Počasí dnes19 °C, zítra20 °C
Pátek 29. března 2024  |  Svátek má Taťána
Bez reklam

Dominik Hes: Vyhledávám prostředí, kde člověk může pacientovi prospět v době ohrožení života

Na výměnném pobytu byl jako student medicíny Dominik Hes v zemích, do kterých by ani za normálních okolností běžný občan nevyrazil. Jeho práce ho naplňuje a je rád, když pro druhé může něco aktivně udělat. Proto působil v Chartúmu, hlavním městě Súdánu, a následně i ve městě Kibuye ve Rwandě. Tam si dokonce našel svou ženu. Nyní už třetím rokem působí jako lékař na Anesteziologicko-resuscitačním oddělení písecké nemocnice.

Jak jste se dostal ke kariéře lékaře?
Lákala mě od gymnázia, přestože má člověk jako dítě různá přání. Člověk tady pracuje s lidmi, má jasné uplatnění poté, co vystuduje, a vidí konkrétní výsledek. Něco může změnit, pomoci lidem, když je něco trápí.

Měl jste nějaký vzor v rodině, který vás na dráhu lékaře posunul?
V rodině není nikdo doktor, jen maminka je zdravotní sestrou. Nedá se říct, že by mi práci doporučovala, protože chodí na denní a noční služby a bývá po nich někdy hodně unavená. Vyloženě mě k medicíně nelákala. (úsměv)

Po vystudování gymnázia jste se vydal jakým směrem?
Pokračoval jsem do Prahy na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Když jsem ji vystudoval v roce 2011, vydal jsem se pracovat do zahraničí.

Kam jste šel pracovat?
To je trochu složitější. Už během šestého ročníku jsem měl možnost zúčastnit se stáže v Súdánu, která byla sice jenom na měsíc, ale byla mimořádně zajímavá. Jednak pracovně, jednak prostředím. Pro nás je to opravdu velká exotika ve srovnání s jinými státy, kam se člověk běžně může podívat. To mě hodně zaujalo. Po škole jsem měl možnost jít pracovat do Rwandy.

Zmínil jste odlišné podmínky. V čem se lišily?
Súdán je muslimský stát, což už samo o sobě je hodně striktní režim. Politicky je to také náročná kultura. V medicíně jsou tam limitováni finančně, ale i vzdálenostmi, protože ti lidé dochází do nemocnice z velké dálky. Takže dlouho vyčkávají a do nemocnic se dostávají až v těch těžkých fázích jejich onemocnění. Jsou limitovaní i tím, že třeba nemají pojištění, nemají peníze, aby se o sebe postarali, proto ty případy, se kterými se tam člověk setká, jsou u nás vidět jen v učebnicích. U nás je medicína postavená velmi preventivně, snaží se léčit již v základu.

Dalo se v tamním prostředí takovým případům pomoci?
V Súdánu jsem byl ještě jako student, pracoval jsem v laboratoři a do nemocnice jsem chodil pouze na stáže. Takže nemůžu říct, že bych se tam nějak aktivně podílel na léčení. Do Rwandy jsem odjel nejprve také jako student, poté už jako lékař. Tam jsem pracoval a musím říct, že toho člověk může hodně aktivně udělat. V tom je vysoká míra zadostiučinění, když tam lékař pracuje a vidí konkrétní případy, pro které se daří něco udělat nebo domluvit nějakou léčbu, jež by nebyla v tom místě běžná.

Ale asi by se daleko lépe léčilo v českých podmínkách...
Určitě. Možnosti zobrazovací techniky, laboratoře a to zázemí, které tady máme, ať už to je třeba jen ultrazvuk nebo možnost konzultovat pacienta na nějakém vyšším pracovišti, to řadí naši péči na tu úroveň, na které momentálně je.

Bál jste se v africkém prostředí o zdraví?
Ne, to ne. Byl to program výměny studentů, takže nebyl jsem první ani poslední, kdo tam jel. Bylo to organizováno docela pěkně, měli jsme studenta, súdánského medika, který s námi zajišťoval, co bylo třeba. Nebylo to tak, že by se člověk bál o život, ale je potřeba dodržovat některé normy, které pro nás třeba nejsou běžné. Dlouhé rukávy, dlouhé kalhoty, nesmí se fotit na ulicích... To jsem měl vlastně jeden problém, když jsem fotil budovu na ulici a zrovna to bylo ministerstvo. Takže se za mnou hned zastavili na koleji z tajné súdánské policie a chtěli promazat paměťovou kartu. To by se v Čechách nestalo.

Co se v člověku odehrává, když se rozhodne jít pracovat do takových míst?
Měl jsem naprosto odlišnou představu od toho, jaký tam ten svět je. Vlastně díky globalizaci mají stejné telefony jako my, podobné fotoaparáty... A přece je to v něčem úplně odlišné. Člověk se dostane do míst, která vypadají dost divoce. Kolega, když se do Afriky také vydal, tak si ve vojenském obchodě nakoupil maskáče, polní batoh a tak podobě. Bylo mu však divné, že v letadle s ním letí všichni v oblecích a kravatách. Nakonec přiletěl na naprosto normální letiště. Říkal, že se hned šel převléknout do nejlepšího trička, které s sebou vezl, protože to na místě vypadalo jinak, než si představoval. Cesta do pralesa s krokodýli a hrochy v bažinách se nekonala. (smích)

Přinesl jste si tedy z těch stáží nějaké zajímavé poznatky?
Člověka to obohatí v tom, že se mu rozšíří obzor. Nevidí věci z perspektivy malého města, ale najednou se dívá na věci globálním pohledem.

Když jste byl ve Rwandě jako lékař, byl už jste zaměstnán v písecké nemocnici?
Ne, po škole jsem znovu odešel do Rwandy, kde jsem pracoval něco přes dva roky. Potom jsem se vracel do Čech, a to konkrétně rovnou do Písku. Měl jsem celkem jasno, že budu chtít pracovat na ARO. Také jsem chtěl pracovat v menší nemocnici na jihu Čech a o Písku jsem dostal dobré reference od několika kolegů a kamarádů ze studií. Když byla možnost se zde hlásit o místo, neváhal jsem.

Proč jste si byl jistý, že chcete pracovat na ARO?
Vyhledávám prostředí, kde člověk může aktivním přístupem pacientovi nějak prospět v době kritického ohrožení života. Ta práce je ale také dost na kolektivu. To prostředí oddělení bych neměnil. Je to obor, kde je intenzivní medicína. Nechtěl bych pracovat jinde.

Jak se při tak náročném povolání dokážete odreagovat?
Mám milou rodinu, takže když přijdu domů, odreaguji se s manželkou a dětmi. A tím, že ta rodina nežije v nemocničním prostředí, tak se člověk dokáže krásně přepnout na rodinnou atmosféru. Dobíjím si tím baterie. Část rodiny mám navíc v Africe, tak bych se tam chtěl vydat na dovolenou.

V Africe?
Moje manželka je ze Rwandy a širokou část rodiny mám právě odtud. Když jsem tam pracoval v nemocnici, tak moje žena pracovala také v nemocnici. A tak jsme se potkali. Proto mohu říct, že se tam i těším. (úsměv)

Autoři

Štítky nemocnice, Rwanda, lékař, lékařství, Súdán, Chartúm, Afrika, Česko, Písek, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Dominik Hes: Vyhledávám prostředí, kde člověk může pacientovi prospět v době ohrožení života  |  Život a styl  |  Drbna  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.