DRBNA HISTORIČKA: Voda a zeleň objímají město jako prsten skvostný, napsal Neruda

Na obrázku se představuje promenádní nábřeží v Rybní ulici. Vpravo teče levé rameno Mlýnské stoky, které se oddělovalo před jezem u Grafitovéko mlýna (původně Špitálský mlýn). Obě ramena tvořila na dnešním Senovážném náměstí ostrov. Z obou stran vedl na nevelký ostrov můstek. Bílilo se tam prádlo, mohlo by se říci staré bělidlo, poněvadž když se levé rameno zasypalo, bílilo se dál na novém bělidle.

U spojení obou ramen byla Mlýnská stoka skoro jako řeka. Podle starých pohlednic se v těch místech plavili koně. Navíc, než se na konci 19. století reguloval Dobrovodský potok, ústily do Mlýnské stoky vody Dobrovodského a Vráteckého potoka. V roce 1890 meškal ve městě spisovatel a básník Jan Neruda z Malé strany v Praze, obešel město a zaujaly ho vodní toky. V Praze potom napsal fejeton, ve kterém popsal polohu města: „Voda a zeleň objímají město jako prsten skvostný.“ Ještě přidal, že Budějovice České mají nepopíratelnou líbeznost svou.

Mlýnská stoka nebyla vždy stokou, byl to Mlýnský potok, hovorově Mýlboch. Lámalo se to na přelomu 19. a 20. století. Jihočeské listy ze dne 14. března 1900 referovaly o poradě na radnici, která se zabývala návrhem c. k. inženýra Šumandla z Prahy. Navrhoval zasypat Mlýnskou stoku z míst od dnešní teplárny až po ústí do Vltavy. Získalo by se podle něj spoustu místa. Hlasovalo se a naštěstí většina byla proti Šimandlovu plánu. Ještě před 1. světovou válkou se k zasypání Mlýnské stoky radnice vrátila. Stalo se, že Mlýnská stoka byla kolem sadů stěsněna do úzkých břehů kamenným zdivem. Jen výjimečně se v Mlýnské stoce potom objevovaly ryby, přičemž původně od 14. století měli rybáři v Mlýnském potoku haltýře.

Na promenádu do Rybní, říkalo se na Fiškostnu, bylo to z centra města pár kroků. Také se chodilo na Krumlovské aleje, ale tam nebyly doma a krámky. Za rohem stál biograf Royal. Rybní byla česká ulice. Členové Sokola I byli Ludvík Špička, ředitel rolnické školy, z č. 16, úředník Miroslav Sobota a obchodník Josef Sobota z č. 17, choť obchodníka Pavla Sobotová a sedlář Antonín Tomášek z č. 11.

Ze Senovážného vedl do Rybní most, u kterého na levém břehu stála barokní socha sv. Jana Nepomuckého. V květnu 1925 byla socha přestěhována a umístěna nad Mlýnskou stoku u kostela sv. Rodiny sirotčince Karla Boromejského v Rašínově ulici. Nově byla socha vysvěcena dne 16. května 1925 v 5. hod. odpolední za účasti katolických spolků. To zřejmě patřilo k plánům radnice, které se Rybní ulice nelíbila.

V roce 1928 veřejně oznámil starosta města Albín Dlouhý, že v dohledné době bude zbořeno pekařství Josefa Cvacha a domy policejních kasáren. Pro začátek.

Při bombardování v březnu 1945 bomby Rybní přelétly. Podle mistra klempířského Oldřicha Svobody soused Václav Záviš při každé siréně vlezl pod truhlářský ponk. Po válce Rybní chvíli odolávala, začala se bourat v roce 1952 před stavbou mostu zv. Dimitrovův, dnes Krumlovský. Léta se korzovalo na náměstí, ale tam se to skoro ohraničilo na korzo české, německé, profesorské a xindl korzo.