V dnešním díle Drbny historičky se Jan Schinko zaměřil na Masné krámy. Ty ztratily na přelomu 19. a 20. století svůj účel a začaly pomalu chátrat. Došlo to až tak daleko, že se je dobový tisk nebál označit za hnojiště, semeniště potkanů a noclehárnu různých pochybných individuí.
Na snímku pořízeném na přelomu 19. a 20. století je zachycena skupina pánů v relativně dobrém oděvu (nikoliv pracovním) a s nezbytnými klobouky před masnými krámy, tehdy se ještě psalo s malým "m". Mohla být neděle, trhový den nebo jiná příležitost k tomu vzít si klobouk a jít do města. Přesnější datum pořízení fotky se dá vysledovat podle masných krámů, které nemají v průčelí obchody, nápisy firem apod. Vypadají uzavřeně, neživotně, ani pánové o ně nejeví zájem.
V roce 1895 byla na Pražské silnici postavena zcela nová městská velká jatka a 28 masných krámků se začalo před či poté z masných krámů stěhovat. Poslední řezník se z masných krámů vystěhoval v roce 1899, takže snímek byl pořízen po tomto roce, kdy ještě areál neobsadili drobní obchodníci.
Krámů bylo od počátku v roce 1554 stále 28. Řezníkům byly tehdy prodávány za 100 kop grošů s podmínkou, že řezník musel mít ve městě vlastní dům a být přitom měšťanem. Zásobování zbožím se uskutečňovalo z ulice Hroznové (do let kolem 1875 Masnokrámské) nebo ze dvora, kde se mohla porážet zvířata do velikosti telete. Prodávalo se uvnitř ve střední lodi. Krámky se otevíraly dřevěným sklápěcím zařízením.
V roce 1554 měly masné krámy renesanční podobu s hlavní lodí a jednou lodí po každé straně. Původně byly krámy postaveny v gotickém stylu. Poté, co Karel IV. vida nepořádek u masných krámů na náměstí, nařídil radnici masné i chlebové krámy z náměstí odstranit a vydláždit ulice. Cech řezníků, později Společenstvo řezníků, patřil spolu s cechem mlynářů a krupařů k nejvlivnějším činitelům ve městě. Masné krámy začaly po odstěhování řezníků chátrat, ne-li již před rokem 1895, kdy řezníci věděli, že se staví nová jatka. Zrušila se malá jatka za klášterem a porážet dobytek se mohlo jen na Pražské, tudíž do svých 28 krámků nic neinvestovali. S tím souvisel další problém po letech – drobní obchodníci se těžko na něčem společně dohodli.
List Budivoj ze dne 7. května 1909 se do masných krámů hovorově řečeno pořádně opřel: „Staré masné krámy jsou, jak známo, velikou ostudou našeho města. Na poslední schůzi obecního zastupitelstva poukázal na to obecní starší Josef Šubert. Nazval masné krámy hnojištěm, semeništěm potkanů a noclehárnou různých pochybných individuí. Pan starosta mu dal za pravdu, ale dodal, že vhodná doba na vykoupení této barabizny byla již promeškána."
Také Jihočeské listy masné krámy každou chvíli tepaly. V roce 1923 měla radnice vykoupeno již pět krámů z 28. Ještě kolem roku 1948 se o masné krámy bojovalo. A od roku 1954 máme Masné krámy s velkým "M".
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.