Čtvrtek 19. 6. 2025 | Svátek má Leoš
Dnes, 16:00
V novém díle Drbny historičky se Jan Schinko vrací k hostinci U Skřivánků na dnešní Žižkově třídě. Připomíná dobu, kdy tudy jezdily hotelové omnibusy od starého nádraží, kdy se na rohu hrával kuželník a zpívali tamburaši, i kdy se v domě usadily krajské sekretariáty KSČ.
Upravená pohlednice zachycuje Schmerlingovu třídu (dnes Žižkova) vlevo od hostince U Skřivánků (hostinec U Černého koníčka je vpravo, jen částečně) směrem do města, kde se ulice lomí vpravo kolem secesního domu s nárožní věží a dále na Senovážné. Pohlednice byla pořízena před rokem 1912 (ještě nestojí domy Schwarzenbergů – bytový a centrální účtárna), ale už jezdí tramvaje, a to od roku 1909. Nehledě na to, že tramvaj tudy slavnostně projela už v prosinci 1908.
Vlevo ve dvoupatrovém domě z konce 19. století býval nejméně od roku 1895 hostinec U Stotzkých. Tehdy na dobré lokalitě, protože Schmerlingova a Nádražní (dnes Průmyslová) byly hlavní komunikací od starého nádraží do města. Od každého vlaku tudy jezdily hotelové omnibusy na náměstí, kočáry, provoz továrny tabákové režie, a také tudy vedla silnice do Pětidomí a na Dobrou Vodu. Situace se zcela změnila v roce 1908 postavením nového nádraží blíže k Lannovce.
Čtvrtek, 12. června 2025, 16:00
V dalším díle Drbny historičky se Jan Schinko vrací k pohlednici Lannovy třídy z doby před rokem 1929. Připomíná osud německé reálky, hostince U Červeného srdíčka i legendární neon na domě Mototechny. Zavzpomíná i na dobu, kdy Lannovka byla bez aut...
Dne 8. listopadu 1906 převzal hostinec U Stotzkých se stinnou zahradou a verandou Václav Skřivánek. Jistě už věděl, že se bude stavět nové nádraží, ale nebylo ještě definitivně rozhodnuto, kde bude stát. Jeden návrh byl blíže k cukrovaru.
Od počátku byl hostinec U Stotzkých převážně německý. K Černému koníčkovi chodili Češi. V roce 1895 se na německý hostinec zaměřily, přímo udeřily, Jihočeské listy: „Germánskou hospodou byla odjakživa tzv. restaurace U Stotzkých proti Černému koníčku. Nejnovějším jejím nájemcem je pan Staffe, který se činí, co může, aby pověst, co čistě německého, neporušil. Odstranil v místnosti všechna česká slova.“
Za hostinského Václava Skřivánka se to změnilo. Byla to česká hospoda s českým pivem, zařídil se kuželník a koncertovali páni tamburaši. Může se odhadnout, že německé nápisy hned odstranil. Hospoda se udržela, i když k novému nádraží se chodilo jinudy. Obrat dělala tabáčka, okolí, nákladní nádraží a Mladé.
Čtvrtek, 5. června 2025, 16:00
V novém díle Drbny historičky se Jan Schinko vrací na Rudolfovskou třídu, kde kdysi naproti sobě stály dvě slavné tužkárny – větší Grafo a menší Ripet. Přibližuje, kdy podnik Grafo vznikl, jaké tužky vyráběl, proč nesl jako logo egyptského brouka i...
V paměti byl léta hostinec za rodiny Hammerů (hovorově Hamrů). Ondřej Hammer převzal hostinec kolem roku 1930. Pomyslná klasifikace podniku se vyvíjela z kavárny a restaurace na hostinec, hospodu a pivnici, ale nesklouzl do označení putyka, kterýmžto titulem byly jiné podniky označovány a dobové místní listy je rády tepaly, dokonce u nejhorších používaly výraz bordel.
V domě U Hamrů se za 1. republiky usadily krajský a okresní sekretariáty KSČ. Ještě zde sídlily krátce po roce 1945, než se přestěhovaly do bývalého Německého domu (v tom čase poté Staliňák, později Armáďák). Ve 2. patře měla KSČ tajný byt, později VB a STB. Vyloženě tajný nebo konspirační byt to však nebyl, protože každý v okolí to věděl. I to, kdo tam chodí. Pamětníci připomínali, že tam meškal i nechvalně známý Klement Gottwald.
Do pár let po roce 1950 vedla hostinec Terezie Hammerová. Vpravo v přízemí v krámku bývala žehlírna, vzadu prádelna a mandl Marie Kosařové (roz. Dvořákové). Ve městě byla tato prádelna známá tím, že vzorně žehlila pánské košile a do běla čistila pánské tvrdé límečky a manžety. František Kosař pracoval u státní dráhy. U dráhy pracoval též zde bydlící František Kohl. Až v roce 1971 nechali tehdejší politici ve městě umístit na domě pamětní desku na sídlo KSČ.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
