DRBNA HISTORIČKA: Koňka v 50. letech 19. století nestačila čelit parním lokomotivám

Vpravo na snímku z období první republiky je vidět v Husově třídě část domu se zájezdním hostincem U Zelené ratolesti. Zde končila svého času manipulační kolej koňky a blíže k vodě se rozkládalo překladiště na lodě podnikatele Adalberta Lanny. Léta byla na domě umístěna stylová tabulka oznamující, že právě tady byl nejsevernější bod budějovické koněspřežní železnice.

Koňka v 50. letech 19. století nestačila čelit parním lokomotivám. V roce 1857 koupila celou koňku „C. k. privilegovaná společnost Západní dráhy císařovny Alžběty“ a rozhodla koněspřežní železnici přestavět na parní provoz. To bylo pár let poté, co původní společnost koňky dne 18. června 1854 učinila pokus projet s parní lokomotivou úsek z Kerschbaum do Budějovic.

Jízda parní lokomotivou byla velká sláva. Podle dobového tisku bylo podél trati tisíce lidí. Parní souprava, plná politiků a důležitých činitelů, skutečně do Budějovic dorazila. Jízda trvala 4 hodiny (koně to jeli za 6 hodin). Jenže parní lokomotiva poškodila železniční těleso, kroutily se koleje, někde propadly atd. Vliv mohlo mít to, že koňská trať měla pro těžkou lokomotivu málo pražců. Nebo nový stavitel koňky Matthias Schönauer stavěl trať lacino (původní stavitel Franz Anton Gerstner byl ze stavby v roce 1828 odvolán pro překračování rozpočtu). Zkrátka komise konstatovala, že trať se musí rekonstruovat.

Nová společnost koňky od roku 1857 asi snahu vyvíjela, ale nerekonstruovala. Až podle zprávy listu Budivoj ze dne 28. července 1867 se to pohnulo: „Dle došlého sem včera u večera úředního telegramu bylo uzavřeno v konferenci v záležitostech železničních v poledne za přítomnosti a svolení zástupců dráhy Fr. Josefa a korunního prince Rudolfa u vys. ministerstva obchodu odbývané, přestavěti Linecko – Budějovickou koňskou dráhu v lokomotivní a spojiti svého času dráhu tuto s vedlejší drahou od Pregartenu do Sv. Valentýna.“

Ale obchodní zájmy v hektickém čase rozhodly. Trať se přestavovat nezačala. V běhu už byla parní trať do Plzně. Zahájena dne 17. listopadu 1866 u Vondrova poblíž Bezdreva. V předstihu založili Adalbert Lanna a kníže Adolf ze Schwarzenberku na podporu parní železnici komité, kteréž usilovalo o to, aby se začalo stavět, co nejdříve.  Roku 1867 se začalo ve městě stavět nádraží pro parní lokomotivy (dnes je v těch místech železniční poliklinika). Koňka zanikla do roku 1870 a teprve potom se začala stavět trať do Summerau, ale trochu jinak, než vedla koňka. Jen se parní trať s tělesem koňky občas v terénu potkávala. Parní lokomotiva jela prvně z budějovického nádraží do Summerau dne 1. prosince 1871.

Původní společnost koňky hledala cesty, jak zvýšit efektivnost (zisk, samozřejmě) koňky, proto přivezla horské tažné voly a ve dnech 30. listopadu až 6. prosince 1846 zkoušela nahradit koně silnými voly. Oprávněně se předpokládalo, že vůl utáhne mnohem větší náklad než kůň. V úřední zprávě o provedených zkouškách se uvedlo, že volové jsou málo učenliví, nepamatují si, kde mají zastavit, naopak někdy klidně zastaví a musí být k chodu donucováni, čímž se k provozu nehodí.