sobota 3. prosince 2022 Svatoslav

A SweetWater Trick: Hudba není jen pro výtahy, recepce hotelů či letní poblouznění

Velešínští A SweetWater Trick jsou velmi pracovitá parta muzikantů. Neustále se snaží přinášet nový materiál a posouvat své hranice. Letos vydali novou nahrávku s názvem What IF, jejíž recenzi jste si mohli přečíst hned po vydání. Nyní vám přinášíme rozhovor se zpívajícím kytaristou Karlem Krejčím.

Na začátek mi to nedá... Proč tak zvláštní název A SweetWaterTrick?
Krátká verze vysvětlení je, že se mi líbily delší názvy kapel. Ty se navíc těžko opakují a já měl vždy ambice dělat hudbu, co se hraje v zahraničí a zejména v Americe. Vymyslet krátký název taky není jednoduché, protože mě většina přijde směšných než úderných či jedovatých. Ale to je věc názoru. A samotný význam je nakonec poněkud rozmanitější. Jednak je to narážka na film Tenkrát na západě, a za druhé i na sílu sugesce a iluze. Takový placebo efekt dokáže v životě divy a naši němečtí sousedé by z historie mohli vyprávět, jak se dá národ strhnout opakovanou lží, která se stává následně pravdou. Myslím si, že se to opakuje dodnes a naše texty se na to snaží poukázat. Nakonec musím i zmínit narážku na měnění vody ve víno…

Nekomolí vám název někdy na plakátech?
To nás provází celých deset let… Vznikají z toho docela jazykové perly. Nicméně na vážnosti nám to neubírá… Ale je jasné, že je těžké si náš název zapamatovat. Zvláště když neholduješ angličtině a významy, dvojsmysly a jemné nuance tě nezajímají. (smích)

Letos jste vydali novou desku. Zase o trošku jinou, než byla předešlá tvorba... Jakým směrem se snažíte vyvíjet?
Ano, letos jsme vydali desku What IF?, která je v podstatě průřezem tvorby z dřívějších časů a pár nových písniček. Momentálně se chystá deska, která by byla i s českými texty a více melodičtější hudbou, tak abychom více využili violoncello a syntetické podklady. Nicméně si budeme dále zakládat na rozmanitosti stylů a nálad. Co mohu říct je, že s českými texty nám pomůže textař jedné slavné české kapely. Ale to zveřejníme později.

Právě What IF? na mě působí, že se nemůže rozhodnout, zda chce být tvrdá, nebo naopak přístupná všem. Jak je to?
Popravdě jsme toto dříve neřešili. Ono když jsme předskakovali legendám, jako je Locomotive, Crawall či Den za dnem, tak jsme byli stejně pořád měkká kapela a je jedno, jak moc máme podlazené kytary a kolik uděláme breakdownů a zazpívám growlů. Podle mě je hlavní melodie a ne pouze rytmus, a to se v naší hudbě projevuje furt. Není to už o hledání balance mezi tvrdostí a přístupností v jedné skladbě, ale o soustředění se na daný motiv. Těžko se to vysvětluje, ale pro mě byla vždy inspirací zahraniční tvorba, která ať chceme, nebo ne, nese prapor hudebního vývoje. A v této tvorbě je naprosto normální střídání tvrdosti a přístupnosti.

Hrajete muziku, která sice obsahuje moderní prvky, ale trendy v žádném případě není. Je těžké zaujmout posluchače?
No asi prostě neumím dělat trendy hudbu. (smích) Já se vracím i v nových věcech ke kořenům, na kterých jsem vyrostl. Podobné postupy a tak dále. Proto to asi není trendy. (smích) Nicméně jsem neměl nikdy ambice zaujmout na první poslech. Hudba není jen pro výtahy, recepce hotelů či letní poblouznění.

V posledních letech jste poměrně dost aktivní - točíte nové nahrávky, dáváte o sobě pravidelně vědět. Souhlasíš, že se štěstí musí jít naproti? Že nelze jen sedět doma s rukama v klíně?
Kamarád Jarda Konáš říká: „Co Čech, to muzikant – bohužel.“ Takže tomu štěstíčku opravdu musíš jít naproti, protože dneska si tě nikdo nevšimne ani na podiu na Rock for People, když nebudeš mít prime time a nebo charisma jak bratři Škarohlídové a jejich kapela. Navíc naše hudba byla vždy o tom, aby se lidé zamysleli nad určitými životními tématy. Ne jen pro zábavu či o povrchních love songách… Jak řekl Petr Rajchert poté, co odešel z Chinasky: „Na zpívání - Lásko, lásko sem už starej“, tak já mám stejný názor od svých 16 let. (smích) No a tím nám odpadá velká část mladého publika, co se chce bavit a neřešit vyšší princip. 

What IF? je stále nová deska, ale jak jsi zmínil, už máte několik nových songů. Tak kdy se na ně můžeme těšit?
Z poslední desky bychom ještě chtěli natočit dva klipy na songy Regrese a UMIUY. Ale co se týče nové desky, tak opravdu máme připraveno 10 songů v před produkční fázi. S novým bubeníkem jsme chytli novou motivaci a jen za poslední měsíc jsme rozpracovali čtyři nápady. Jeden až dva z toho jsme hned zařadili do našeho setu a budeme je již hrát na akcích, abychom viděli, jestli fungují i naživo. Na nové desce plánujeme více češtiny, ale angličtiny se asi nikdy nezřekneme. Nicméně teď jde o tu zmiňovanou balanc a práci s producenty. To začne někdy na podzim. Samotné CD, myslím, bude až příští rok. Ale třeba dáme ven i singl a změníme plány s klipy. Člověk nikdy neví…

Zajímalo by mě, jakou fanouškovskou podporu máte na domácí scéně, tedy ve Velešíně... Jsou lidé rádi, že mají ve svém středu kapelu, která si jde vlastní cestou a postupně získává renomé, nebo vaši muziku nechápou?
Já bych řekl, že minimální. Stalo se mi jen párkrát, že by mě někdo u nás zastavil a řekl, že nás poslouchá a líbíme se mu… U nás je to spíše o rádiu stylu Evropa 2 či Kiss, kvalitním hiphopu, slavných DJ na techno party a folku. Přesto musím říct, že každého, komu se líbíme, si strašně vážíme a nezřídka kdy ho oceníme i naším CD. I tak nám jich ještě zbývá velká krabice. Ale třeba trička nám známí vyprodali skoro hned a to jsme jich dělali 80.  

Na jaře jste jeli turné s RattleBucket. Jak dopadlo a co jste si z něj odnesli?
Kamarádství s kluky z RattleBucket a dalších kapel, co jsme si s nimi zahráli. No a samozřejmě spoustu kontaktů a zkušeností. Turné ti aspoň otevře oči, jak to s dnešní scénou a fanouškovskou podporou je… V ČR bydlí 15 milionů lidí všech národností, ale zřídkakdy naplní klub, kde hraje kapela jako the.switch či RattleBucket. Pak jdeš na techno akci v kulturáku nebo hasičárně na malé vsi a aby si dostal točenou desítku, tak čekáš i 20 minut na baru. Prostě dostaneš dříve přes hubu od nějakého místního svalovce za to, že máš kšiltovku s rovným kšiltem dozadu a tričko s véčkem, než panáka zelený… (smích)

Ty osobně působíš, respektive jsi působil i v kapele Swarm. Ta už je minulostí?
Swarm bohužel z personálních důvodů skončili. Já sám jsem chtěl odejít po natočení CD a odjetí turné, ale to už jsme nestihli. Nicméně s Patrikem připravujeme EP a stále koketujeme s živým hraní. Ale na to mi bude zbývat stále méně času díky ASWT, za což jsem vděčný, protože kluci - náš manažer Petr a hlavně basák Jirka, jsou velice aktivní a tlačí nás výš a výš. Já se pak můžu soustředit na hudbu a vnitřní politiku. (úsměv)

Štítky A SweetWater Trick, hudba

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.