středa 30. září 2020 Jeroným

(NE)OBYČEJNÍ: Měl jsem jen dvě možnosti. Život nebo smrt, říká Marek Landa. Abstinuje už šest let a pomáhá i ostatním

Od puberty byl závislý na drogách a alkoholu. Několikrát prošel léčebnou, zkoušel různé možnosti. Jednoho dne se totiž z minuty na minutu rozhodl, že takhle nemůže dál žít. Teď už Marek Landa šest let abstinuje a rozhodl se pomoct i těm, kteří se chtějí vydat stejnou cestou.

Marek Landa byl řadu let závislý na drogách a alkoholu. Nebylo to lehké období. Bral jsem drogy a zneužíval různé látky asi patnáct let a v závislosti jsem byl až po uši. Tím byl ovlivněný i můj životní styl ­– krádeže, bezdomovectví, výroba drog a jejich distribuce, samota, zoufalství,“ popisuje nejhorší období svého života. „Jednoho dne jsem na Hostivařské přehradě, totálně pod vlivem, skákal dvě hodiny placáky do vody a bavil tím lidi. Druhý den ráno jsem se probudil s obrovskou modřinou přes celý hrudník. V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem se mohl utopit, že jsem mohl umřít. A to byla ta chvíle, kdy jsem se rozhodl, že chci žít,“ vzpomíná. Podle svých slov měl jen dvě možnosti. Život nebo smrt.

Marek musel najít odvahu začít podnikat kroky, které ho dovedly k abstinenci. „Musel jsem si nechat pomoct od profesionálů. V léčebně jsem byl opakovaně a zkoušel jsem různé možnosti. Až když jsem si uvědomil, kde dělám chybu, tak se to podařilo. Začal jsem plně abstinovat,“ popisuje. Od té doby už uplynulo více než šest let. Tak dlouho už je Marek „čistý“.

„Měl jsem potřebu poslat dál to, co jsem dostal“

Po nějaké době přišla touha začít společnosti vracet to, co do záchrany Markova života investovala.  „Byl to vlastně ten hlavní impuls, proč jsem se rozhodl pomáhat závislým lidem. Skrze léčbu do mě bylo hodně investováno. Od fantastické práce terapeutů, která často přesahuje rámec zaměstnanecké smlouvy, až po státní kasu, která za mě léčbu přes pojišťovnu zaplatila. Zkrátka jsem měl potřebu poslat dál to, co jsem dostal,“ vypráví jedním dechem.

Společně s kamarádem proto založil skupinu FAKT, která pomáhá závislým lidem abstinovat. Letos v říjnu to budou dva roky, co se sešli poprvé. „Všechno to začalo nevinně. Ze začátku jsem potřeboval pomoc jen sám sobě. Každý závislý člověk, který se pokouší o abstinenci, by měl docházet na nějaké doléčování, což je ambulantní forma podpory různých druhů. Myslím si, že při doléčování je důležitá pravidelnost, a já jsem se kvůli práci a různým okolnostem dostal do situace, že jsem doléčování už přes půl roku neměl, ale cítil jsem, že ho potřebuji,“ vzpomíná na začátky.

Po vzoru profesionálních a neprofesionálních skupin se s kamarádem dohodli, že se začnou pravidelně každou neděli scházet, budou si společně povídat a řešit vše, co bude potřeba. „Postupně se k nám přidal další člověk, a tak to to celé začalo. Momentálně jsem na tom tak, že provozujeme tři svépomocné skupiny,“ vysvětluje Marek.

Všichni, kteří do organizace chodí, jsou navíc spojeni na sociálních sítích. Fungují na takzvaném krizovém chatu, kde se o sebe v moment, kdy někomu ze členů není dobře, navzájem starají. Provozují navíc otevřený prostor, který je k dispozici všem, kteří pracují na abstinenci. „Je tam koupelna, pračka, kuchyně, internet – my vlastně nabízíme jen čisté prostředí. Není to o žádné terapii, ale člověk prostě přijde, dá si třeba čaj nebo kafe, udělá si nějakou práci a jde pryč. Také tam vždy něco hromadně uvaříme. Je to místo, kde se jen setkáváme,“ přibližuje.

Tím ale jejich práce nekončí. Přednáší na základních a středních školách, jezdí po léčebnách, kde prezentují své příběhy a ukazují, že abstinence je možná.

„Závislost je napořád“

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou si lidé musí uvědomit, je podle něj fakt, že závislosti se zbavit nedá. „Závislost je napořád. Můžeme se jen naučit, jak abstinovat,“ říká. A k tomu vede podle Marka jen jedna cesta. „Člověk si musí uvědomit, že má problém. Až když toto udělá, může si začít postupně plánovat svou cestu k abstinenci. A ta je u každého naprosto individuální.“

Jak se říká, udělat první krok je vždy nejtěžší. To samé platí i u abstinence. Důležité je ale nepolevit ani poté. „K udržení abstinence prostě patří doléčování, na které by měl člověk chodit pořád. Takže naši klienti, kterým se daří abstinovat, si tohle uvědomují a stále k nám chodí. Jediné, s čím se dá hýbat je intenzita, s kterou nás navštěvují. Někdo chodí každý týden, a pak třeba začne chodit jednou měsíčně. Když má třeba těžké období, potřebuje doléčování intenzivněji, a tak chodí zase častěji. Je to taková proměna,“ popisuje proces doléčování.

Ve Faktu má tato fáze jednu zásadní podmínku. Lidé, kteří přijdou, musí být podle Marka opravdu střízliví. Člověka, který je pod vlivem, mezi sebe nepustí. A i když nemají žádné testy nebo přístroje, po letech abstinence už prostě poznají, když někdo není v pořádku.

Do budoucna by chtěl Marek expandovat do dalších měst. Od nového roku budou působit v Plzni. „Vím, že nabízíme službu, která je žádoucí. A kde je poptávka, měla by být nabídka. Jen nás v tom trochu brzdí finance. Když si úplně pustím fantazii, tak vidím v každém větším městě dům s nápisem “FAKT Vila”, která nabízí chráněnou práci, ubytování, svépomocnou podporu pro všechny FAKT Abstinenty,“ usmívá se.

„Nikdy mě nic nenaplňovalo víc“

Svého rozhodnutí pomáhat závislým s abstinencí rozhodně nelituje. V životě se mu díky Faktu roztočil zvláštní kolotoč. Od ředitele a primáře psychiatrické léčebny v Červeném Dvoře dostali spolu s kolegou nabídku pracovat jako peer konzultanti. „Naše pozice ve službách je nová, protože v tomto směru nejsme nijak vzdělaní. Nabízíme jen svou žitou zkušenost a skrze ni s klienty pracujeme,“ říká. „Díky tomuto zaměstnání se v abstinenci cítím ještě lépe a pevněji,“ uzavírá Marek Landa.

Ohodnoť článek

Celkem hlasovalo23 čtenářů

Foto archiv Marka Landy

Štítky Neobyčejní, rozhovor, Marek Landa, závislost

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.