Ačkoliv se ke konci války přestěhovalo budějcké gestapo do Hardmuthovy vily na dnešní Lidické třídě, dlouho v ní nevydrželo. 5. května roku 1945 vypuklo v Praze povstání proti nacistické okupaci, které se rychle šířilo do celé země. Ještě téhož dne se velitel budějckého gestapa Hans Möhrbek rozhodl se svými zaměstnanci opustit město.
„Nejdříve přikázal správci věznice gestapa v justičním paláci Jakubu Koklarovi propustit zbylé politické vězně, kterých bylo ve věznici ještě šest. Kolem 17. hodiny z Budějovic vyrazila kolona několika nákladních a osobních automobilů a motocyklů s gestapáky a jejich zavazadly,“ uvádí Jan Ciglbauer z klubu Historie severního Českobudějovicka. „Směřovali na Blanský les, ale chtěli se vyhnout větším obcím jako Křemži. V Chlumečku je zastavila povstalecká hlídka, ale Möhrbek si pohrůžkou vynutil volnou cestu. Projeli Brlohem, kde se stočili na jih na Chvalšiny.“
Noc na 6. května přečkali v nedalekých Boleticích. „Pokračovali až do Starého Špičáku u Zlaté, odkud už to bylo do Záhvozdí kousek, ale Möhrbek se chtěl nejdříve přesvědčit, jak to v obci vypadá, a ráno 7. května poslal do Záhvozdí gestapáka Wittnera. Ten se vrátil a hlásil, že v Záhvozdí už jsou Američané, kteří vědí o tom, že jsou zde ubytovány gestapácké rodiny a vyhrožují, že každého gestapáka, kterého chytí, hned zastřelí. Möhrbek poslal na motocyklu gestapáka Richtera a řidiče Wesselaka zpět do Budějovic. Dozvěděl se totiž, že bylo ve městě vyhlášeno stanné právo a zvažoval návrat.“
Návrat do Budějc ale nebyl Richterovi doporučen. „Möhrbek se tedy rozhodl služebnu rozpustit. Ráno 8. května se na kraji lesa s každým gestapákem rozloučil podáním ruky a každému předal 500 říšských marek. Dál gestapáci prchali na vlastní pěst po jednotlivcích a malých skupinkách. Někteří odešli například do Hořic nebo Krumlova, kde se snažili splynout s civilními uprchlíky pod svými cizími identitami. Gestapáci Richter, Wittner a Kranl 20 dní pochodovali až do Saska, odkud se pak po nějaké době vraceli do Bavorska a snažili se kontaktovat své rodiny.“
Kdo si myslí, že byla většina budějckých gestapáků po válce dopadena, je na omylu. Za svoji minulost pykalo jen několik z nich. Někteří zadržení následně spáchali sebevraždu - nejčastěji ve vazbě oběšením. „Jeden již v květnu spáchal sebevraždu ve Včelné skokem do studny. Ti, kteří byli dopadeni, byli odhaleni různými způsoby. Některé rozpoznali podle popisů Američané v zajateckých táborech, a pak je po nějaké době předali českým úřadům. Richter s Kranlem byli zatčeni americkou vojenskou policií 22. října 1945 na ulici v Pasově, když se vraceli z oběda v restauraci. Není jasné, jak se o jejich skutečné identitě Američané dozvěděli. Gestapák Steinhauser byl údajně unesen českými policisty převlečenými do amerických uniforem z bavorské strany Šumavy.“
Následné vyšetřování bylo plné přehazování viny, usvědčování kolegů a udavačů a výmluv na pouhé plnění rozkazů. „V Českých Budějovicích byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni Franz Jiskra - nebezpečný gestapák původem z Rožnova, Jakub Koklar - dozorce a později správce věznice gestapa, který proslul svou až neuvěřitelnou brutalitou k vězňům, Alois Kranl - jeden z gestapáků, který vydržel u budějovické služebny po celou válku, Otto Richter - vyšetřoval lehčí případy typu poslech cizího rozhlasu a podobně a několik zadržených zmrzačil, Willi Steinmann - další z nejkrutějších gestapáků. Jeden gestapák byl odsouzen na doživotí, jeden na 25 let, tři na 20 let a osm dalších k trestům do 18 let. Mezi posledními byli řidiči, dozorci a fotograf gestapa. Všichni ti, kteří nebyli popraveni, byli propuštěni na amnestii v roce 1955 a repatriováni do Německa. Tehdy již komunisté potřebovali kriminály pro letce a vojáky z Anglie, soukromé zemědělce a řemeslníky, nekomunistické politiky a další třídní nepřátele,“ uzavírá Jan Ciglbauer.
Foto: www.severniceskobudejovicko.estranky.cz
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
