neděle 25. září 2022 Zlata

DRBNA HISTORIČKA: Když je válka, zabavují se zvony a sochy

Druhý dubnový díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko zvonům na Černé věži. Znáte je všechny? A víte, proč se dříve říkalo, že když je válka, zabavují se zvony a sochy? Zvon Budvar byl dovezen z Pasova do pivovaru Budvar a odtud na slavnostně ověnčeném voze k Černé věži. Od toho dne ohlašuje zvon Budvar každý den poledne.

Na snímku z digitálního archivu Vladimíra Kose se právě pokládá na povoz zvon spuštěný z Černé věže. Byl čas německé okupace na jaře 1942. Zabavený zvon Marta byl určen pro válečné účely, přetavit a použít na zbraně. Německá správa „pracovala“ na zvonech Čech a Moravy již od listopadu 1941. Podložila to protektorátními nařízeními v listopadu 1941 a dalšími dílčími vyhláškami. Zvony byly rozděleny do čtyř kategorií A až D. Jen kategorie D, kde byly zapsány nejvzácnější zvony, měla šanci, že tyto zvony nebudou roztaveny. Soupis zvonů byl detailní, jak jinak.

Zvony z Čech a Moravy v počtu 9 801 kusů byly shromažďovány v Praze u přístaviště na Vltavě v lokalitě Na Maninách. Postupně se na lodích odvážely do Hambuurku. Celková váha zrekvírovaných zvonů odvezených do Německa činila 1 562 926 kg. Poslední loď jela do Hamburku dne 28. srpna 1942. Na Maninách zůstalo až do konce války 2 184 zvonů a cimbálů a mezi nimi i náš zvon Marta z Černé věže. Marta se vrátila domů, zavěšena byla na své místo v roce 1947.

Některé zprávy uvádí, že byl také zrekvírován zvon Oktáva. Měl asi podobný osud, je na věži pořád. Roztaven byl však zvon Poledník, který byl odvezen do 1. světové války v roce 1917. Vznikla později školní poučka, že když je válka, zabavují se zvony a sochy. Budějovická firma Rudolf Perner chtěla zvon Poledník v roce 1931 znovu odlít, ale nestačilo se to realizovat. Až v roce 1995, kdy zvonaři Pernerové sídlili v Pasově, odlili zvon Budvar, který byl zavěšen na místo po Poledníku dopoledne dne 7. října 1995 a posvěcen kardinálem Miloslavem Vlkem.

Může se připomenout, že zvon Budvar byl dovezen z Pasova do pivovaru Budvar a odtud na slavnostně ověnčeném voze k Černé věži. Od toho dne ohlašuje zvon Budvar každý den poledne. Na Černé věži je více zvonů a cimbálů, což je na samostatnou kapitolu. Neznámější a největší je Bumerin, za c. k. hovorově Pumerka, který jak vzpomínali věžní František Schestauber I. a II. dokázal při zvonění rozkmitat Černou věž. Není doloženo, jak dalece věž kmitala, ale podle nich, na věži totiž bydleli, se jim při každém zvonění Bumerinem kýval nahoře v bytě lustr.

Bumerin měl namále v roce 1917, kdy zvony rekvírovaly c. k. úřady. Zemský c. k. komisař, když zvony zapisoval, vida Bumerin se zarazil, nikdy v životě tak velký a památný zvon neviděl. Zůstal stát, řeklo by se štajf, pochválil a Bumerin nezapsal.

Na snímku je vpravo v pozadí na domě vidět nápis KRÁL, což byla firma Jana Krále, která se zde na rohu Hroznové a tehdejší Sterneckovy, v domě, kde ve Hroznové byla vinárna U Zlatého hroznu, objevila právě v roce 1942. Jan Král uváděl sortiment pánská a dámská sukna, hedvábí a bílé zboží.

Vpravo vedle věže lze rozeznat dřevěný kiosek nebo boudu. V těch místech pod věží a před děkanstvím býval Ovocný trh. Stánky a pulty skladovali trhovci dole ve věži, vchod na snímku. To tam však nebyly jako dlažba „kočičí hlavy“.

Hodnocení článku je 94 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Digitální archiv Vladimír Kose

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, zvony, Černá věž

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.