V dnešním díle Drbny historičky se Jan Schinko podíval na historii cukrárny U Černé růže v Piaristické ulici. Podle Schinka je v provozu už od roku 1869 a byla jednou z prvních kaváren ve městě.
V dnešním domě U Černé růže býval do let kolem 1795 místní malý pivovar. Podle kupní smlouvy z roku 1715, kdy dům koupil Dominik Koch, byla v domě hospoda, várečná pánev, sladovna a dva kotle na pálení kořalky. Mimo jiné to potvrzuje, že ve městě se pilo nejen pivo, ale asi také dost kořalky. Pálil ji i předchozí majitel domu sládek Lorenz Vyskočil, který v domě dále bydlel. Vymínil si sladovnu.
Podle Jaroslava Kubáka se ale dům nazýval U Černého koně. (K tomu poznamenal, že označení Zur schwarcen Rössl používal také dům naproti, takže název mezi domy buď kolísal, nebo to byla chyba písaře.) V roce 1869 za majitele rodiny Hacků se původní dům přestavěl v pojetí pozdního klasicismu. Pravděpodobně v tomto roce začali zde v nájmu u Hacků provozovat živnosti cukrář Karel Němec st. a kavárník Gruber, přičemž se objevil název U Černé růže. V 1871 již normálně.
Po zesnulém kavárníkovi Gruberovi v roce 1881 vedla kavárnu Marie Gruberová. Karel Němec st. poslal syna Karla Němce ml. do učení na cukráře a složení tovaryšských zkoušek ke svému bratrovi do Rakouska. Po šesti letech se vrátil a převzal živnost. Hacků měli dům až do roku 1918. kdy jej koupila Kateřina Němcová od Kláry Hackové. Souběžně prosperovala kavárna, kterou navštěvovali obchodníci. V dobových listech se označuje jako židovská kavárna. Uzavíraly se tam obchody.
Za německé okupace byla kavárna uzavřena a její majitel a židovské rodiny bydlící v 1. patře byli deportovány do koncentračního tábora. Žádný se nevrátil. Byty obsadily německé rodiny, které před koncem války rychle odcestovaly. Před rokem 1950 byl dům Kateřiny Němcové znárodněn. V přízemí se zařídila prodejna továrny Merkur, čokoláda, kolekce, cukroviny, a v roce 1951 byl cukrářský provoz začleněn do n. p. Jihočeské pekárny. Cukrárna byla permanentně oblíbená. Vyhlášené byly kremrole. Při oslavách MDŽ na ně stáli zástupci podniků a úřadu z okolí frontu.
Pamětníci připomínají, že to byla kdysi cukrárna U Dědů. Hovorově ano, když totiž Karel Němec ml. zemřel (zřejmě padl ve válce, nevrátil se), provdala se Kateřina Němcová za Hynka Děda a jmenovala se poté Kateřina Dědová (rodačka ze Štěpánovic, kde byl její otec řídící učitel). Dědů v roce 1929 provoz zmodernizovali a dům opravili. Později vedla provoz její dcera Marie Ritterová, také cukrářka.
Za Jihočeských pekáren, které na dvoře něco zbouraly, se obnovila v levé části kavárna (také to byla částečně vinárna). Sice stran uzavírání obchodů nenavazovala na tradiční „obchodní“ kavárnu, ale v zakouřené místnost bývalo plno. V traktu do České se zařídilo ředitelství nejprve n. p. Rašelina, potom krajského závodu n. p. Kniha. Po roce 1990 byl dům vrácen Ferdinandu Ritterovi.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
