V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko zaměřil na Senovážné náměstí. Jaké s ním byly plán? Proč se Mlýnské stoce říká stoka? Proč bylo v plánu její zakrytí, a co mělo vzniknout v jejím okolí? I to se dozvíte v dnešním textu.
Na pohlednici pořízené před rokem 1914 je zachycen stav na Vídeňském předměstí před Vídeňskou bránou. Ta již na snímku není, byla zbořena o 70 let dříve. Nacházela by se, kdyby stála, mezi kostelem sv. Rodiny a starou nemocnicí. Středem pohlednice teče po proudu Mlýnský potok, prvotně pravé rameno Malše, později, když podle novin služky sypaly do vody popel a metaři smetí, hanlivě ponížen na stoku.
Vpravo od vodnatého Mlýnského potoka se rozkládalo Senovážné náměstí tvaru trojúhelníku od staré nemocnice na roh Lannovky, od Vyšebrodského domu k domu U Města Prahy (na rohu Žižkovy) kolem šlajferny, kovárny, hospody U Labutě až ke Grafitovému mlýnu. Třetí stranu tvořil Mlýnský potok.
Od levého břehu v popředí s kvetoucí loukou na malém ostrově byla zástavba Rybní ulice, z níž je částečně vidět dvorec, známý později jako pekařství Cvachů. U mostu stojí kaplička se sv. Janem Nepomuckým. Dále vlevo by stály c. k. policajtské kasárny a muzeum. Mlýnský potok, dnes stoka, teče zde ve stejné ose pořád, jen zúžený a zakryt. Rameno od jezu před Grafitkou bylo zasypáno a ostrůvek zanikl.
O zakrytí Mlýnské stoky usilovalo několik generací radních už od dob režimu c. k. a hlavně za času 1. republiky. Byla již vypracovaná studie na zakrytí Mlýnské stoky, zboření policajtských kasáren (dvě budovy), Cvachů a kina Royal a postavení v těch místech velké městské tržnice. Dokonce už byli známi nájemci krámků uvnitř. Ale nestalo se (na obranu radnice je třeba uvést, že přišla krize a německé okupace). Mlýnskou stoku se podařilo zakrýt až za socialismu.
V roce 1955 byla dokončena veřejná soutěž na úpravu Stalinova náměstí (později náměstí 1. máje, dnes část Senovážného) a zakrytí Mlýnské stoky. Sešlo se 50 návrhů, z nich většina měla manifestační plochu s pomníkem Stalina. Mlýnská stoka by se přeměnila v řadu bazénů. U nás se Stalin nestačil realizovat, ale v Praze na Letné si postavili sousoší Stalina, zvané fronta na maso. Od manifestační plochy, to již bez Stalina, ale naše radnice neustoupila. V záloze měla Lenina. Mlýnská stoka byla zakryta v roce 1958. Léta se tam nic nedělo. Účinkovaly tam lunaparky a cirkusy. Policajtské kasárny byly zbořeny až v roce 1965.
Jednoho dne v noci (podle stavitele, který byl u toho) asi v roce 1950 zmizel základní kámen nového divadla. Vraceli se architekti a stavitelé (autoři projektu na nové divadlo) v bujaré náladě, věděli moc dobře, že divadlo stát nebude, základní kámen povalili a dovalili do Mlýnské stoky. Pár let tam ležel. Nic se nevyšetřilo. Chvíli radnice s divadlem ještě počítala, ale pak řekla, že bude stát na Mariánským.
O odkrytí Mlýnské stoky se mluvilo už před rokem 1989 a poté často, i splavení toku se objevilo, též rozdělení nesourodého plochy Senovážného na dvě části blokem domů. Zpracovaly se studie (chodil jsem okolo a mluvil s architektem, který to právě vyměřoval a kreslil), ale na radnici přišla po každých komunálních volbách jiná garnitura a zase nic. Až dnes se zdá, že je to aktualita.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
