Kanovnickou jezdily trolejbusy, přestože byla poměrně úzká

Pohled do Kanovnické ulice od mostu přes Mlýnskou stoku směrem k náměstí před rokem 1908. Prospekt uzavírá vzadu stará klasicistní záložna. První dům vpravo za mostem býval za socialismu sídlem Svazarmu, vlevo byl dům U Ještěra, kožené zboží, opravna obuvi, punčoch a rychlosprávkárna. Na dobovém snímku z období c. k. je zachycen příjemný letní den. Nosily se apartní kloboučky, postávalo se, kluk klidně stojí v jízdní dráze, což nějak nesouhlasí s tím, že podle učebnic dějepisu byl režim c. k. v koncích, upadal, císař František Josef „už na to neměl“ a lidé málem neměli na chleba. Podle tohoto snímku měli Budějčáci nejen na chleba. 

Kanovnická byla až do roku 1829 slepou ulicí. Na jejím konci před Mlýnskou stokou stála mohutná třicetimetrová vysoká hradební věž zvaná Břidlicová nebo dříve Prašná (býval v ní uložen střelný prach). Živnostníci z Kanovnické si na radnici vydupali zboření věže. Tehdejší purkmistr města Vincenc Strandl nesouhlasil, řekl, že gotická Prašná věž se bourat nebude a navrhoval protáhnout ulici vedle věže, nebo udělat ve věži průjezd jako jiná města, ale obyvatelé Kanovnické si stěžovali u krajského úřadu a ten nařídil purkmistrovi věž zbourat a navíc tvrdil, že věž ulici hyzdí (Pražáci ovšem věděli, že jejich Prašná věž ulici nehyzdí, naopak a mají ji pořád).

Kanovnická nabyla na významu až po roce 1908, kdy bylo postaveno nové nádraží a našinec i cizinec z nového nádraží šli na náměstí Lannovkou a Kanovnickou. Do té doby se ze starého nádraží chodilo do centra Průmyslovou, Žižkovou a Karla IV. V 50. letech 20. století došla Kanovnické komunikační kapacita. Od roku 1949 jezdili Kanovnickou trolejbusy č. 1, 2 a 4 v obou směrech. Ze sadů byla stanice trolejbusů u záložny, což byl šikovné, hned se vystoupilo prakticky na náměstí, v opačném směru proti domu látek u Sadovských. Na dobovém snímku je vidět, jak byla Kanovnická úzká, přesto se tam trolejbusy vyhnuly. Mohla by se tam dělat autoškola.

Kanovnická ulice v současnosti. Foto: Jan Homolka

Radnice řešila dopravu v Kanovnické tak, že se v domě Svazarmu a U Ještěra vytvořilo podloubí, čímž se v těch místech trochu rozšířila vozovka. Další plán byl vybourat podloubí po celé jedné straně ulice od Svazarmu ke Kneisslům. Mezitím byly v Kanovnické zrušeny linky 1 a 2, zůstala do roku 1960 v obou směrech jen linka č. 4 zvaná hovorově OKRUH. V letech 1961 až 1969 jen v jednom směru. Poté začala městská hromadná doprava jezdit jen kolem Besedy.

Starousedlíci Budějčáci často připomínají, že viděli stát trolejbus na náměstí před radnicí, tudíž tam musela být stanice a vést tudy linka. Ale nevedla. To byly trolejbusy francouzského exteriéru značky Vetra s motorem z ČKD, které mohly ujet na baterii bez trolejí až dva km. Normálně jely k záložně, pak řidič stáhnul kladky a na baterii se jelo k radnici. Vozily delegace a svatby (svatebčané to ale platili).  

Vlevo za mostem poněkud skryt stromovím stojí patrový klasicistní dům známý pod názvem U Ještěra. Pamatují hlavně dámy, kterým se ulomil jehlový podpatek, ztratily glanc, dobelhaly se k Ještěrovi, a za chvíli vyšly zase jako dámy. Dům byl bezohledně zbořen před rokem 1974. Na jeho místě nic není, jen trochu dál byla postavena nehodnotná placatá budova panelákového typu krajské politické škola KSČ (dnes konzervatoř, která za to nemůže).

Křižovatka Kanovnická, Lannovka a Na Sadech byl tak frekventovaná, že radnice po roce 1970 hlasitě uvažovala, že se tam udělají podchody. Na Senovážné vedla tenkrát evropská silnice E14. Zdá se, že všechno pomine, jen hrbolatá dlažba v Kanovnické ne.

Napsal Jan Schinko