce 1719, kdy dům dědil Antonín Benedikt Gube po otci Janu Karlovi v hodnotě  600 zl. Objekt je ovšem starší. Vedle směrem k sadům bývala stará zbrojnice, čímž by se mohlo vysvětlit, že dům neměl tolik majitelů (nebo měl, ale nenašli se kupní smlouvy) a další dům v Kněžské tím nemá podloubí.

Po roce 1928 zařídil v domě Josef Čurda, inženýr a civilní geometr, se společníkem Josefem Říhou zeměměřičskou kancelář. V domě bydlela ve 30. letech rodina Čurdů, Josef, manželka Zdeňka a soukromnice Antonie Čurdová. Později mladší Zdeněk Čurda, také inženýr geodet. V novější době byl člen oddílu jachtingu na Bezdrevu. Dále posluhovačka Marie Křiváčková. Nejméně od roku 1904 bylo v podloubí hokynářství Gizely a Marie Božovských. V provozu bylo ještě po roce 1948. Přibraly cukrovinky. Podle pamětníků také zmrzlinu s kopečkem čokolády.

V 80. letech 20. století se připravovala velká akce, zvaná tehdy asanace, na moderní prostor v trojúhelníku ulic Kněžská, Hradební a Kanovnická, včetně hotelu U Černého vola v tom trojúhelníku. Čurdův dům se sice neměl v první fázi asanovat, ve studii nebyl, ale Čurdům se stejně nabídla náhrada, asi odhadem neadekvátní, poněvadž si postavili dům v Mladém. Asanace začala poměrně rychle tak, že se vybouraly všechny dvorní trakty domů v této části Kněžské a přilehlé Kanovnické a vzniklý velký prostor se zplanýroval. Tím to skončilo, dodnes tam nic není.

Před první válkou bylo v domě kromě hokynářství také povoznictví. Anna Wittková měla přihlášeny fiakry, Jan Mareš povoznictví. Ve stejné době zde bydlel i Martin Vítek. Není zjištěn vztah mezi Annou Wittkovou a Martinem Vítkem. Tenkrát se psalo Vítek i Wittek. Rovněž často na obchodech býval nápis český a německý. Také věcně – Nábytek a vedle Möbel. Dokonce byly dohady, který nápis bude nahoře. V roce 1929 měla v domě provoz textilní firma Fried & Prager.

V roce 1946 uveřejnil list Jihočech informativní článek o tom, že by se měla ulice Hroznová otevřít přes sady rovnou na Rudolfovskou. Byla to připomínka či návrh k nové garnituře na radnici. Zdůvodnění spočívalo v tom, že Kanovnická ulice je přetížena. Zboural by se Čurdů dům, čímž by se mohlo jet z Rudolfovské přes sady přímo do Hroznové. Podle textu se na to pomýšlelo už za 1. republiky. U článku nebyl podepsán jednotlivec, ale jen  KAJA. To byla firma sídlící v podloubí o dva domy dále směrem ke Kanovnické. Byl to nápad nehorázný, poškodil byl cenný gotický půdorys města a rychle zapadl. Kanovnická ustála později i trolejbusy.

Hodnocení článku je 92 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Archiv Jan Schinko

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, Kněžská ulice

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.