Nový rektor univerzity opravuje diplomky na Kleti

I když čtyřiapadesátiletý vystudovaný biochemik Libor Grubhoffer v době, kdy vznikal tento rozhovor (na začátku února – pozn. redakce), zatím oficiálně rektorem nebyl, v žádném případě nezahálel. Ba naopak. Podle jeho slov měl práce nad hlavu.

Ale na povídání s Budějckou Drbnou si chviličku našel, a tak jsem nového a velmi sympatického rektora vyzpovídala nejen na téma univerzita, ale došla řeč i na hokej či klíšťata.

I když ještě v době, kdy si spolu povídáme, nejste rektorem, tak stejně máte hodně práce. Už to souvisí s vaší novou funkcí?

„Ano, protože jsem s univerzitou v denním kontaktu a pracuji pro ni intenzivně od dob, kdy vlastně univerzita vznikla. Už se účastním hlavního dění ve vedení vysoké školy, porad, nejrůznějších schůzek a například teď dáváme dohromady rozpočet na letošní rok. Řekl bych, že jsem už polovinou času zde na ústavu při akademii věd a polovinou času na rektorátu.“

Takže vás čeká stěhování do nové budovy rektorátu, že?

„Ano, tam se budu za čas stěhovat. Ale samozřejmě si zde nechám svou malinkou jeskyni, kde máme s mladými kolegy naše laboratoře. Tady na Parazitologickém ústavu pracujeme na našich projektech.“

Studentům budete přednášet i nadále?

„Samozřejmě. Já jsem garantem příhraničního projektu s Keplerovou univerzitou v Linci. Projekt se jmenuje Biologická chemie, takže musím dokázat skloubit přednášky o základech biochemie studentům a moji novou práci. Doufám, že se mi to bude dařit.“

Ráda bych se zeptala, jestli jste vaše jmenování oslavil? Například s rodinou, nejbližšími?

„Zašli jsme si na dobrý oběd. Pak jsem pozval i mé nejbližší spolupracovníky a lidi, kteří mi hodně pomohli ve volebním martyriu. Takže jsme měli příjemné přátelské setkání.“

Nepletu se, když řeknu, že zvolení byl pro vás asi veliký oddech. Protože samotná volba nebyla vůbec jednoduchá.

„Máte pravdu, to byl oddych. Prostě ze mě všechno spadlo. V tu chvíli, když vyhlásili mé jméno, jsem měl samozřejmě radost, protože ve všech kolech před tím jsem vlastně vyhrál, ale chyběl mi například jeden hlas. To bylo holt dáno vnitropolitickou situací.

Najednou došlo na naši vzájemnou dohodu s panem Šochem, že jeden z nás odstoupí. V tu chvíli z většiny senátorů spadla tíha jakési povinnosti a mohli začít volit svobodně. Já jsem byl hodně překvapen, že mi nakonec nezbýval jeden hlas, který jsem potřeboval, ale dostal jsem hned osm hlasů.“

Už jste se sešel s panem Šochem a řekli jste si k volbě ještě něco?

„Ano, sešel. Dokonce seděl na té samé židli, kde teď sedíte vy. (usměje se) Byla to dlouhá schůzka a moc dobře jsme si popovídali. Já jsem rád, že naše řešení vedlo k upevnění našich vztahů. Jsem prostě rád, že to mezi námi nevyvolalo žádnou zášť. Naopak.“

Máte již v hlavě, kam povedou vaše první kroky ve funkci rektora? Co je třeba na univerzitě udělat, opravit či předělat?

„Těch věcí je několik. Začínám se ale pomalu v těchto záležitostech zahřívat. Ale těch věcí, které mám v hlavě, je několik. (vytahuje s batohu notes, kde si vše pečlivě zapisuje) Za prvé je to prezentace a propagace univerzity, moderně se teď říká pí ár. Tam máme značné rezervy. Další věc je, jak nás vidí lidé z venku. Cizí lidé, kteří k nám přijdou. Trápí mne tedy, jak vypadá centrální část našeho kampusu, jak nepěkně vypadají nadivoko vyšlapané cestičky a podobně.

Samozřejmě, že vše je záležitost finanční. Ale to jsou dva důležité úkoly, které nesnesou odkladu. Pak mám na mysli i uspořádání stávajících hlavních agend univerzity. Musíme se podívat, jak fungují jednotlivá oddělení. Ať už je to oddělení pro vědu a tvůrčí činnosti anebo budeme muset přehodnotit funkci hlavní agendy studijních záležitostí. Chci najít efektivnější propojení právě studijního oddělení se zahraniční agendou. Nepochybně je také co zlepšovat v oblasti informačních systémů.“

Vy sice nepocházíte přímo z Budějc, ale žijete tady už šestadvacet let. Vnímáte tedy Budějovice jako univerzitní či studentské město, které by se mohlo zařadit po bok Brna, Plzně či Prahy?

„To je moc zajímavá otázka. Musím říci, že Budějovice dlouho tak nepůsobily. Už ale tak začínají působit a myslím si, že to není jen můj subjektivní pocit. Pro mě bylo studentským městem vždy Brno, když jsem tam chvíli bydlel na privátě. A to si myslím, že typickým příznakem studentského města je to, že studenti bydlí právě na privátě. Místní obyvatelé si dokonce i považovali, že u nich mohou bydlet studenti. To bylo i za minulého režimu. To tady Budějovice nebyly, ačkoli měly pedagogickou fakultu či agronomickou. Tehdy na mne opravdu město nepůsobilo dojmem studentského, a asi by nepůsobilo dodnes, kdyby univerzita nevznikla. Dnes už ano, protože vysokoškoláci opravdu začínají bydlet na privátech.

Ale ještě si myslím, že pořád máme velké rezervy. Chceme vylepšit kampus, nejen tím, že vyčistíme trávník. Je jasné, že nemůžeme zakázat pejskařům, aby sem k nám chodili venčit své miláčky, to nejde, ale můžeme sami udělat hodně proto, aby byl kampus čistý. Aby bylo příjemné sem přijít, odpočinout si, popovídat a aby to prostě žilo. Nechci, aby kampus byl mrtvé město, což bohužel teď je. Večer a přes víkendy tu nikdo není. Rád bych tu viděl další noční zábavu, či prodejnu se suvenýry, kde se bude dát koupit jako všude na univerzitách trička s naším logem nebo hrnky. Večerka nám v kampusu také chybí. Sice je univerzita rozprostřena po celém městě, ale jádro je zde v kampusu.“

Jak jste na tom s volným časem? Když už ho máte, co rád děláte?

„S volným časem? To je pro mne opravdu vzácná komodita. (směje se) Musím říct, že mnoho let už nemám ani pocit, že bych měl nějaký volný čas. Já bohužel neumím úplně vysadit, přiznávám se k tomu. Patrně jsem asi postižen diagnózou workoholik. Považuji to za jakousi oběť jedinečné příležitosti, kterou jsem dostal jako jeden z mladých lidí po Sametové revoluci v roce 1989.“

A co tedy děláte, například o víkendu?

„Hrozně se těším na sobotu odpoledne či na neděli odpoledne, ale popravdě řečeno – v semestru se i v neděli odpoledne připravuji na přednášky. I tak ale rád jezdím na Kleť či do jejího okolí. Na kole už bohužel moc ne, ale hodně jsem jezdíval. Teď chodím pěšky. Většinou v červnových termínech si vezmu s sebou na opravování diplomové práce, sednu do auta a dojedu do Holubova. Pak vyběhnu nahoru na Kleť a tam si celé odpoledne čtu a opravuji. To mám hrozně rád. Anebo mě baví hokej na kolečkových bruslích se studenty, takže pevně věřím, že jsem s tím neskončil. Rád se utrhnu ve čtyři odpoledne a do šesti večer se chci protáhnout.“

Když už jste trošku zmínil sport, koukáte se na výsledky budějckých hokejistů, fotbalistů či volejbalistů?

„Koukám se na hokej. Hokeji fandím, ale bohužel se na něj dostávám méně, než bych chtěl. V letošní sezoně jsem ještě nebyl, asi si nechávám na své návštěvy na play-off.“ (se smíchem)

Jako naprostého laika mne napadá poslední otázka. Vy jste odborníkem přes klíšťata, bude jich letos v létě zase tolik, když byla taková zima?

„To víte, to je otázka a pořád se nás na to novináři ptají. Nás by to také zajímalo. (zasměje se) Loni byla mírná zima a pak bylo klíšťat hodně, což je logické. Nebyla tolik promrzlá půda, kde přezimují. Dá se tedy očekávat, že by letos jejich sezona mohla přijít trochu později. Možná by jejich aktivita mohla být mírnější, ale nejsou na to žádné jednoznačné studie.“

Mockrát vám děkuji za rozhovor, pane rektore!