Kalendář ukazuje úterý 4. září a před hospodou U Brejžků na návsi v Boršově nad Vltavou se po sedmé hodině večer začínají stahovat lidé. Přijíždí i pár motorkářů. Všichni vytahují foťáky a někdo se dojde občerstvit k výčepu. Pak to přijde...
Nedaleko od mostu přes Vltavu je už slyšet nezaměnitelný zvuk dvouválcového ´boxer´ motoru BMW a pořád se blíží. Pak se dva více než sedmdesát let staré stroje BMW R12 se sajdkáry zastaví.
Nesedí na nich nikdo jiný, než známý budějcký sběratel starých motorek a cestovatel Petr Hošťálek a jeho kamarád, také vášnivý příznivec staré motocyklové techniky, Miloň Dvořák. Téměř před měsícem vyrazili po vlastní ose na dvou německých motocyklech do ruského Volgogradu. A už jsou doma.
Pro ty, co se narodili o něco dříve, Volgograd se za druhé světové války jmenoval Stalingrad. O ten se snažil Adolf Hitler při ukrutných bojích na východní frontě, která ho stála celou válku. Německý Wehrmacht se právě spoléhal i na služby robustního motocyklu BMW R12, přesně toho samého, se kterým jeli dva dobrodruzi do Ruska. Po sedmdesáti letech by se tak s nadsázkou dalo říci, že bavorák už dobyl Stalingrad.
Proč právě toto město? Po renovaci obou strojů oba kamarádi přemýšleli, kam vyrazit na pořádný výlet. Ze staršího z dvojice, Petra Hošťálka, okamžitě vypadla věta: „A co Stalingrad? Tam už motorky jednou byly...“ A bylo domluveno, byť oba dva striktně odmítají hraní si na německé vojáčky z druhé světové. „Já bych si ani na sebe nevzal jejich čepici, hnusí se mi to,“ říká Petr Hošťálek, který ale jinak motorky značky BMW obdivuje.
A kolik vůbec ujeli kilometrů z Budějc do Volgogradu a zpátky? „Průměrně jsme ujeli tak zhruba 250 kilometrů za den. Ale byl i den, kdy jsme ujeli jen 36 kiláků,“ pousmál se před boršovskou hospodou Miloň Dvořák, mladší z dvojice a lesní inženýr.
Dohromady to dělá tak zhruba 8000 kilometrů. „Každému bych doporučil cestu na východ, do naprosto jiné kultury. To musí opravdu každý zažít. Třeba nás tam jeden chlápek hostil jídlem, pitím a ubytováním a my jsme druhý den věděli, že on sám nebude mít, co jíst. Lidi tam jsou opravdu strašně milí, srdeční a přátelští. Pořád nám říkají bratři. Takže, když chcete poznat Rusko, nejezděte do hotelů, ale mluvte s lidmi a buďte mezi nimi,“ poradil Dvořák následujícím cestovatelům.
Ze svých cest psal Petr Hošťálek pravidelně reportáže, které si každý může přečíst na internetových stránkách www.i-veteran.cz. Miloň se pak zejména staral o fotky.
V hospůdce U Brejžků po slavnostním dojezdu, kdy byl připraven i ruský sladký chleba se solí na uvítanou, se řeč dostala i na tradiční ruské silnice. Ty nemají moc dobrou pověst. Budějcká Drbna se ptala přímo Miloně Dvořáka, jestli to je pravda. No, nebudu vás napínat, je to pravda, což je ostatně vidět i na fotkách.
„Neskutečné, čemu oni říkají dálnice,“ směje se Miloň. „Pamatuji si, že jsme jeli kilometry je sotva pětikilometrovou rychlostí, víc se opravdu nedalo. Tam máte díry, že bychom tam motorky mohli zaparkovat celé,“ doplnil.
Cestovatelé si také užili horkou chvilku, a to když ještě na Ukrajině přestal sloužit důležitý díl na kardanu jedné z ´er dvanáctek´. Z Budějc na Ukrajinu tak přes kamaráda pomocí cestovní kanceláře putoval díl nový. A přesně 21. srpna, paradoxně na výroční sovětské okupace tehdejšího Československa, Petr Hošťálek a Miloň Dvořák si mohli udělat fotku pod slavnou obrovitou sochou Matky Rusi a říci si: „Dobyli jsme Stalingrad!“
Foto: Petr Hošťálek a Miloň Dvořák
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
