V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko opět podíval na dobu, kdy nejen České Budějovice křižovala koněspřežka. Přečtěte si, jak tenkrát vypadala cesta do Lince, kde se do koňky nastupovalo a v kolik hodiny se na dlouhou cestu vyráželo.
Klasicistní dvoupatrový dům na rohu České a Piaristické s jednou arkádou loubí byl postaven v roce 1836 městským stavitelem Josefem Sandnerem na místě dvou starších vyhořelých domů. V roce 1551 zde v pozdně gotickém domě bývala hospoda. To dům proti klášterní bráně koupil jistý Wolf Decker i s várkou. Potom v roce 1593 dostal dům primas Vít Beránek se čtyřmi stoly a osmi putnami.
V 19. století to byl dům společnosti provozující koňku, potom dům c. k. rady Effmerta, dále dům bratří Nisslů a za socialismu Mototechny. Zejména zůstává v historii spojení s koňskou železnicí. Dole v České (když pršelo, posloužilo podloubí) bylo nástupiště pro osobní dopravu, v patrech kanceláře a byty společnosti koňky. Jak vypadalo nástupiště, lze jen odhadovat, asi bylo vyvýšené. Dámám do vagónů pomáhali pánové. Do Lince se vyjíždělo ráno v 5 hodin.
Podle vzpomínek učitele Hanse Merbellera z roku 1914, který s rodiči často do Lince jezdil, se vyjelo až tehdy, když všichni nastoupili, čímž naznačil, že to nemuselo být přesně v 5.00 hod. Předpokládá se, že znamení k odjezdu dal odpovědný výpravčí. Evidence cestujících byla však detailní. Jízdenku si musel pasažér nakoupit naproti v Piaristické v domě kavárny U Černé růže, kde sídlila pokladna koňky. Když měl cestující jízdenku a platný cestovní pas, byl zapsán do jízdní knihy. Do Lince se přijíždělo kolem 19. hodiny večer. V zimě se nejezdilo.
Cestou se přepřahali koně, v Bujanově byla přestávka na koláče, v Kerschbaum na oběd s pivem a v Oberndorfu káva. Skoro výlet, ale někdy bylo chladno, na což si brali cestující na nohy deky. Učitel Hans Merbeller vzpomněl, že jednou zahlédl na náspu červené jahody, upozornil maminku, zaslechl to kočí, zastavil a šlo se na jahody. Koňka zastihla ve městě ještě parní železnici v letech 1868 až 1870.
Dům v roce 1909, tehdy Effmertů, koupili bratři Karel a Eduard Nisslovi od Josefiny Effmertové za 162 000 korun. Bratři Nisslové předtím prodali dům na Lineckém předměstí šlechtičně z Hardtmuthů a Josefina Effmerová koupila dům v Kněžské. Effmertů měli později železářství a dům v Kanovnické. Bratři Nisslové upravili dům pro potřeby knihařství, papírnictví a prodej školních potřeb. Z těch dob pocházely portály a výkladce s roletami po celém přízemí v Piaristické. Strhala všechno až kolem roku 1960 Mototechna. (Do Krajinské portály nechala, jen je natřela modře.)
Firma Nissl nabízela tenkrát moderní plnící pera KLIO: „KLIO vždy pohotově ku psaní inkoustem připravené. Pero jest uznáno za nejlepší. Špinění úplně vyloučeno. KLIO lze v každé poloze v kapse nositi. Cena 1 ks v hladkém provedení jest 4,- K, ve vzorkovaném 5,- K.“ Firma Nissl se po roce 1948 chvíli jmenovala Narpa.
Dům je také spojen se Živnostenskou bankou, která zde v nájmu u Effmertů sídlila v letech 1884 až 1901, než si postavila vlastí palác v ulici tehdy Sterneckově.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
