Neděle 28. 12. 2025 | Svátek má Bohumila
Dnes, 15:00
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko vrací k vánočním zvykům, které formovaly život na Budějovicku v 19. a na počátku 20. století. Štědrý den plný věštění, půst se zlatým prasátkem, koledování na sv. Štěpána i první vánoční strom Svobody v roce 1925. Přečtěte si, jak se slavily Vánoce na venkově, ve městě i na návsi a co z těchto tradic přetrvalo dodnes.
Jádrem Vánoc byl a je Štědrý den. Pokračuje se Božím hodem a koledou na sv. Štěpána. V rámci Štědrého dne a večeře v 19. a 20. století se různě věštilo. Vypadalo to ještě za 1. republiky tak, že některé rodiny „věděly“ všechno, co bude následující rok. Dlouho se věštilo, jestli se slečna vdá. Jedna verze byla, že hodila střevíc přes hlavu ke dveřím, a dopadl-li špičkou ke dveřím, vdá se. Druhá, novější, spočívala v tom, že do střevíce kopla, ten letěl a podle toho, kam po dopadu směřovala špička, tak odtud přijde ženich.
Krájela se jablka a ze středové dužiny se leccos určilo. Hospodyně hlídala celý den až do večeře, aby se členové rodiny postili, že uvidí zlaté prasátko. Samozřejmě neuviděli, což hospodyně zdůvodnila tím, že něco tajně snědli. Po večeři dostávala něco dobrého i domácí zvířata, slepice kus vánočky. Ostatně hospodyně nesměla vstát od večeře, protože by slepice špatně snášely. Na venkově na statku bylo mnoho vánočních akcí. V 10. poschodí v paneláku takové prostorové možnosti nebyly (dvůr, maštal, chlév, chlívek, stodola, špejchar apod.). Možná proto některé tradiční slovanské zvyky ustupují. Leda když se na Vánoce jede na chalupu. Po večeři se mohly také hrát karty o ořechy.
Čtvrtek, 18. prosince 2025, 16:00
V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko vrací do prosince roku 1925, kdy na náměstí Svobody poprvé vyrostl Vánoční strom. Připomíná vznik myšlenky, zapojení spolků, škol i městské rady a slavnost, která spojila hudbu, poezii i pomoc jihočeským...
Kmotři se scházeli u vybraného kmotra nebo u starosty po večeři na ořechy. Nechodili po jednom, počkali a sešli se na návsi a potom šli všichni najednou do předmětné sednice, aby nevyvrzali teplo. Oslovovali se při kartách kmotře nebo sousede. Oslovení „pane“ patřilo jen panu učitelovi a panu faráři. Není jasné, jak to bylo s ořechy. Buď se dávaly za jednu hru, nebo do banku.
Na sv. Štěpána se koledovalo, což se částečně udrželo dodnes. Plně se ale udržel význam slova koledovat a vykoledovat. I v hanlivém použití: Ve Vlčí jámě v Biskupské bylo možné si vykoledovat pár facek (dle policejních záznamů). Ke konci 19. století a ještě ve 20. století za c. k. chodily koledovat děti. To by nebylo nic zvláštního, ale chodili koledovat také učitelé a faráři. Učitelé, aby se uživili, faráři na opravu kostela. V některých regionech nosili žáci ráno před Vánocemi do školy každý jedno polínko, aby mohl kantor v učebně topit.
Podle Ottova naučného slovníku znamenala původně koleda celou dobu vánoční od Štědrého dne do Nového roku. Termín byl odvozen z latinského kalendae, to značilo první den každého měsíce, ale pak bylo slovo přeneseno na dobu zimního slunovratu, kdy „slunce se rodí“, a na slavnosti původně pohanské.
Středa, 24. prosince 2025, 12:00
Vánoční strom na náměstí, zpívání koled, rodinné zvyky i blyštivé výlohy plné lákadel. Vánoce v Českých Budějovicích měly už za první republiky silný společenský i komerční rozměr. Připomínaly ale také chvíle sounáležitosti, klidu a lidskosti.
Na Boží hod u prvního vánočního stromu Svobody v roce 1925 pokračovaly slavnosti zpíváním koled podle Františka Vránka a sestavením živého obrazu pod heslem „Dítě, uč se moudrým býti.“ Profesor František Vránek zpracovával koledy již od roku 1910 v kostele sv. Anny a v Růženeckém kostele pro smyčcový orchestr. U vánočního stromu proložil produkci třemi dudáckými melodiemi, Blaníkem od Smetany, něčím od Maláta a Šebestiána Bacha. To mělo mimořádně velký úspěch a Vránkovy koledy se hrají dodnes.
K 30. prosinci 1925 byl uveřejněn výkaz příspěvků na první vánoční strom Svobody. Přispěli také Alois Jirásek a dr. Kramář. Městská rada poskytla 2000 Kč, záložna 300 Kč, po 200 Kč společenstvo řezníků, uzenář Jan Mikeš, po 100 Kč dr. Karel Kramář z Prahy, spořitelna a továrna Solo.
Po 50 Kč Alois Jirásek z Prahy, F. K. Schinko, JUDr. Tůma, svaz gážistů, obchodní a průmyslové družstvo, polský konzulát v Praze, kroužek střádalů U Vlášků. Po 30 Kč majitel továrny na lihoviny František Beránek, E. Bernhajer, Kordina a spol., Agrární banka, firma Meinl 25 Kč. Po 20 Kč hostinský U Čechoslováka J. Hryniak, kožešník A. Sylaba, lakýrník A. Ambler, Poštovní úřad č. 3, stavitel A. Kubíček a další po 10 Kč.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
