„Na směny jsem si zvykla. Hlavně, že pracuji v čistém prostředí.“

Do Bosche jste nastoupila začátkem tohoto roku. Co bylo hlavním důvodem pro změnu zaměstnavatele?
Už odjakživa mám ráda technické věci, jako malá holka jsem doma pomáhala taťkovi s různými opravami a následně jsem tedy také vystudovala střední školu se zaměřením na strojírenství a konstrukci. Předchozí zaměstnání bylo také ve strojírenském průmyslu, ovšem tam se jednalo o tu klasickou strojírenskou výrobu (zpracování kovů). Když jsem ale pokukovala po novém zaměstnavateli, určitě jsem nechtěla strojírenství opustit, a nabídka z Bosche mi připadala z tohohle pohledu velmi zajímavá. Zejména kvůli tomu, že se zde kompletuje celý výrobek.

Váhala jste v tu chvíli nad něčím?
S prací pro Bosch už jsem vlastně „koketovala“ před rokem, ale tehdy jsem nabídky odmítla, protože jsem si úplně neuměla představit čtyřsměnný provoz, a to čistě z osobních důvodů – přítel se mnou tehdy pracoval – já na jednu směnu, přítel na dvě. V případě, že bych pracovala na čtyři směny, moc bychom se neviděli, alespoň to jsem si v tu dobu myslela. Nakonec to není až takový problém a s přítelem se vídáme dostatečně.

Co vás nakonec přesvědčilo?
Jak už jsem říkala, strojírenství mě baví. Z toho pohledu se mi líbí, že tady nesestavujeme nějakou více či méně nicneříkající součástku, která člověku sama o sobě nic neřekne, ale že vyrobíme celý, plnohodnotný výrobek. V současnosti v Evropě jezdí 49 procent automobilů s palivovými čerpadly vyrobenými v RBCB. Mám dobrý pocit, že téměř každé druhé auto má palivové čerpadlo, na jehož výrobě jsem se mohla podílet. Prostě a jednoduše za sebou vidíme po těch osmi hodinách konkrétní výrobek a z toho mám já osobně dobrý pocit. Kromě toho to samozřejmě byly i nabízené benefity, protože kdo někdy pracoval i někde jinde, ví, že to, co dostáváme v Boschi, skutečně není standard.

Jste tedy po prvních měsících spokojená?
Musím říci, že ano. Stále jsem třeba překvapená mzdou. Mzda je ve srovnání s mými předchozími zaměstnáními velmi dobrá, a je to právě díky směnnému provozu a řadě bonusů navíc. Je tu spoustu prémií a bonusů a myslím, že kdo chce pracovat, je za to dobře odměněn. Navíc jsem velice ráda, že oproti předchozímu zaměstnání je tu velice čisté prostředí. Rozhodně se tu netaháme s těžkými nebo špinavými věcmi. 

Již zmiňované benefity jsou rozhodně také velkým plusem. Už jen například obědy, jednak stojí dvacet až padesát korun a pak také jako člověk s bezlepkovou dietou oceňuji, že je tady většinou volba i pro celiaky a nemusím tak neustále složitě řešit přípravu jídel na druhý den z domova.

A za zmínku podle mě stojí i to, že automaticky dostaneme veškeré vybavení, které k práci potřebujeme. Zní to možná až absurdně, ale třeba v předchozím zaměstnání jsem musela žádat i o pracovní bezpečnostní obuv a menší pomůcky jsem si pořizovala dokonce sama.

Zvykla jsem si už i na čtyřsměnný provoz, s přítelem se sice občas míjíme, ale musím přiznat, že mně osobně čtyřsměnný provoz nevadí. Je to výhoda, že si můžu vše, co potřebuji (doktory, úřady,…) oběhat v týdnu. Nebudu tu tvrdit, že se mi v neděli chce jít na odpolední, ale celkově vzato je podle mě mnohem flexibilnější, než když máte volný prakticky jen víkend.

Už jste zmínila, že výroba je čistá a není fyzicky náročná, to zní až idylicky. Musela jste si přesto na něco více zvykat?
Tak samozřejmě, že ač to není vyloženě práce, která by vás svou náročností po půl roce zdrtila, tak celý den stojíte a také jsem si musela zvyknout na některá specifika, například na to, že ze začátku jsem měla otlačené prsty od zasouvání kontaktů. Já osobně jsem si na to zvykla už po pár týdnech. Je to jako se sportem – když zkusíte něco nového a zapojíte dosud nepoužívané svaly, taky se po první lekci nemůžete hnout a po pár měsících už ani žádné potíže neevidujete. Navíc pokud někomu z týmu něco dělá problémy, není problém se s někým na lince prostřídat. Pokud je potřeba s něčím pomoci, vypomůžeme si s kolegy. Což je další věc, které si cením.

Takže týmový duch a kolegialita mezi linkami fungují?
Já takovou zkušenost mám. Tohle je ale o lidech, pokud se jednotlivci dokáží domluvit, jde téměř všechno, pokud ne, pak je to složité. Byla jsem na pár přesčasech a je vidět, že každý tým funguje jinak, ale vždycky jsem měla dobrou zkušenost a pocit, že pracujeme jako tým.

Dovedete si představit, že byste pro Bosch pracovala dalších dvacet, třicet let?
V tuhle chvíli ano. Pokud se firma zásadně nezhorší v komunikaci se svými zaměstnanci, nebudu k tomu mít, hádám, důvod. Dá se říci, že vychází vstříc ve všem.

Co byste řekla lidem, kteří se třeba teď dívají na inzerát na protější straně a zvažují, zda to zkusit?
Důležité je, aby si člověk, který zvažuje práci pro Bosch uvědomil, jestli chce v tomto oboru vůbec pracovat. Neznamená, že když nastoupíte na pozici montážního dělníka, tak na ni zůstanete po zbytek kariéry. Bosch nabízí kariérní postup, kdo má zájem o svou práci a projeví zájem i o něco navíc. Pokud ho baví technika a strojírenství, chce vědět, jak to funguje, stojí to podle mě za to. Někteří možná váhají, protože dělníky a naši práci vidí úplně „vespod“ firmy, třeba i jako podřadnou práci, ale to přece není pravda. Všichni si musí být jistí a uvědomit si svůj přínos celkovému procesu výroby a firmě. A samozřejmě si myslím, že stejně by měli uvažovat i lidé na vyšších pozicích. Firma je celek a do celku každý přispívá stejně důležitou měrou.

Více informací o společnosti Robert Bosch spol. s r. o. najdete na www.bosch.cz/cb nebo na boschskyjob.cz/delnik.