Na travnaté ploše, s koloritem překážek v pozadí, před očima diváků probíhá... Tanec? Exhibice? Představení souhry člověka a koně? Ano, to všechno, jedním pojmem nazváno: ukázka přirozené komunikace s koněm.
Je neděle 26. srpna a ve dvoře Vondrov během Velké ceny města Hluboká nad Vltavou vystupuje mladý Miloslav Simandl se svými koňmi Denym a Apawi.
Diváky překvapil nejen tím, co všechno koně dokážou, ale především tím, jak dokonale si s nimi rozumí. Koně reagují na pohled, jednoslovný tichý pokyn, na dotek.
V synchronizované souhře všichni tři předvádí obraty, kroky, skoky přes nízkou překážku, jízdu, při níž jezdec stojí na hřbetě koní a další „kousky“. To vše bez sedel, bez udidla, bez viditelného drilu. Přátelství a důvěra - jinak se dojem z této ukázky nazvat nedá.
Budějckou Drbnu samozřejmě zajímalo, jak tento vztah mezi koňmi a člověkem vzniká a hlavně, co se pod slovy „přirozená komunikace s koněm“ skrývá.
Co tě přivedlo ke koním?
„Mého taťku koně začali bavit, pořídil si kobylu, a aby nebyla sama, tak mi koupil poníka, na kterém jsem v sedmi letech začal jezdit. Časem jsem vyrostl a byl na poníka moc velký, takže jsme připustili tátovu kobylu a z hříběte vyrostl můj Denýsek.“
Co vlastně znamená pojem přirozená komunikace s koňmi?
„Když jsou koně ve stádě, tak jdou za vůdcem stáda, kterého následují. Vlastně u našich koní jsem tím vůdcem já, musí ze mě mít respekt, nesmí si ke mně nic dovolit, ale zároveň mi musí naprosto věřit. Vzájemná důvěra je velmi důležitá.“
Jaký je rozdíl mezi běžným tréninkem koně a přirozenou komunikací?
„Při běžném tréninku se klasicky používají udidla a sedla. Koně, kteří skáčou parkur nebo drezuru, trénink nebaví, protože musí mít dlouhou dobu hlavu dole a je na ně vyvinut tlak. Toho se právě vyvaruji, koně totiž nesnáší stálý tlak. Takže to dělám takovou příjemnější metodou, aby to toho koně bavilo.
Dělám v podstatě ty stejné věci, jako jiní trenéři, ovšem s tím rozdílem, že kůň má pouze ohlávku a hodně ho chválím. Když poslechne a udělá něco dobře, tak ho nechám v klidu.“
Jak dlouho trvá, než se kůň něco naučí?
„Kůň by měl mít základy, třeba chození na vodítku, což je pro něj přirozené. Vycvičit koně na nějaké představení, aby něco uměl, trvá dva až pět let. Je důležité, aby ten kůň cvičil při každé příležitosti. A naučí se v podstatě všechno. Při vystoupeních stojím na koních, což je asi nejtěžší, protože koně musí jít stále vedle sebe stejným krokem, musí nastejno skákat, nesmí je nic rozptýlit. Trénuji to s nimi už asi rok.“
Lze používat přirozenou komunikaci u všech koní nebo jsou k tomu potřeba nějaké předpoklady?
„Ano, jde to. Pokud je ovšem ten kůň nějak, řekněme, zkažený od lidí, trvá výcvik samozřejmě delší dobu.“
Budějcká Drbna děkuje Miloslavu Simandlovi za rozhovor.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
