Při příležitosti pátečního koncertu v Café Klubu Slavie, který začne ve 21 hodin, pro vás Budějcká Drbna přichystala rozhovor s frontmanem kapely Vltava, hercem, textařem a kytaristou Robertem Nebřenským. Povídala si s ním o vzniku kapely, inspiraci, ale i o konci světa...
Když jste v roce 1986 zakládal kapelu Vltava, jaká byla vaše vize o ní?
„Naše vize byla trochu naivní a chlapecká. Chtěli jsme hrát muziku, která bude vycházet z hudby, již jsme měli rádi. Každý z nás měl ale rád něco jiného. Z toho jsme stvořili barevnou směs stylů. Já jsem měl rád jazz, někdo třeba vážnou hudbu, a tak vznikl ten náš ´vltava styl´.“
Vaše kapela se prý měla původně jmenovat Bítlz. Jak z toho sešlo a proč název Vltava?
„Bítlz byl jeden z mnoha nápadů. Bohužel tento návrh někdo někdy sdělil nějakému novináři a ten to někam napsal. Jinak název Vltava vznikl asociací, kdy nás napadlo jméno Hvězda, protože jsme si chtěli předznamenat hvězdnou budoucnost. Hvězda byla i propagandistická hudební stanice, vedle níž fungovala stanice Vltava, která se věnovala kulturnějšímu programu. Proto jsme si zvolili jméno Vltava, kvůli jeho mnohoznačnosti.“
Proč jste v roce 2003 kapelu rozpustil?
„Potřeboval jsem dělat něco jiného. Moje další profese je herec, takže jsem se chtěl věnovat tomu. Také si myslím, že naše skupina došla do bodu, kdy toho dokázala dost a potřebovala odpočinek.“
Pro Vltavu skládáte texty jen vy. Co vás při tvorbě inspiruje?
„Inspirace z vesmíru proudí neustále. Samozřejmě nemůžu vynechat ženy a ženský svět. Také ale příroda.“
Jak vzniklo vaše pohnutí dát kapelu znovu dohromady?
„Ukázalo se, že nebesa to tak chtěla. Znáte to, jak se projeví vnitřní potřeba. Uvědomil jsem si, že to musím dělat znovu.“
Jaké byly reakce na váš návrat?
„Úžasné. Nejprve jsme byli ve vlně zájmu zvědavců a těch lidí, kteří se přišli podívat na tu starou Vltavu. Dnes se ale snažíme žít přítomností. Nechceme se vracet k minulosti.“
V čem se tedy liší vaše nejnovější album Komedianti se vracejí domů od dřívější tvorby?
„Je zralejší. Ač hudební styl je podobný, přesto je album jiné.“
O čem je?
„Je o lásce ve všech možných jejích podobách. Hlavně ale o lásce k ženám.“
Myslíte si, že vaši hudbou obohacujete společnost?
„Já musím věřit, že to tak je. Chci to a přeji si to. Je jasné, že se to třeba někdy nedaří a že nemohu obohacovat všechny. Bezpečně vím, že na každém koncertě se najde někdo, kdo je naši hudbě otevřen.“
V pátek tady budete koncertovat. Máte nějakou vzpomínku na České Budějovice nebo jižní Čechy?
„Minulý rok jsme koncertovali přímo v klubu Slavie. Bylo tu hojné a moc vnímavé publikum. Takže bychom chtěli založit tradici každoročního vystoupení. Jinak mám moc rád Lipno, Písek i České Budějovice, kde vzniklo, ale i zaniklo mnoho hezkých vztahů.“
Máme právě před Vánoci. Jak tohle období vnímáte? Je to pro vás každoroční stres nebo si ho užíváte?
„Snažím se udržet maximální odstup. Dělám jen to, co je nutné, takže koupím stromeček, jelikož je to doma chtěné. Jinak Vánoce nemám rád a mám vánoční deprese. Ten vánoční byznys je něco znechucujícího. Musím přiznat, že skrz to nedokážu vnímat duchovní rozměr Vánoc.“
Takže dárky nakupujete s nechutí?
„To samozřejmě ne. Samotné obdarovávání je to nejhezčí. Horší je podstoupit ten proces nakupování. Už jenom najít místo na zaparkování a cpát se mezi nervózními lidmi je za trest.“
Na co se teď nejvíc těšíte?
„Momentálně se těším domů. Pak jsem taky ohromě zvědav na konec světa. To je zvědavost toho nejvyššího druhu. Představuji si, že frekvence, na které vibruje lidstvo, se změní v lepší hodnoty.“
To vám možná ty klukovské naivní vize z roku 1986 zůstaly...
„To tak musí být. Pokud člověk dělá muziku, musí mít v sobě nějakou víru nebo trochu naivity.“
Foto: Milan Pleva
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
