Ke čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. V dalším díle se historik Jan Schinko věnuje Solnici a Piaristickému náměstí. Ta byla vystavěna už v roce 1531, od té doby svou tvář však několikrát změnila. Nehledě na to, že skrývá i zajímavé příběhy.
Větší část obrázku Piaristického náměstí na pohlednici z konce 19. století sice zaujímá monumentální klášterní kostel Obětování Panny Marie, ale pohlednice má název Dům u tří loupežníků. Cizinec hned neví, o co jde. Našinec ví, že je to objekt s ozdobným stupňovitým štítem v pozadí, který má na průčelí tři kamenné masky. V novější době se pro tento goticko - renesanční objekt ustálil název Solnice a zcela v nové době Velká solnice, na rozdíl od Malé solnice, které přiléhá k Velké vpravo. Matematicky by se objekt měl jmenovat U Čtyř loupežníků, poněvadž čtvrtá maska je umístěna na zadním štítu směrem ke slepému rameni Malše.
Podle pověsti, která se tvrdošíjně udržuje, představují masky tři loupežníky, kteří se pokusili klášterní kostel vyloupit, ale byli chyceni, popraveni a hlavy prý zazděny do právě stavěného objektu. Tři lupiči přepadli v noci modlící se jeptišku Luisu a přinutili ji, aby jim ukázala místo, kde je klášterní poklad. Luisa je zavedla do sakristie a v nestřeženém okamžiku utekla a zabouchla dveře. Poté zavolala stráže. Čtvrtá maska zpochybňuje, že by se loupežníci zobrazovali na průčelí, když byli tři. Pověst je to dobrá, pořád se úspěšně vypráví turistům. Poptávají se na Luisu.
Masky pravděpodobně představují buď stavitele a mistry řemesel na stavbě se podílející, nebo purkmistra a významné radní, anebo to jsou zvláštní kamenické značky. Význam masek ale není spolehlivě vysvětlen. Vzhledem k tomu, že na Piaristickém náměstí byl tenkrát hřbitov a masky tedy mířily na hřbitov, nedá se úplně vyloučit, že by to zloději nebyli. Třeba jako výstraha, že kdo něco v městské sýpce ukradne, bude zazděn. Podle nejnovějšího odhadu jsou masky kamenické značky. Podobné se totiž vyskytují na jednom mostě v Německu.
Současný pohled. Foto: Jan Homolka
Solnice byla postavena v roce 1531 jako městská sýpka (v němčině Kornhaus). V tom období zrovna ve městě končila gotika. Později v nezjištěném čase se v sýpce skladovaly zbraně a výzbroj, čímž se léta používal název zbrojnice (Zeughaus). Před rokem 1880, deset let poté, co byla zrušena koňka a klesal dovoz soli z Rakouska (dovážela se levná z Polska), se ve zbrojnici nějaký čas skladovala sůl. Dokládá to německý název Salzhaus. Sýpka je však pro skladování soli a manipulaci s bečkami zcela nevhodná.
V roce 1885 už to zase byla sýpka. Od obce si sýpku pronajal Antonín František Taschek. V rozpočtu obce Česko-budějovické na rok 1885 je v příjmech položka 75 zl. ze sýpky na náměstí Piaristickém, nájemce A. F. Taschek. Rodina Taschků platila činži 75 zl. ještě v roce 1901. Až v roce 1902 měl platit ze sýpky činži nový nájemce Bedřich Sáček - 150 K. Asi nezaplatil a nájem zrušil.
V květnu 1903 totiž nabídla Ludmila Knappová obci, že „starou solnici“ na Piaristickém náměstí koupí za 40tisíc K. Obecní zastupitelstvo na své schůzi dne 9. května 1903 nabídku zamítlo. Na tom bylo zajímavější, že připomněla název „stará solnice“. Zastupitelé oficiálně projednávali „starou solnici“. Tím termíny odpovídající dřívější náplni objektu, jako sýpka, špýchar, zbrojnice a též lidový název U Tří loupežníků, začaly zřejmě ustupovat.
Skutečná solnice je, přesněji její zbytek, v České ulici 66, kde se sůl odebírala z koňky, nebo od formanů a překládala na lodě. Po roce 1560, to se již ve městě usadila renesance, byl k sýpce přistavěn samostatný sklad bez propojení se sýpkou, ale sjednocen na průčelí cimbuřím. V nedávné době bylo praktické obě stavby rozlišovat, proto vznikly názvy Velká solnice a Malá solnice. Ve městě tak máme tři solnice. Mohlo by se oznámit, že Budějce jsou město soli a solnic. Přínos by to byl.
Napsal Jan Schinko
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
