První zářijový díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko Adalbertu Lannovi. Známý stavitel má mezi Kanovnickou ulicí a Lannovou třídou památník, který byl slavnostně odhalen v roce 1879. Proč ho museli postavit znovu? I to se dozvíte v dnešním textu.
Dne 2. října 1993 byl Na Sadech v části parku mezi Kanovnickou a Lannovkou slavnostně odhalen znovu postavený pomník Adalberta Lanny. Současně byl ten stejný den slavnostně odhalen znovu postavený pomník Jana Valeriána Jirsíka u paty Černé věže. Podíl na obnovení pomníků měl Klub přátel města a Karel Kakuška. Autorem pomníku Adalberta Lanny je Franz Xaver Ponninger z Vídně. Pomník byl slavnostně odhalen dne 27. července 1879. Přečkal a ustál několik politických režimů.
Stržen byl skupinou lidí z okolí Rudolfovské asi 25. května 1945. Nejasné je padnul-li za pomocí traktoru nebo ruského pásáku. Podle svědka, který jako kluk šel s matkou náhodně okolo (bydleli na Rudolfovské), tam žádný tahač nebyl. Jeho matka několik lidí z pokřikující skupiny znala od vidění a neměla o nich dobré mínění. Řetězy na stržení kolem pomníku tam snad byly. Ale vlastní pád si nepamatuje.
Adalbert Lanna, jež je sochařským mistrem zhotoven na pomníku, se pro orientaci uvádí jako Adalbert Lanna st., narozen dne 23. 4. 1805 v domku na levém břehu Vltavy za Dlouhým mostem, zemřel dne 15. ledna 1866 v Praze, nebo jako vltavský admirál. Na rozdíl od Adalberta Lanny ml., který se narodil v Praze v roce 1836 a zemřel v Meranu roku 1909. Lannové přišli do města v polovině 18. století z Rakouska ze Solné komory, přesněji Jakob Lahner s rodinou. Jeden čas se psali také Lanner.
Až syn Andrease Lahnera Thomas (1741 – 1797) se začal prvně psát Lanna. Dům u Vltavy si postavil na konci 18. století Taddäus Lanna (1772 – 1828), otec Adalberta Lanny st. Loděnice byla postavena v roce 1837 a zahrada s romantickým altánem roku 1852. Pamatuji, že jako dorostenec jsem hrál na oné zahradě volejbal a šatnu jsme měli v tom altánu. Objekt byl zajímavý, vyřezávané dřevo, ale rozbitá okna a průvan.
Od roku 1857 žil Adalbert Lanna st. v Praze, kde vlastnil palác v Hybernské ulici a vilu v Bubenči. Rodová vila Lannů, původně Lahnerů, byla a stále je v Gmundenu. Adalbert Lanna st. se stal v roce 1833 správcem veškerých regulačních a udržovacích prací na Vltavě. Později měl další rozsáhlé aktivity na Kladně, obchodoval s uhlím a dřevem. Stavěl mosty a hutě. Tato činnost byla také významná, ale ustálilo se hlavně neúředně přidávané jméno – Adalbert Lanna, vltavský admirál. V Národním technickém muzeu v Praze má svou expozici.
V čase, kdy se stavěla na Vltavě přehrada Orlík, rozebíral se pečlivě „jeho“ most u Podolska. Jednotlivé části mostu se označily čísly a začalo se velmi uvažovat, kam s ním. Dost dlouho ležely díly mostu na břehu. Naše radnice měla o Podolský empírový řetězový most zájem, památkáři a jiné důležité složky také (kromě politických). Postavil by se přes Vltavu na Pražském předměstí. Navrhovalo se několik lokalit signalizující vztah k Lannům. Vyskytly se technické problémy, nikoliv neřešitelné, váhalo se. Lannové jako buržoasní podnikatelé a obchodníci neseděli politikům, takže se Podolský most postavil u městyse Stádlec přes Lužnici.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
