DRBNA HISTORIČKA: Závod míru sledovalo na Sokolském stadionu 15 tisíc diváků

Na snímku se představuje sokolovna, která byla dokončena v roce 1947 (stavba byla zastavena německou okupací a válkou). Snímek vzniknul asi před rokem 1952, kdy ještě nebyl stadion a dráha upraveny pro dojezd předposlední etapy Závodu míru (mezi cyklisty závod „Varšava“). Prvně se jela trasa přes Berlín W-B-P. Na stadionu přihlíželo dojezdu etapy údajně 15 tisíc diváků. Při příležitosti Závodu míru byla slavnostně přejmenována třída E. Beneše na Třídu míru (později se psalo třída Míru). Bylo to občansky marné, totiž nepřetržitě to byla Pražská.

Sokolovna vypadá poněkud ploše. Pamětnice Sokolka paní Filipová připomínala, že Sokolové měli problémy s památkáři. Ti nedovolili vyšší sokolovnu s odůvodněním, že by pak překážela panoramatu Blanského lesa, Kletě a Kluka. Razil to také konzervativní Klub přátel města, spadající tehdy ke Klubu za starou Prahu. Před spartakiádním rokem 1955 byla Sokolům zbořena brána borců s hudebním pavilonem a do třetice po roce 1990 zaniklo monumentální schodiště přímo ze sokolovny na stadion. Z jiného úhlu pohledu – stadion dostal v roce 1957 atletickou šesti dráhu mezinárodních rozměrů 400 metrů a po roce 1990 tartanovou osmi dráhu. V letech 1956 až 1957 se postavila nová dráha podle projektu slavného stavitele drah a kurtů Jaromíra Sibery. Sami atleti pomáhali. 

Do míchačky se házel přesný počet lopat škváry, jílu, cementu a pojiva. Řídil to vedoucí atletického oddílu Slavoje Karel Jírava, který vždy po „várce“ přilil do míchačky tajemný olej podle Sibery. Byl jsem jako žák přitom, ale už nezjistím, jaký to byl olej. Hmota z míchačky se vyklopila do kolečka a následně na dráhu a po obdélníkách se řezala do vodorovné polohy. V koutech dráhy se to vyvažovalo.

Slavnostní otevření nové atletické dráhy se konalo dne 17. června 1957 Velkou cenou v pětiboji žen a utkáním mužů České Budějovice – Vídeň. V roce 1952 byl zrušen ve sportu, v rozhodování v tělovýchově a i majetkově Sokol, zde Husova sokolská župa. Sokolovna a stadion připadly novému DSO Slavoj. To bylo v bleděmodrém všude v ČSR. Rozhodně Slavoj neusiloval o zmocnění se stadionu. Sportovní odvětví bylo direktivně zařazeno do ROH. Vznikly DSO, to je dobrovolné sportovní organizace. ROH řídilo DSO podle odvětví.

V průmyslu strojírenském vnikly oddíly DSO Spartak, DSO Jiskra měl textilní průmysl, DSO Baník zaštitoval hutě a doly, DSO Lokomotiva bylo pro železničáře, DSO Slavoj po místní průmysl, DSO Tatran zahrnovala dřevařský průmysl, DSO Dynamo energetický průmysl, DSO Slovan působila ve státních institucích a DSO Sokol mohla zůstat na venkově. Objevily se jednoty jako Spartak Praha Sokolovo, Spartak Praha potrubí a podobně. Vojsko mělo Rudou hvězdu, Tankistu, Křídla vlasti, ATK, ÚDA, Dukla atd. Ve škole při zeměpise to bylo výhodné. Ve Strakonicích byly DSO Spartak a DSO Jiskra, tudíž průmysl strojírenský a textilní – ČZM a Fezko. Náš Slavoj vydržel dlouho, prvně ho spolkla TJ Škoda.