Tři z budějckého klanu Bidařů jsou současně na dvou olympiádách. Díky krasobruslení

Tři členové z českobudějovického klanu Bidařů jsou hned na dvou olympiádách současně. Zatímco pro Ivetu a jejího syna Petra už olympijský oheň v Pardubickém kraji pomalu dohasíná, olympijský oheň v Koreji se Martinovi teprve rozžehne. A benjamínek rodiny Bidařů si pod pěti kruhy odbyde svou olympijskou premiéru. „Dívat se nebudu," říká jeho maminka Iveta. „Nikdy se nedívám," tvrdí.

Proč se nedíváte?
Iveta: Nepojedu a ani se nebudu koukat. Nikdy se nedívám. Už jsem pověrčivá. Začala jsem u Péti, Když jsem se koukala, tak byl nějaký problém. Tehdy ani nebyly možnosti záznamu, takže jsem ho často vůbec neviděla. A teď už mě celá rodina posílá pryč, abych se nedívala.
Petr: Já se určitě budu koukat. Mám spoustu práce a v Koreji to za mě v přímém přenosu vezme Tomáš Verner, takže já budu u televize.

Martinova krasobruslařská partnerka Anna Dušková si v říjnu poranila koleno a musela na operaci. Jaké byly poslední měsíce, kdy se nevědělo, jestli do Koreje vůbec odletí?
Iveta: Pro ně to bylo hodně těžké období a bylo mi jich strašně líto. Tenhle sport toho obnáší tolik, že ze života nemají téměř nic. Olympiáda by byla pro ně odměna a bylo by to drsné. Oni jsou ale mladí a na některou olympiádu ještě určitě pojedou.
Petr: Oni jsou sice mladí, ale životnost krasobruslaře není tak vysoká. Nemůžou vydržet jako Jarda Jágr a nikdo po čtyříctce už nejezdí. Většinou se končí chvíli po třicítce. Brácha s Aničkou jsou ale opravdu mladí. Moc lidí na olympiádu v osmnácti nejede. Většinou až ve dvaadvaceti letech a ti stihnou maximálně dvě olympiády za život. V jejich těžké situaci ale nebylo co řešit. Oni si nepřipouštěli, že nepojedou. Byli přesvědčeni, že se dá Anička do kupy.

Jak se projeví, že kvůli zranění dlouho netrénovali?
Iveta: Určitě záleží na zkušenostech. Že udělají díru do světa, od nich nikdo nečeká.
Petr: Tři měsíce netrénovali, a proto to budou mít hodně těžké. Tak dlouhá doba je opravdu znát. Když se v krasobruslení netrénuje dva týdny, má to velký vliv. Odjíždí tak s obrovským mankem. Když se ale alespoň trošku přiblíží začátku sezony, budou všichni spokojeni.

Sportovní dvojice Martin Bidař a Anna Dušková předvedou své umění při Zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu v Koreji. Foto: Facebook Anna Dušková & Martin Bidař

Řekněte, napadlo vás někdy, že bude váš syn na olympiádě?
Iveta: To určitě ne. Já jsem Péťu chtěla naučit jen bruslit a když se narodil Martin, tak jsem věděla, co to obnáší a chtěla jsem mu krasobruslení zakázat. Když viděl bráchu, tak si to vydupal. Nenapadlo by mě ale, kam to oba dotáhnou. Něco podobného bych přála rodičům dětí, kteří jsou na Olympiádě dětí a mládeže. Protože ta oběť se jim v dobrém vrátí.

Mluvíte o Olympiádě dětí a mládeže, kde jste s Petrem jako trenéři. Je tahle práce pro vás práce specifická?
Petr: S dětmi se mi pracuje velmi dobře. Bereme závod na Olympiádě dětí a mládeže jako každý jiný, hodnotíme jen samotný závod. Samozřejmě je to olympiáda, nosíme stejné mundúry, ale jinak to pro nás není speciální.
Iveta: Ale prestiž krajů hraje určitou roli. Doufám, že nás kraj pochválí a že nám doma v Budějcích vyjdou vstříc a Jihočeský kraj nám pomůže, aby byly podmínky pro krasobruslení u nás ještě lepší než teď.

Máte ve svém výběru i někoho z jiného klubu, s kým se v sezoně nevídáte tak často?
Iveta: Kromě jedné holčiny, která je ze Strakonic, pochází všechny závodnice z Českých Budějovic. Všechny potom dojíždí jednou týdně za Petrem do Prahy, abychom jim navýšili počet tréninkových hodin.
Petr: Hned se jim zvedne čas na ledě z šesti hodin na deset. Navíc to je privátní hodina, kdy se věnuji pouze jim a můžeme se zaměřit na problematické prvky. V Českých Budějovicích, kde je většinou šest lidí na ledě, se to nedá zvládnout.

Když na olympiádě pozorujete závodníky, řekli byste o někom, že jednou pojede třeba na mistrovství světa?
Petr: To bych nerad hodnotil. Bylo už spousta dětí, o kterých se v tomhle věku říkalo, že budou hvězdy a pojedou na mistrovství světa. A nikam to nedotáhly. A někteří, kterým je teď jedenáct, budou za čtyři roky úplně jinde a dnešní supertalenty přejedou. Můžeme hodnotit jednotlivé prvky a můžu říci, že mají potenciál být dobří, ale říct o někom, že bude mistr světa, nejde.

Co se v tomhle věku říkalo o vás?
Petr: Že jsem líný nebo něco podobného. Určitě nikdo neříkal, že budu hvězda.
Iveta: Má pravdu. Byl šikovný, ale líný. V tomhle věku patřil do špičky. Olympiády dětí a mládeže se účastnil, pohyboval se na předních místech, ale víc v tom nebylo.

Kdo vás přivedl ke krasobruslení? Maminka?
Petr: No, hádejte, můžete třikrát. Místo abych šel do školky, tak jsem chodil bruslit.
Iveta: S tatínkem to byly velké boje. Krasobruslení je pro kluky trochu zvláštní sport, i když už se teď bere jinak než před dvaceti roky. Ale nakonec je tatínek první, kdo se chlubí.

Proč jste s krasobruslením skončil?
Petr: Sešlo se víc věcí najednou, asi pět navazujících faktorů. Hlavně jsem měl zdravotní problémy, bylo mi sice jednadvacet let, ale kdyby někdo viděl moje tělo, řekl by, že jsem daleko starší. Do toho jsem jezdil sportovní dvojice a neměl jsem partnerku, šel jsem na vysokou školu. A chyběla mi i motivace.
Iveta: Já to brala špatně. Ne, že rozhodl, ale jak to dopadlo. Konec byl hodně smutný. Potom, co dokázal, co byl na mistrovství Evropy, jsem si nemyslela, že řekne a je konec, a tři měsíce nevezme brusle do ruky a nebude mít s krasobruslením nic společného. Teď jsem ráda, že je zase zpátky.