Pavel Kubáň nafoukl šatny na Grünwaldovce

Budějcká Drbna se snaží čas od času svým čtenářům představit lidi z města zabývající se zajímavými činnostmi, a tak si tentokrát vyrazila popovídat s inženýrem Pavlem Kubáněm ze stavební společnosti Tangenta České Budějovice. A řeč přišla nejen na nové šatny na Grünwaldovce, kterých je tento projektant autorem.

Vámi navržený projekt je do jisté míry netradiční. Souhlasíte se mnou?

„Vzhled šaten ostatních škol neznám, ale v mém uvažování jsou ty na Základní škole Grünwaldova jedinečné. K dispozici jsme totiž měli starý nevyhovující jednopodlažní objekt, kam se vešlo asi 200 dětí, kolem dokola byla nevytápěná větraná chodba, v níž se převlékali další žáci, a někteří dokonce měli své osobní věci v učebnách. Maximalistický požadavek, kterému jsme chtěli vyhovět, byl takový, aby se do nových šaten vešlo zhruba 900 žáků.“

Jak jste toho docílili?

„Využili jsme starý půdorys, zbourali část původního objektu a na tom samém místě postavili dvoupodlažní funkční přehlednou budovu tak, aby vyhovovala normám i zástavbě, do níž je zasazena. Rovněž jsme chtěli, aby odrážela náš vztah ke stavitelství a představu o architektuře. Jelikož se jedná o školu, měli bychom na děti působit z hlediska estetiky a morálky. Přestože je tato stavba zdánlivě jednoduchá, podle mého názoru je jak netradiční, tak právě i estetická.“

Čím se vaše představa o architektuře vyznačuje?

„Preferujeme moderní užitnou architekturu. Nezakládáme si na kudrlinkách, stříškách, úžlabíčkách... Základem jsou pro nás prvky jednoduché geometrie, tedy krychle, kvádry či jiné elementární geometrické prvky. Ze stavebních materiálů jsme na šatny použili beton a sklo, které byly doplněny dřevem s výrazným obvodovým žaluziovým prvkem v optimistické barvě světlého dřeva.“

Můžeme tvrdit, že současný trend se k takovýmto jednoduchým stylům postupně vrací?

„U funkčních budov je to trend, který se zde střídavě objevuje již téměř jedno století. Dá se říct, že podoba šaten vychází z české architektury dvacátých let. Tehdy vznikaly stavby, jimiž se můžeme ve světě pyšnit.“

Před několika roky dostala Základní škola Grünwaldova nový kabát. Zohlednili jste ho při projektování nových šaten?

„Řekl bych, že ne. Vzali jsme v úvahu základní stavební formy, ale výrazové prostředky máme jiné. Chtěli jsme použít právě ty elementární tvary. Objekt šaten spadá pod výhled všech dětí, protože je nižší než škola, která má sama o sobě relativně velký objem. Původně ještě byla navržena zelená střecha, ale s ohledem na finanční možnosti magistrátu byla vyškrtnuta. Dnes je teda střecha standardní s tím, že bych si přál, aby v budoucnu na ní travnatý povrch přeci jen vznikl. Byl by zároveň součástí zahrady i celého komplexu. U zelené střechy by výsledný dojem vyzněl úplně jinak.“

Jak je řešený interiér šaten?

„Jde o vzdušný jednoprostor, který je rozdělený drátovým systémem na jednotlivé kóje. To znamená, že co třída - to buňka. Chodby a únikové cesty potom mají nějakou logiku, aby splňovaly požární i hygienické potřeby.“

Vaše společnost výběrové řízení na realizaci tohoto projektu vyhrála. Kde se původně vzal váš zájem se téhle soutěže zúčastnit?

„Zhruba před třemi nebo čtyřmi lety jsme byli osloveni, abychom vypracovali studii, jak by měly nové šatny vypadat. A nebylo to poprvé. Ve škole Grünwaldova jsme se v minulosti účastnili i dalších akcí. Naše předchozí studie se obvykle líbily, ale z nejrůznějších důvodů nebyly realizovány. Pan ředitel Caldr nás oslovil i tentokrát, a tak jsme se toho zhostili. Tahle úloha se mi líbila - jednak znám prostředí, protože do této školy chodila nejen moje žena, ale také naše dvě děti, takže jsem Grünwaldovku navštěvoval a její potřeby dlouhodobě cítil. Zároveň jsem sledoval, jakým příjemným, pěkným a vkusným procesem obnovy škola v posledních letech prošla. V takovém teritoriu se pak hezky pracuje.“

Stavební práce jste však neprováděli, pokud se nemýlím...

„To je pravda. Rozhodně v tom ale nevidím nic mimořádného. Vyhrála nejlevnější nabídka. Abych řekl pravdu, do soutěže o výstavbu jsme se ani nepřihlásili. Nepřipadalo mi to vhodné. Mám výhodu, že jako zástupce stavební firmy si mnohem konkrétněji umím představit použití jednotlivých prvků a dokážu je obhájit. Při provádění stavby jsme se dost často setkali s námitkami, že něco nelze. Nakonec jsme ale společnými silami s jednotlivými dodavateli tu cestu úspěšně našli. Z hlediska kvality je tato stavba naštěstí zpracována dobře, což se ne vždycky stává.“

Na závěr odbočíme... Jaké další projekty, které Budějčáci znají, jste zrealizovali?

„V minulých letech jsme dělali například energeticky vědomou rekonstrukci 146 bytů v ulici Milady Horákové, při níž šlo o zajištění vyšších standardů z dvou hledisek - bydlení a uživatelského. Bylo to tedy spojeno s energetickou úsporou, pohodou bydlení, interním mikroklimatem a tak dále. Podařilo se nám tam uplatnit také některé prvky, které dlouhodobě propagujeme, jako třeba skleněné lamely kolem všech otevřených chodeb. Tím jsme dosáhli toho, že prostor nyní působí uzavřený, je chráněn před povětrnostními vlivy a zároveň je z hlediska hygieny dobře větratelný. Díky několika ne úplně obvyklým věcem ta budova získala švih. Jinak jsme se podíleli na hodně diskutované rekonstrukci náměstí na sídlišti Vltava. Uprostřed paneláků a velké obytné zástavby se nyní nachází fontána projektovaná paní architektkou Urbancovou, je tam spousta zeleně, zajímavý vodní prvek i odpočinková zóna.“