DRBNA HISTORIČKA: V baště se i bydlelo. Vlastní jméno ale nemá

Na snímku pořízeném ze Sokolského ostrova přes slepé rameno stojí na břehu vlevo část budovy gymnázia, k němuž vpravo přiléhá někdejší hradební bašta, která má vchod na dvoře domu Česká 66. Ve městě hovorově i v turistické literatuře se památná bašta označuje jako „bašta u gymnázia“. Ještě se to zasvěceně zdůvodňuje tím, že bašta byla přistavěna, ne-li přilepena, ke gymnáziu. Bylo to jinak. Německé gymnázium se stavělo v letech 1902 a 1903 a bylo přistavěno, ne-li přilepeno, k baště a od toho času se to nezměnilo. Správně by bylo „gymnázium u bašty“

Školským orgánům by se název „Gymnázium u bašty“ asi nezdál vhodný, ale topograficky je v pořádku. Zajímavé je, že bašta nikdy neměla, alespoň se to dosud v písemnostech nezjistilo, vlastní jméno jako jiné bašty. V hradebním systému jsou známy bašty Otakarka, Katovma, Bílá, Lauseck. Předmětná naše bašta je gotického původu z konce 13. století. Pravděpodobně měla vysokou strmou střechu jako má Otakarka. V letech 1833 až 1835 byla postavena kamerální budova Česká 66 pro daňové, celní a solní úřady a současně byla ke gotické baště přistavěna klasicistní část, ve které je schodiště a sociální zařízení, čímž bašta byla upravena pro bydlení.

Gotická střecha bašty se strhla a postavila se nižší pokrývající obě části bašty. Místo gymnázia tehdy stály vedle nízké objekty solních skladů. V baště se bydlelo asi do roku 1948. V roce 1949 bylo v budově Česká 66 zrušeno okresní finanční ředitelství. Po roce 1950 se v budově zařídilo podnikové ředitelství n. p. Jihočeské cihelny.

„Cihelny“ si v baště zařídily nezbytnou podnikovou administrativu. V přízemí bašty byla rozmnožovna a sklad kancelářských potřeb, v patře podatelna. Seděl tam pan Kaláb, který podle pamětníků sám stačil na tuto spisovou agendu podniku. Cihelny si později postavily vlastní podnikové ředitelství v Plachého ulici a v České 66 se usadil Kovopodnik. Také jim se bašta hodila. V přízemí měli kopírku a sklad tiskopisů, nahoře sídlila mzdová účtárna. V roce 1992 se Kovopodnik odstěhoval.

Potom v baště vzniklo Sdružení dětí a mládeže a Informační centrum pro mládež. Na orientační tabuli bylo velkými písmeny SDM a ICM Brzy zde zanikly a v baště nahoře začala úřadovat Společnost Solná brána a v přízemi Sdružení pro obnovení koňky. Jeden čas bylo toto sdružen aktivní. Navrhovaly se stáje pro koně v Háječku a koleje po někdejší trase. Na snímku je vpravo od bašty v parkánové hradbě (je nepůvodní, zvýšená) vchod s kamenným portálkem na dvůr.

Zde měl za socialismu Karel Kozák, to již jako důchodce, půjčovnu loděk a šlapadel, k čemuž sloužil stolek, židle a kasička. Někomu to asi vadilo, možná nejvíce ta kasička, a půjčovna byla zrušena, i když zájem našince a turistů byl. Lodě měl na dvoře pod střechou na bývalém parkánu.