„Paradox byl můj nejnáročnější projekt!“

Kdy a kde se vám v hlavě zrodila myšlenka, že svůj život zasvětíte aktivitám, kterými budete bavit lidi?

„Bylo to už při studiu na hotelové škole, kdy jsem se v rámci praxe dostal na diskotéku, tedy do nočního provozu s barem. A tam se taky zrodil můj sen – otevřít si vlastní diskotéku nebo bar. Splnil jsem si obojí.“

Podařilo se vám realizovat již několik zajímavých projektů. Na jaký jste nejvíce pyšný a kdykoliv o něm budete mluvit, tak si řeknete, že jste udělal správný krok?

„Za správný krok považuji ten, že jsem se včas rozhodl, že budu podnikat. Moje první projekty byly vytvořeny s bývalým kolegou, se kterým jsem se po letech rozešel a plně se osamostatnil. Nebylo to jednoduché období, ale jsem za ten krok upřímně rád. Na základě předchozích zkušeností jsem pro další projekt – Dance bar Paradox – žádného společníka nechtěl, přestože zájem byl veliký. Proto jsem nejvíce pyšný právě na Paradox, který se stal zatím tím největším a nejnáročnějším projektem v mé kariéře.“

V oboru už platíte za ostříleného mazáka, jenž se může pyšnit nejedním úspěchem. Jak těžké je prosadit se mezi konkurencí. Máte nějaký recept?

„V tomto oboru se pohybuji skoro už dvacátým rokem. Po celou dobu se snažím sledovat, jak se vyvíjí, zajímám se aktivně o nové trendy, cestuji a jsem v kontaktu s nejlepšími barmany a podniky po celém světě. To všechno se snažím předat i členům našeho týmu. Ne všem se to samozřejmě líbí, protože je nutím stále se zlepšovat, navíc jsem důsledný a mám na zaměstnance velké požadavky i v oboru, kde je mnohdy obrovská tolerance a zaměstnanci jsou zvyklí vytvářet si vlastní pravidla.

U nás to neplatí. Sám jsem náročný zákazník a jsem moc rád, když mi dají naši hosté objektivní zpětnou vazbu, co se jim nelíbilo a co by chtěli změnit. Aktivně zákazníkům naslouchám a možná i to mě posouvá dál. Ale nejdůležitější je samozřejmě dělat svou práci s láskou na 110 procent, to je ten nejlepší recept na úspěch.“

Dnes patří vaše kluby v Budějcích mezi špičku. Má poptávka místních lidí nějaká specifika?

„Do Žluté ponorky dnes chodí všichni na nejlepší koktejl či sklenku šampaňského. Už dvanáct let si držíme špičkovou kvalitu produktů i služeb. Dlouhodobě Ponorka patří mezi nejlepší cocktailové bary v republice, hosté k nám chodí, řekněme, na jistotu.

Paradox se jako dance bar stále vyvíjí. Řekl bych, že první rok byl pro nás stěžejní, seznamovali jsme se s návštěvníky, pozorně sledovali jejich požadavky, zjišťovali, zda jim náš koncept vyhovuje. Měsíčně projde Paradoxem tisíce návštěvníků a samozřejmě se nemůžeme zalíbit všem. Důležité je vybrat ten správný žánr, který osloví většinu a bude ji pravidelně bavit.

V tomto směru jsme chtěli jít cestou klubové hudby, jako je běžné v zahraniční. Zjistili jsme však, že musíme trochu polevit a přistoupit na kompromis, protože největší úspěch má taneční muzika a hudba z osmdesátých a devadesátých let. Proto se produkce od otevření výrazně změnila, snažíme se zákazníkům připravovat programy na míru. V čem však nejsme ochotni udělat kompromisy, je profesionální servis, který už je dnes u nás standardem.

Určité specifikum místních lidí vidím v tom, že si vždy na čas oblíbí podnik, který v ten moment preferují, je takzvaně v módě. Brzy se jim však omrzí a jdou jinam. I nás se samozřejmě toto dotklo, ale jsem upřímně velmi rád, že i přes to se oba naše budějcké podniky stále těší velké návštěvnosti.“

Z předchozích slov je patrné, že vlajkovou lodí vašich aktivit je v současnosti právě Dance bar Paradox. Co stálo za jeho vznikem a jakou pozici si ve vašich očích po více než roku provozu vybudoval?

„Paradox jsme připravovali skoro dva roky a za jeho vznikem stála má velká umíněnost a touha vytvořit podnik na evropské úrovni v centru Českých Budějovic. Věděl jsem, že v centru města chybí takový podnik, a tak jsem využil příležitost. Úžasný členitý prostor, ve kterém se Paradox nachází, přesně odpovídal mým představám už od mé první návštěvy tehdejšího sklepa. Dostat klub do současné podoby bylo velmi náročné jak na čas, tak i na finance. Byla to totiž skutečně černá díra v zemi, kde nebylo vůbec nic. Ale vyplatilo se to a za vydatné podpory mé rodiny se nám to povedlo.

Hned po otevření byl Paradox téměř denně narvaný k prasknutí, venku stály fronty. Lidi byli zvědavi, každý ho chtěl vidět. Velmi mě ale mrzelo, když se rozšířila po Budějcích fáma, že fronty udržuji záměrně a uvnitř je prázdno. To je výmysl a z ekonomického hlediska absolutní nesmysl! Paradox je koncipován pro určitou kapacitu návštěvníků a samozřejmě, že by se možná dovnitř nacpalo o pár desítek lidí víc, ale kolaboval by provoz (vzduchotechnika, obsluha, toalety, šatna). A pro mě je prioritní, aby se u nás lidi cítili dobře.

Co má pro mě osobně obrovskou hodnotu, je ocenění, které jsme za loňský rok obdrželi – Dance bar Paradox zvítězil v prestižní soutěži Czech Bar Awards 2011 v kategorii Nejlepší taneční klub. Odborná porota hodnotila při tajné osobní návštěvě celkovou úroveň podniku, originalitu, kvalitu služeb, profesionalitu, znalosti a dovednosti personálu, nabídku, interiér a atmosféru. Celkem bylo 27 přísných kritérií. To považuji to za obrovský úspěch nejen pro nás, ale i celé naše město.“

Platit ve své branži za jednoho z nejlepších vyžaduje skvělé dovednosti a znalosti toho, s čím pracujete. Jaký máte vy osobně vztah k barmanství a čarování s alkoholem?

„Jak už jsem zmiňoval, barmanství je můj koníček, moje láska, můj životní styl. Je to krásná práce, při které jste denně v kontaktu s lidmi. Dříve jsem jezdil po barmanských soutěžích, nejdříve jako divák, následně jako soutěžící a aktuálně jako hodnotící komisař. Načerpal jsem tady spoustu inspirace a potkal několik svých opravdových přátel.

Barmanství, neboli nápojová gastronomie, je opravdové, u nás bohužel velmi podceňované řemeslo, které se stále vyvíjí. Podobně jako v kuchyni, i tady se k přípravě používají různé techniky. Za zmínku určitě stojí módní infúzování nebo molekulární mixologie, kdy se tekutina podává ve formě pěny, prášku nebo žele. I návštěvníci Paradoxu už mohli ochutnat welcome ´drinky´ z naší molekulární kuchyně. Moc mě baví posouvání hranic při přípravě koktejlů.“

Máte nějaký oblíbený koktejl, který je v nabídce vašich podniků a můžete ho návštěvníkům směle doporučit?

„Osobně jsem zastáncem klasiky. Oblíbené mám koktejly Negroni a Martini dry cocktail. Nejsou to ale drinky pro každého, je potřeba se k nim propít. Tak jako v jídle, chutě každého z nás jsou specifické, proto, abyste si vychutnali ten váš NEJ drink, je potřeba aktivní komunikace s barmanem – jakou chuť drinku preferujete, jaký typ alkoholu a podobně.

Přemýšlel jste o budoucnosti? Máte v hlavě nějakou myšlenku, kterou toužíte za každou cenu zrealizovat?

„Plánů je spousta! Aktuálně plánujeme přesunout Žlutou ponorku do centra města, jelikož veškerý noční život se dnes odehrává kolem náměstí. Už jsme dostali několik nabídek na prostory, ale počkám si na ten pravý, který mě osloví. Nespěchám na to. Taky jsem dostal nabídku otevřít Žlutou ponorku v centru Vídně, ale víc vám zatím neprozradím. Viditelné změny připravujeme s renomovaným pražským architektem i v Paradoxu. Určitě se máte na co těšit!“

Miroslav Řehoř

narozen 22. března 1975 ve Strakonicích

Vystudoval hotelovou školu, praxi sbíral v renomovaných barech v Praze i zahraničí. Na domácím poli barmanských soutěží sklidil mnoho úspěchů, mezi nejcennější patří vítězství na Becherovka Grand Prix 2001, Velká Cena CBA 2002 a Grand Marnier Trophy 2004, druhá a třetí místa na BIBC (Beefeater Internacional Bartender Competition) v letech 2000, 2001 a 2002, 2. místo na Finlandia Vodka Cup 2007 v Bratislavě. Za největší úspěch lze považovat 3. místo na Mistrovství Evropy 2005 na Grand Marnier Trophy v Monaku, kde zároveň získal i cenu novinářů. Svůj první podnik, Disco klub Cehnice, otevřel v roce 1998 se svým společníkem, v roce 2000 následovalo otevření Cocktail baru Žlutá ponorka. V roce 2006 z obou podniků společníka vyplatil. V roce 2007 otevřel Cocktail bar Žlutá opice ve Strakonicích, ten v roce 2010 prodal. V prosinci 2010 otevřel Dance bar Paradox. Mezi jeho zájmy patří kromě barmanství především rybaření a rodina.

Foto: Jan Hrubý