Tentokrát se v Drbně historičce věnuje Jan Schinko domům v České ulici. Proč se do některých z nich po jejich opravě pustila kritika? A komu domy patřily?
Domy v České 42 a 44 mají hlavní průčelí a domovní čísla v České. Bývaly to pozdně gotické domy, spíše domky, jejichž zadní průčelí směřovala na dominikánský hřbitov, dnes na Piaristické náměstí. Dvorek a zahrada by se hodily, ale dětem to zase tak moc nevadilo, hrály si na Piarisťáku čili Frajťáku. Bydlel jsem jinde, ale pamatuji, že na Frajťáku se hrály různé školky (s míčem, švihadly, skákačky, maso s rybičkou) a několik systémů fotbálku. Jednou se ze země kopnutím vyloupla kost.
Snímek představuje zadní průčelí domů v České, od leva č. 40, 42 a 44. Prostřední dům č. 42 je dnes na první i na druhý pohled pustý. Dům měli z doby c. k. Šubrtů, od roku 1934 Rampasů. Josef Šubrt byl plukovní krejčí c. k,. pěšího pluku Viktora Emanuela III. král. ital. č. 58. Též dodavatelem spolku státních úředníků. Před rokem 1934 bydleli v domě František Šubrt, Marie Šubrtová a šofér Pravoslav Šefl.
Pozdně gotický dům byl přestavěn na začátku 19. století v empírovém pojetí. Za Rampasů v roce 1934 byl dům výrazně upraven. „Salon RAMPAS, dámské toilety a klobouky pařížských a vídeňských vzorů. Paříž Vás volá, milostivá, neb jsem se vrátil opět zpět z módních přehlídek vídeňských a pařížských modelových domů.“
Přestavba domu se dostala až do Prahy. Časopis Za starou Prahu dům pana Rampase velmi kritizoval, ve stručnosti – provedením nových výkladců ztratil dům cenný empírový spodek. Po roce 1990 zde vzniklo Casino, herna, jistá výhra, bar. Kolmo do ulice poutač v podobě pařížské Eiffelovy věže. Další dům č. 44 s mansardovou střechou stojí na rohu uličky z České ke klášteru. Také původně dům pozdně gotický, přestavěný v 19. století a novodobě upravený po roce 1931.
To dům koupil Karel Horák od slečny Marie Semelkové. Na přestavbu také zacílil časopis Za starou Prahy v roce 1934 a podrobil dům kritice. Přesně jsem si to opsal: „Na dům paní Semelkové povolena mansarda v těsném sousedství mariánského kláštera a barokního sousoší, která ohavně rozrušila jeden z nejkrásnějších starobylých obrazů města.“ Pražský časopis v případě subjektivního poznání, že mansarda působí ohavně, měl tento názor zkusit uplatnit předem. Po díle mohl bez bohorovnosti napsat, že mansarda vypadá normálně, ale jim že by se líbila jiná střecha.
Pracovně mám dům Česká 44 zařazen pod názvem U Bazalů. Měli zde obchod galanterním zbožím. Když jim živnost před rokem 1954 zrušili, co mohli, doprodali, ale neprodejné knoflíky všeho druhu velikosti, materiálu a barvy nasypali do velkého dřevěného sudu. Byl jsem u Pepíka Bazalů, třída VIII. C, Česká 64, když nám několika klukům vzadu ve skladu ten sud ukazoval, mohli jsme si nabrat. Pro ně jako zboží už to nemělo cenu, jen vyhodit je bylo škoda.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
