Fráze o totalitních křivdách zastírají problémy dneška

Jak se dá skloubit podnikatelská činnost s členstvím v politické straně, která je dodnes mnohými lidmi nenáviděna?

„Občas někteří lidé podsouvají běžným občanům, že když je někdo členem KSČM, tak nemá nárok podnikat. Přitom v podnikání jsou důležitější zkušenosti a schopnosti, než politické smýšlení. V některých oborech se prohlubuje rozdíl mezi začínajícími mladíky a podnikateli, za jejichž úspěchem stojí zkušenost, potřebné vzdělání, praktické návyky a zejména přístup k lidem. Někdy práci podnikatele či manažera přirovnávám k funkci trenéra fotbalového týmu - i když bude mít k dispozici ty nejlepší hráče, jeho způsob vedení jim nemusí vyhovovat a zdaleka nebudou podávat takové výkony, jaké se od nich čekají. Podnikatel musí být vůdce, nejenom generál, který velí. Zkušení vědí, že direktivou a tvrdostí mohou firmu jen rozvrátit. Takové jednání s lidmi nepřináší dlouhodobé pozitivní účinky.

Abych se ale vrátil otázce. To, že jsem zůstal na svém levicovém názoru, mi způsobilo v podnikání nejeden problém. Někteří rádoby politici mého členství v KSČM zneužívají, a tak si čím dál tím častěji říkám, kam zmizel ten názor, že tady bude pluralitní společnost a každý bude mít možnost demokraticky vyjádřit svůj názor. Místo toho se funkcionáři pravicových stran chovají totalitně ke každému, kdo nemá stejný názor jako oni. Je to i okřídlený slogan, že my nemáme koaliční potenciál. Asi nemůžeme být v partě s těmi, pro něž je důležitější jejich zájem před potřebami města.“

Říkáte, že vám členství v Komunistické straně Čech a Moravy uškodilo. Můžete být konkrétní?

„Každý podnikatel se setkává s lidmi, kteří mu práci nechtějí dát, nebo se snaží, aby ji nedostal. To v naší tiskárně zažíváme každým rokem. Jelikož KSČM neovládá silné odvětvové sektory, nemůžu očekávat, že mi tento politický směr přinese zakázky. To samé platí, když mladý člověk vstupuje do naší strany z jiného důvodu, než kvůli kariéře. Pokud by i přesto přicházel s takovým cílem, dělá si plané naděje. V určitém období naši firmu poškodily nepříznivé vlivy z venku, které působily i dovnitř pracovního kolektivu s cílem ho rozvrátit a zbavit nás zkušenějších a odborných zaměstnanců. Když se navíc v jednu chvíli oslabila soudržnost naší rodiny, o které jsem už mluvil v předchozím rozhovoru, někteří lidé ucítili příležitost a využili toho. Byli to dokonce bývalí komunisté, takoví, kteří v minulém režimu donášeli a posluhovali kde čemu a šplhali se přes záda druhých, kariéristi, kteří, jak se říkalo, šli přes mrtvoly. A právě oni ukazovali na to, jaký ten komunista Nadberežný je, přitom právě oni nemají čistý štít a po revoluci rychle převlékli kabát.

Období komunismu u nás jednoznačně není objektivně sledováno a posuzováno, tak jak ta doba skutečně byla. Předlistopadoví ‚komunisté‘ strašili západním agresorem a broukem imperialistou, ti samí ale po roce 1989 nastoupili znovu k moci a začali strašit východním agresorem a samotnými komunisty. Pod touto rouškou rozkradli a rozebrali státní majetek, a to za postupů možná výrazně horších - některé věci se změnily k lepšímu, ale 25 let po revoluci je obrovská cenzura médií, respektive 100 procent médií je ovládáno soukromým sektorem, komunistické pracovní tábory vystřídala mafie s nájemnými vraždami, fronty na banány vystřídaly fronty na to, abychom se vůbec dostali k nějakému kvalitnímu, zato předraženému jídlu.“

Nikdy jste nepřemýšlel nad tím, že jako někteří jiní takzvaně převléknete kabát?

„V době, kdy u nás došlo ke změně režimu, mi bylo necelých čtyřicet let. Začal jsem tehdy podnikat a současně s tím jsem se po roce 1990 stal členem českobudějovického zastupitelstva. Tam už nešlo říct, že nejsem komunista, když jsem byl členem a reprezentoval KSČM. Změna názvu strany také není řešením. Společnost potřebuje levicové názory od lidí, kteří jsou vzdělaní, prožívají kulturní život a vyžadují určitý humánní přístup k sobě i svým rodinám. Mnohokrát jsme jako zastupitelé konstatovali, že naši pravicoví kolegové vůči sobě a vlastní rodině chtějí požitky jako za socialismu, ale vůči ostatním by uplatňovali ten nejhrubší kapitalismus. Já samozřejmě nejsem typickým představitelem komunisty, tak jak je dnes často prezentováno v médiích. Pokud bych takový byl, seděl bych rozhodně v jiné straně, pravděpodobně pravicové, a užíval si ‚koryta‘. :-) Já zkrátka hájím jisté zásady chování a morálky, včetně sociálních hodnot, které fungují dlouhodobě.“

Co říkáte na rozdíly, které mezi podnikateli stále jsou?

„Do podnikání se po roce 1990 nevstupovalo se stranickým názorem nebo příslušností. Většinu svých kolegů, kteří jsou dnes úspěšnými podnikateli, jsem poznal už před tím, když působili například jako ředitelé státních podniků. Nelíbí se mi všeobecně odsuzující pohled na podnikatele. Nemáme všichni stejné podmínky a také jsme byli v jiné výchozí pozici. Na to jsem hodně citlivý. Jsou podnikatelé a živnostníci, kteří s obrovským rizikem začínali se skromnými úvěry a náročnou kritikou bank na zelené louce a všechno si museli vybudovat a vydřít. Pak jsou tady další, kteří majetek restituovali nebo privatizovali, ale ne všichni se prosadili nebo to dělají poctivě. A nejhorší skupinou jsou ti, kteří působili v 80. letech jako veksláci, žili si jako komunistická šlechta a dnes jsou v čele mafiánských skupin a koneckonců ‚bourají‘ i tento kapitalistický systém. A další takoví nám stále dorůstají. V naší společnosti je uplynulé období poznamenané negativním vlivem těchto lidí, kterým je všechno jedno. Touží pouze po tom mít co nejvíc a za každou cenu.“

Dovolte mi jednu nepříjemnou otázku. V současné společnosti žijí lidé, kteří minulý režim poznali na vlastní kůži a komunista je pro ně novodobým třídním nepřítelem. Ti radikálnější tvrdí, že KSČM už měla být dávno zakázaná. Další zase mají strach, že když se komunisté znovu dostanou k moci, bude to u nás vypadat jako dřív. Co na tyto názory veřejnosti říkáte?

„Socialismus, jaký tady v minulosti býval, je v nynějším silně resocializovaném světě nevratný. Mimo jiné tady chybí hegemon celého systému. Nikdo nemůže svět vrátit zpátky, musíme se přizpůsobit modernímu způsobu života, technologiím a možnostem, hledat humánnější a sociálnější systém pro život našich občanů. Kdo dneska může posuzovat, jak se žilo před třiceti nebo čtyřiceti lety? Lidé, kteří prožili ještě jako mladí konec 80. let, se dneska blíží důchodovému věku. Z minulosti se tedy poučme a dejme slovo historikům, kteří ji hodnotí. Je smutné, když lidé kritizují minulou dobu a vůbec jim nevadí, že stejné, ba i horší problémy, jim působí polistopadoví politici. My musíme žít současností a tím, co bude zítra a dál v budoucnu. Máme také každý svou nedávnou minulost, a podle té by nás mohli lidé posuzovat. Je třeba mít vizi, jak by měly Budějovice vypadat za pět nebo deset let, co od nás očekávají občané a k tomuto cíli směřovat. V současné době máme zhruba dvacetiletou prodlevu oproti tomu, na jaké úrovni se žije ve vyspělých státech Evropy. Musíme tady vytvářet zdroje práce pro lidi, vlastní zdroje peněz a tento kapitál obracet, protože bez kapitálu se nic nepostaví. Rovněž je třeba si vážit každého, kdo se chová jako podnikatel, který zde platí daně a realizuje svoje zisky v České republice a ve své obci.“

Komunální volby jsou doslova za dveřmi. Jak hodnotíte průběh letošní kampaně?

„Nestačím se divit, když v posledních dnech slyším, jak někteří politici, kteří se dřív zasloužili o to, aby voda, teplo, elektřina a prakticky vše se zdražilo, nyní slibují zlevnění těchto komodit. Mnozí nehorázně lžou, aby dosáhli zvolení, místo diskuze si vedou monolog a názory ostatních je nezajímají. Já osobně chci o problémech města mluvit racionálně, ne jenom přednášet hesla a hrát populistickou hru. Sice se s ostatními shodneme na tom, že hlavním problémem Českých Budějovic je doprava, jinak mi ale připadne, že město je v celkovém kolapsu. Ani jedna oblast života se nám tady nepodařila dotáhnout do nějaké dobré úrovně. Nová vláda ve městě musí hledat zdroje, aby se podařilo věci rychle řešit, potřebujeme mít v čele města člověka, který bude hledat shodu mezi politiky a stranami a naváže větší kontakt vedení města s občany.“

PR text