V dalším díle Drbny historičky se Jan Schinko věnuje Škáchově domu, který stál na Pražské ulici. Manželé Škáchovi zde od roku 1923 vyráběli různé druhy vah. Co se však s podnikem stalo poté, co byl znárodněn? To se dozvíte v dnešním povídání.
Ve městě léta setrvávalo v paměti na Pražské sousloví Škácha-váhy, což je patrový dům s podélnou sedlovou střechou z 2. poloviny 19. století na snímku. Vlevo mimo snímek byla zase firma Čutka-rolety. Vpravo od Škáchů stojí velký Trägerův dům z roku 1851 statkáře Františka Trägera. Dále po Pražské by následoval Dělnický dům s restaurací U Radostů. Všechny tyto domy byly zbořeny. Politici oznámili, že domy musely ustoupit. Z Pražskou totiž měli veliké plány.
Škáchův dům ustoupit nechtěl, přesněji provoz Jihokovu. Dům jako poslední mohykán stál vyzývavě ještě v roce 1981. Více než deset let poté, to zanikla stará Staroměstská likvidací staroměstské školy v roce 1970. Po německé okupaci a válce oznámil Josef Škácha: „Dnem 15. prosince 1945 zahajujeme velký vánoční prodej elektrických žehliček, elektrických vařičů a vah značky Joška, Josef Škácha a syn, továrna na automatické váhy a elektrické přístroje značky Joška.“
V roce 1904 byl majitelem domu kotlář Eduard Scholz. Roku 1921 koupil František Stepan dům se zahradou od Terezie Scholzové za 77 500 K. V roce 1923 jsou již majitelé domu Josef a Kristýna Škáchovi. Dům měl domovní číslo 29, staré popisné 61. Josef Švácha měl v tom čase předmět činnosti výrobu vah ručních, balančních, decimálních, mostních na dobytek, škálové váhy a vozové s tiskacími přístroji. V roce 1948 přidali Škáchů výrobu automatických vah a elektrotepelných přístrojů.
Po znárodnění se továrna vah direktivně začlenila do Kovoslužby. Od 1. července 1955 se sloučila místní střediska sortimentu kovo s Okresním průmyslovým kombinátem, do čehož vstoupily Kovoslužby a tak vzniknul Kovopodnik. Náplňí byly opravy a údržba prádelních strojů. Nedařilo se, nebo neplnil se plán, proto podnik Škáchů převzal před rokem 1969 Jihokov. Kovopodnik zůstal vedle u Čutků.
Jihokov, výrobní družstvo, měl předmět činnosti - Stavební a strojní zámečnictví. V rámci toho vyráběl zárubně, garáže, vrata a opravoval bleskosvody. Jeden čas také provozoval výtahy a jejich opravy. Trochu se to překrývalo s výrobou v domě u Čutků (původně u Miffků) vedle. Z hlediska výrazu plánované velkoměstské Pražské třídy byl mnohem významnější Trägerův dům. Takový podobný dům mezi končícím klasicismem a historizujícím obdobím v architektuře město nemá.
V Trägerově domě bydlelo několik generací Určitě tam bylo živo. Profesor a konzervátor památek Adolf Träger měl osm bratrů a tři sestry. V roce 1912 přijímal v domě přihlášky do Klubu za staré Budějovice. Později také klub založil. Na dvoře domu bývala jízdárna. Pamětníci vzpomínali, že před zbořením domu tam několik let bývalo ticho a vrata průjezdu vždy zavřená. Všichni byli v období 1. republiky členy Sokola I.: statkář František Träger, statkář Josef Träger, inženýr vrchní stavební rada Ferdinand Träger, odborný učitel Gustav Träger, technický komisař státních drah Alfréd Träger, Marie Trägerová a Terezie Trägerová. Tedy dospělí členové Sokola. Profesor Adolf Träger a jeho dvě dcery Alena a Jarmila se později přestěhovali do Jírovcovy ulice. Oba domy Škáchů a Trägerů mají samozřejmě historii delší.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
