Název kapely November 2nd vznikl chybou grafika

Jak vnikl název November 2nd?

„Často říkám, že to bylo datum našeho koncertu, ale není to úplně pravda. Ve skutečnosti náš první koncert nebyl 2. listopadu, ale 2. září. Konal se u nás ve Zbrašovských aragonitových jeskyních, kde se obvykle naživo hrát nesmí. Sešli jsme se tehdy s muzikanty z několika místních kapel. Neměli jsme jméno, protože šlo o jednorázovou záležitost. Ale něco bylo potřeba napsat na plakáty a někdo navrhnul, abychom se nazvali podle data, kdy se koncert koná - The Second of September. Jenže grafik, který plakát připravoval, si spletl anglické názvy měsíců a místo 2. září dal na plakáty 2. listopad - The Second of November. Koncert se povedl, my jsme se rozhodli, že spolu budeme hrát i dál, a název jsme si nechali, jen jsme ho trochu zkrátili na November 2nd. Shodou okolností si na konci června v jeskyních zase zahrajeme.“

Pracujete na dalším cédéčku?

„Chystáme se. Chtěli bychom přes prázdniny nacvičit nový repertoár a na podzim si ho vyzkoušet naživo. Pokud možno i natočit.“

Texty píšete sama, kde čerpáte inspiraci?

„Všude kolem sebe. V přírodě, literatuře nebo mezi lidmi. Nejspíš to zní jako klišé, ale je to tak. Mám vždy období, kdy jen nasávám nejrůznější podněty, a pak přijde doba, kdy ty dojmy přetavím na písničky.“

Kde jste se naučila anglicky a proč tenhle jazyk upřednostňujete před češtinou?

„Angličtinu jsem se učila ve škole a vždycky mě bavila. Chtěla jsem rozumět textům svých oblíbených kapel, to pro mě byla velká motivace. Když jsem napsala svou první píseň, bylo mi dvanáct nebo třináct a zbožňovala jsem Suzanne Vega. Chtěla jsem být jako ona a ani mě nenapadlo zpívat jinak, než anglicky. V polovině devadesátých let na tom navíc nebylo nic neobvyklého. Ještě vládla porevoluční euforie z toho, že už to není zakázané, a všichni chtěli znít jako západní kapely. Až později začala rádia a vydavatelské společnosti tlačit na umělce, aby se vrátili k češtině. Dokonce i my jsme letos vydali jeden singl česky.“

Hrajete radši v menších klubech nebo na velkých podiích?

„Osobně mám asi o něco raději klubovou atmosféru, ale přiznávám, že velké pódium má taky něco do sebe.“

Jak se vám hrálo pro Budějčáky?

„Výborně, jak jinak. Lidi byli skvělí. Café Klub Slavie je navíc krásný klub a z toho, co jsem si všimla, má velmi dobré vedení. Vypadá to, že na podzim přijedeme znovu.“

Je nějaký rozdíl hrát doma a v cizině?

„Určité rozdíly jsou. V prvé řadě angličtina, která je u nás bohužel spíše na škodu, je v zahraničí velkou výhodou. Lidi nás berou jako kapelu, aniž by řešili, odkud jsme a jakým zvláštním jazykem to zpíváme. Dokonce poslouchají texty. U nás mají větší ohlas rychlé rockové skladby, venku je to překvapivě často naopak.“

Hráli jste jako předkapela Suzanne Vega na koncertech v Evropě. Splnilo se tím vaše přání? Máte nějaký recept, jak si plnit sny?

„Koncertováním se Suzanne se pro mě uzavřel jeden kruh. Rozhodně to byl splněný sen. Nemyslím si ale, že by existoval osvědčený recept na sny. Musíte se hodně snažit, potkat ty správné lidi a mít to štěstí být na správném místě ve správný čas. A to, co děláte, musíte dělat naplno. Pak se leccos podaří, ať už tomu říkáte náhoda nebo osud.“