DRBNA HISTORIČKA: V Rabenštejnské hradební věži se také bydlelo

Oficiální text památkářů ke známé Rabenštejnské hradební věži v Panské ulici č.  4/207: „Čtyřpatrová hranolová věž krytá vysokou pozdně gotickou dlátkovou střechou s prejzy, z níž jsou vysazeny zděné obranné arkýře na kamenných krakorcích. Zvláštní charakteristický prvek představují kamenná ostění okének. Z nichž některá jsou zřejmě kvůli lepším možnostem dostřelů pootočena vůči fasádě.  Průčelí jsou hladce omítaná s nepravidelnými nárožními kvádry, na straně do Hradební ulice ve výši 1. patra se nalézá zděných ochoz na kamenných krakorcích krytý pultovou stříškou se dvěma okénky. Dochovala se hodnotná konstrukce krovu. Věž je poprvé doložena k roku 1466, když její spodní část patrně vznikla po roce 1393 a k jejímu zvýšení došlo zřejmě až v polovině 15. století, což dokazuje dendrologický rozbor dřeva konstrukce krovu.“ Tolik odborný popis hradní věže. 

Ve věži se také v 19. a 20. století žilo. Otta Matschin připomínal, že ve věži bydlel poslední kasař ve městě. Sedával kolem roku 1950 na schůdkách k Mlýnské stoce. V tom čase ještě pobýval ve věži a v přilehlém domě s hradebním ochozem košíkář Schestauber (nebyl přímý příbuzný s Františkem Schestauberem na Černé věži).

Vždy se nečekaně objeví pamětník. Jiří Divíšek, první rektor Jihočeské univerzity si pamatuje, že tam jeho mamka koupila košíček. Rodina Vobrů, jejíž tři kluci se okolo věže denně pohybovali (chodil jsem tudy do 5. třídy na Husovce), podle Otty a Arnošta  Matschinů, bydlela naproti v domě Panská č. 6. (Nejužší dům ve městě.)

Arnošt Matschin: „Vobrů bydleli v Panské 6 (chovali tam i prase), dnes je tam Žíznivá gumovka. Ve věži bydleli myslím Schestauberovi, pletli košíky a měli výra, pro kterého jsme s kluky Vobrů chytali na Dlouhé louce vyléváním z děr a puklin myši. O kasaři vím, do jejich rodiny patřil i hasič. Pozdější obyvatele nepamatuji. Po roce 1975 dostali klíče od věže od ochránců přírody sokolníci (vedl je Hromek, později měl v Krumlově keramiku). Na podlahách byly silné vrstvy letitého holubího trusu. Ten jsme nakládali do žoků a valili je po schodech. Když se pak vápnem vybílilo, objevil se na věži visací zámek a cedule majetek karate klubu. Stížnost byla zamítnuta. Věž tehdy měla ještě komín. Na hřebeni sedávali každoročně okolo roku 1978 čápi. V přilehlé budově bývali truhláři a archiv lesů.“

Podle zápisů Karla Hebíka z České, které má založeny Pavla Poppová – Hojdarová, bydlel ve věži na přelomu 19. a 20. století Venca Putna, správně Václav Kříž. Nosil vodu v uzavřené putně na zádech ze studní a kašen k tomu určených do domů a poschodí. Za jednu putnu dostával nepatrný peníz 1 krejcar, později 2 haléře. Dřina. Bujará mládež na něj pokřikovala Venca Putna Pú. Pomáhal zvonit na Pumerin, štípal lidem dříví a od jara hrál po hospodách a letních restaurací na flašinet. Říkával „Zlatý jaro, zlatý jaro,“ kdy si trochu více vydělal. Nebyl to žádný intelektuál, ale pracovitý, nekonfliktní a šetrný člověk. Když zemřel, zůstal po něm v záložně značný obnos. Měl slušný pohřeb. Zaslouží si uchování v paměti města a Rabenštejnské věže.