„Extraligový titul je naší prioritou!“ říká Diviš

Od utkání v Lize mistrů již uplynul nějaký čas, a tak je možné s odstupem doby hodnotit skončenou sezonu v evropských soutěžích. Jak vůbec hodnotíte letošní účast ve skupině Ligy mistrů? Některé zápasy se povedly, ale postoupili jste v uvozovkách jen do Poháru CEV. Je to úspěch?

„Já osobně nemohu účast ve skupině Ligy mistrů hodnotit za úspěšnou, protože již dopředu jsme deklarovali, že z ní chceme postoupit do dalších bojů - a to se nám bohužel nepodařilo. Nemůžeme ale zase říct, že by to byl úplný propadák, protože se nám vlastně poprvé v historii podařilo triumfovat ve více zápasech a zahrát velmi hezká utkání. Myslím, že jsme vlastně udělali další krok k evropskému volejbalu. Bohužel jsem od toho čekal malinko víc, věřil jsem v postup...“

Z jakého důvodu se podle vás ze skupiny nakonec nepostoupilo?

„Těch důvodů bylo víc. Myslím, že nás přibrzdila i smůla v podobě zranění hráčů, kteří měli být klíčovými. Zdravotní problémy si bohužel někteří přinesli již z reprezentačního soustředění, jako třeba Fila nebo Habr. Zranění jim zamezilo nastoupit do plné přípravy před začátkem ligy. Stejný problém měl i Pláteník, od kterého jsme si asi slibovali víc, než se nakonec ukázalo. Jeho začala bolet záda hned v úvodu sezóny a stále s nimi laboruje. Tohle určitě ovlivnilo naši hru, ale na druhou stranu musím přiznat, že pokud bychom byli v plné síle, tak jsme na ty pomyslné postupové dveře určitě zaklepali.“

Jak jste spokojený s diváckou účastí na utkáních Ligy mistrů?

„U nás jsou diváci dlouhodobě kultivovaní a rozumí volejbalu, na druhé straně jsou trochu více namlsaní, než v předchozích letech. Je to takový rub úspěchu, že nároky diváka s náročností stoupají. Ne každý zápas pak může naše diváky uspokojit, což by třeba ještě před pár lety nebyla úplně pravda. S tímhle se musíme smířit, protože buď půjdeme cestou průměrnosti a diváci budou chodit třeba na jakákoliv utkání, protože vše bude zajímavé, nebo budeme chtít předvádět soupeře, kteří hrají úplnou světovou špičku. V té chvíli už těch bonbonků zase tolik není.“

Když se ještě vrátím k Poháru CEV, tam asi spokojenost z vaší strany panovat nemůže. Zranění Petera Pláteníka bylo asi pro tým dost fatální...

„Podle mého názoru byla Ankara doma jednoznačně k poražení. My jsme vyhráli první set, ale ve druhém se projevila taková naše typická česká vlastnost, že si povolíme, uvolníme se a půjde to samo. To se nás drželo i v setu třetím a čtvrtá sada byla už taková trochu křeč, projevila se i naše nezralost. Ve chvíli, kdy se zranil Pláteník, se tým úplně přestal soustředit. Já sleduji, že taková ta vůle, soustředěnost na každý míč a dokonalá preciznost v každé činnosti u nás zatím stále ještě chybí. Naši hráči nejsou schopni se koncentrovat trvale celé utkání, to evropská špička umí a je na to zvyklá. A nemyslím si, že je tohle problém jen v českém volejbalu, bojují s tím všechny sporty.“

Nechci nějak zpochybňovat systém trénování mladých hráčů v Čechách, ale myslíte si, že chyba začíná již u trenérů malých dětí, kdy nejsou dost důslední a tolerují to, co by již neměli?

„Řekl bych, že u nás jsou lidé mnohem spokojenější i s průměrnými úspěchy. Například když Američan není první, tak další umístění nepovažuje za úspěch. My se plácáme do prsou i za třetí a čtvrtá místa. Vlastně se to táhne už od těch trenérů malých dětí, a to nejen ve volejbalu, kterým stačí třeba být ve finále, ale nepotřebují ho vyhrát. To si myslím, že je problém, protože děti to vidí už od malička. Ale není to jen ve sportu. Český národ je spokojený s dobrou kvalitou a nemá potřebu být ten nejlepší.“

Nechci předbíhat, ale pokud byste v letošní sezoně vyhráli českou extraligu, budete se opět účastnit Ligy mistrů, nebo máte jiné plány?

„Pokud bychom vyhráli, což je nyní naší hlavní prioritou, určitě se do Ligy mistrů opět přihlásíme. Já sám považuji účast českého týmu v nejvyšší evropské klubové soutěži za takovou morální povinnost, ať už jsme to my, nebo kdokoliv jiný.“