Ponor do vod, moří, oceánů - se Stevem Lichtagem a Jindřichem Soukalem

Náš „ponor“ začneme, jak jinak, ohlédnutím za historií festivalu. Kdy a jak vznikl?
Steve Lichtag: První impuls ke zrodu festivalu vznikl, jak už to bývá, u kulatého stolu. Nebo možná byl i hranatý, to už nevím, ale vím, že to bylo v Ústí nad Labem, kde jsem měl přednášku, besedu a po ní jsme seděli, rozprávěli a známí říkali, že by to chtělo trochu větší rozměr, pravidelnost. A tak se pomalu zrodila myšlenka festivalu, která se o rok později stala realitou, i díky podpoře tehdejšího primátora Ústí nad Labem Petra Gandaloviče, Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a Ministerstva životního prostředí České republiky. Festival probíhal každoročně v Ústí nad Labem na čtyřech místech, postupně se vyvíjel, rostl... Najednou to bylo už „pětileté dítě“ a pak z mého pohledu začal stagnovat. Dospěl k určitému bodu a potřeboval jiné podmínky, jiný prostor. A Jindra Soukal navrhnul Hlubokou nad Vltavou. Oslovili jsme představitele radnice, kteří byli k možnosti pořádat festival v jejich městě vstřícní, domluvili jsme se... A teď už 6. rokem je „domovským místem“ festivalu právě Hluboká nad Vltavou a naše „festivalové dítě“ poporostlo tak, jak jsme chtěli. Je fakt, že i po celkem dlouhé době se pořád z Ústí ozývají hlasy, které říkají, že jim festival chybí, většinou jsou z míst, kde nás hodně dobře přijali a podporovali, ať už je to ústecká městská knihovna nebo tamní fakulta životního prostředí. Možná tam uděláme Ozvěny festivalu, stejně, jako je děláme v Praze.

Festival je vaším společným dítětem, ale spojují vás i další projekty a především přátelství. Jaká je jeho historie, jak jste se potkali?
Steve Lichtag: Potkali jsme se právě na jednom z festivalů, byl zaměřen na potápěčské filmy, Jindra v té době měl potápěčskou školu Mirage, takže naše setkání mělo hodně námětů k rozprávění. Od toho totiž také festivaly jsou, aby se na nich setkali lidé podobných zájmů, aby se poznávali a rozšiřovali okruh zkušeností, možností, aby spolu lidé mohli mluvit, komunikovat, protože pod vodou si moc nepokecáme. (úsměv)

Z pohledu nás, nepotápějících se suchozemců, to může působit, že takto zaměřené „vodní“ festivaly jsou určeny pro relativně úzkou skupinu. Je festival Voda Moře Oceány výjimkou?
Jindřich Soukal: Možná se to tak na první pohled může zdát, ale je to samozřejmě jinak. Každý festival má, jak už naznačil Steve, široký přesah a rozměr, není to „jen“ promítání filmů. Konkrétně Voda Moře Oceány má několik prioritních poslání. Chceme veřejnosti představit a přiblížit nejen zajímavá místa vodního světa v širších souvislostech. Aby lidi, kteří na festival přijdou, pochopili prostřednictvím filmů nebo besed nutnost rozumné ochrany přírody. V tom vidím jeden z hodně důležitých smyslů festivalu, v určité, dejme tomu, osvětové nebo edukační činnosti. Pojem „ekologie“ v celosvětovém kontextu začíná být hodně naléhavým problémem, a právě to festivalové filmy významně a srozumitelně ukazují. A je jedno, jestli jde o film o alpské řece, podmořském ekosystému nebo o Galapágách. Všude je ochrana přírody nutná a naším cílem je přispět k rozšíření vědomí, že tomu tak je. Když jsme u té edukace, tak v ní cíleně realizujeme program pro děti, mládež, v ArtIGY jsme pro školy uspořádali přednášku na téma Život v hlubinách oceánu. A edukační, novými informacemi přínosné, jsou vlastně všechny besedy a osobní setkání, které v programu festivalu jsou.

Steve Lichtag: Dalším, také důležitým smyslem festivalu, je partnerství, spolupráce s regionálními subjekty. Jejich reálný podíl, účast na akci, už zmíněné vzájemné setkávání, navázání nových kontaktů, to vše mimo jiné potvrzuje jejich zapojení do veřejného života v regionu a vytváří velkou nadhodnotu, i v tom smyslu podpory osvěty, edukace, ochrany životního prostředí, o kterých mluvil Jindra. Je to zajímavé propojení dvou oblastí a příležitost k setkání lidí, kteří by se jinak asi nepotkali.

Jindřich Soukal (který právě ukončil telefonický rozhovor, pozn. autorky): Ano, mohu aktuálně potvrdit, teď jsem mluvil s ekonomickým a kulturním atašé Indonésie, který bude jedním z významných hostů festivalu, upřesňovali jsme plán jeho účasti a říkal, že se velmi těší právě na setkání s místními představiteli města, kraje a podnikateli.

„Těšení se“ vyzařuje hlavně z vás dvou, i přes náročný organizační záběr, který teď, těsně před zahájením festivalu, máte. Na co konkrétně se těšíte nejvíc?
Steve Lichtag: Na to, že přežijeme. (úsměv) Ne, vážně, z logiky už řečeného je asi jasné, že nejvíc se těšíme na festivalová setkávání.

Jindra Soukal: Vidím to stejně. Máme připraveny besedy s opravdu velkými osobnostmi, zajímavými lidmi. Například Ruda Švaříček, který procestoval snad všechny tropické oblasti a dokáže o nich úžasně vyprávět, beseda s ním bude na téma Deštné pralesy. Dalšími zajímavými hosty, kteří představí zas trochu jiný námět, jsou freediveři. Gabriela Grézlová, která je čerstvou držitelkou titulu mistryně světa, vytvořila světový rekord v takzvané statické apnoi, to je disciplína zadržení dechu při potopení se bez pohybu. Její rekord je 8 minut 33 sekund. Dalším světově uznávaným rekordmanem, legendou nádechového potápění je freediver Herbert Nitsch, o svých zážitcích bude besedovat český freediver Martin Cheníček. A za opravdu mimořádného a vzácného hosta považuji Miloslava Stingla, slavného cestovatele, který se cestování a objevování světa věnuje už 55 let, takže jeho znalosti, zkušenosti jsou neuvěřitelně bohaté. A o to zajímavější, že vzhledem k délce své cestovatelské činnosti poznal některá území ještě v době, kdy byly přírodně i etnicky nedotčené civilizací, má možnost srovnávat rozdíl před desítkami let a současný stav. To je nesmírně cenné svědectví o vývoji na naší zemi a jsme moc rádi, že právě na našem festivalu zazní.

Vizitky organizátorů

Jindřich Soukal - profesionální potápěč, cestovatel, kameraman, spolumajitel rezortu Relax Bali. Organizuje potápěčské expedice, například do Jižní Afriky, Galapág, Filipín, Indonésie.

Jako instruktor potápění vydal okolo 700 potápěčských certifikací od základních až po profesionální. Absolvoval ponory s tygřími a velkými bílými žraloky, vorvani, obřími rejnoky manta, podílel se na natáčení dokumentárních filmů o podmořském světě. Je viceprezidentem festivalu Voda Moře Oceány a předsedou Česko-indonéské obchodní komory. Jako kameraman a výkonný producent spolupracuje se Stevem Lichtagem, mimo jiné společně vytvořili filmy Poslední lovci nebo Aldabra 3D.

Steve Lichtag - světově proslulý filmař, cestovatel, producent, režisér, potápěč a spisovatel. Natočil několik desítek dokumentárních filmů, včetně unikátního Carcharias - Velký bílý, při jehož natáčení se jako první potápěl mezi velkými bílými žraloky bez ochranné klece. Za své filmy získal mnoho světových cen a uznání. Je prezidentem nadace Crystal Planet, zaměřené na ochranu podvodní flory a fauny. Spolupracuje úzce s osobnostmi jako je William Parks, Erich Ritter, Jean-Michel Cousteau, Samuel Gruber nebo Garry Atkinson. Je členem řady mezinárodních filmových porot a institucí, zabývajících se přírodou a její ochranou. Je zakladatelem a prezidentem MFF Voda Moře Oceány.