Orientální tanečnice Khalida: Tanec na živou hudbu je pro tanečnici snad nejlepší možný zážitek

Aiwa! tribe fungují už více než deset let… Je těžké udržet v chodu taneční skupinu? Kolik původních členek je stále aktivních?
Jako asi všechno v životě, i vedení skupiny má své vrcholy a propady. Naštěstí Aiwa je pro nás víc než jen koníček, jsme po těch letech spíš dobří přátelé, takže i krize zvládáme snáz. Z úplně původní sestavy jsme ve skupině už jen dvě – členky se během let stěhovaly, zakládaly rodiny, některé se vrátily, některé ne a zároveň si k nám našly cestu nové. Teď je nás historicky nejvíc „kousků“, celých devět.

Co vlastně znamená název Aiwa! tribe?
Tribe znamená kmen a zároveň odkaz na jeden ze stylů tance, kterému se věnujeme – ATS, neboli American Tribal Style. Aiwa! znamená doslovně „Ano!“, ale v tanečním kontextu se používá jako výkřik podporující tanečnici, když se divákům její tanec líbí. Proto je v názvu skupiny i ten atypický vykřičník.

Orientální tanec jste se učila přímo v Egyptě… Kdo byli vaši lektoři?
Pokud do Egypta nejdete přímo na taneční festival, není úplně snadné se k místním tanečnicím dostat, je nutné znát kontakty - většina tanečnic nemá webové stránky evropského střihu, takže se telefonní čísla předávají z tanečnice na tanečnici. Měla jsem štěstí na skvělou průvodkyni a tanečnici Sheylu, přes kterou jsem se k místním lektorkám dostala. Učila jsem se třeba u Randy Kamel, Raqiy Hassan, Yasminy, Leily of Cairo a dalších.

Vyvinul se u nás za ty roky, co jste aktivní, orientální tanec? Myslím tím, jestli se do něj promítají nové vlivy, hledají se nové cesty… A také ohledně zájmu – zda je sílící, nebo naopak menší?
Stejně jako jakýkoli jiný taneční styl se orientální tanec vyvíjí – je mnoho stylů, mísí se s moderními formami, vznikají nové fúze. Každých několik let frčí jiný styl, rekvizita nebo i vliv národnosti lektorek – egyptský styl se velmi liší třeba od amerického, ruského a tak dál. I když největší vlna zájmu o orientální tanec je již za námi a prožily jsme si hubenější léta, poslední dobou zaznamenávám opětovný nárůst zájmu o orientální tanec, cítím to ze zvýšeného zájmu studentek i objednávek na vystoupení.

Jaké předpoklady musí břišní tanečnice mít?
Záleží na tom, na jaké úrovni se chce tanci věnovat – pokud chce tančit pro zdraví a pro radost, nemusí mít předpoklady prakticky žádné, nezáleží na věku ani postavě nebo předchozí taneční zkušenosti, hlavní je chuť tančit. Pokud se chce věnovat tanci více, je velmi důležité snažit se dozvědět o různých stylech tance, jeho bohaté historii, kostýmech, hudbě a spoustě dalšího.

Narážím především na mýty, že by břišní tanečnice neměla být hubená a měla mít větší poprsí… Potvrdíte mi to, nebo vyvrátíte?
S těmito mýty se setkávám osobně velice často a vždy na ně odpovídám, že tanečnice tančí svaly, nikoli tukem. (úsměv) Je pravda, že ideál postavy je v orientu jiný než u nás a prsa, boky a břicho jsou součástí tance, takže na tanečnici s křivkami mnohé pohyby více vyniknou a lépe vypadají. Přesto ani velmi štíhlé tanečnice nemusejí věšet hlavu, tanec může vypadat krásně a ladně i na nich, jen se při některých pohybech víc „nadřou“, aby byl efekt stejně výrazný.

S Aiwou máte na kontě jeden velký mezinárodní úspěch… Můžete ho čtenářům přiblížit? Co pro vás osobně znamená?
Je to tak, vyhrály jsme druhé místo v mezinárodní soutěži Bellydancer of the World v kategorii fusion group. Byla to úžasná zkušenost a zároveň nakopnutí k další práci, osobně ale soutěže nepřeceňuji a za důležitější považuji naše vystoupení pro laické publikum a jejich radost z našeho tance.

Vystupujete i s živou muzikou? Jste provázané s nějakou kapelou?
Tanec na živou hudbu je pro tanečnici snad nejlepší možný zážitek! Netančíme jen orient, ale třeba i zmiňovaný tribal dance, což je vlastně skupinová improvizace – a co může být lepší, než improvizace dvojitá s živou hudbou. Spolupracujeme s vynikající historickou kapelou Dei Gratia a s bubenickými skupinami Gamar Drummers a Perkuto.

Kde vás můžeme nejčastěji vídat? Snažíte se působit především na jihu Čech, nebo expandujete i do jiných regionů, nebo dokonce i států?
Nejčastěji nás můžete vidět právě na jihu Čech, například na našem každoročním Aiwa! festivalu, který bude letos 24. 11. v Divadle U Kapličky. Tančíme ale i v Praze, Brně, Táboře, Písku... zkrátka kdekoli, kam nás pozvou. (úsměv) Expanze do zahraničí nás zřejmě ještě čeká, i když jsme již tančily v Rakousku nebo v Německu.