"Počasí mě prostě baví", říká o své práci meteoroložka RNDr. Miloslava Starostová

Vy jste vedoucí oddělení meteorologie klimatologie. Jaké území patří pod vaši správu?
Naše pobočka se zabývá plochou, která rozvodím patří do povodí Vltavy po Orlík. Takže nám náleží kus západních Čech, kus Příbramska a naopak schází část jihočeského kraje směrem na Dačice. Nepadá ale pod nás Pelhřimov, i když ten už dnes stejně patří pod kraj Vysočina, takže ono je to trošinku jinak. Zkrátka klasický jihočeský kraj se neshoduje s tím, co máme pod dozorem.

Čím vším se zabývá Vaše oddělení?
Na oddělení meteorologie klimatologie máme na starosti například zabezpečit stálé měření. Na to  máme stovku stanic. Necelých 30 stanic jsou takové ty větší klimatologické stanice, které měří od teplot, relativní vlhkosti až po vítr.

Dalším doplňkem jsou srážkoměrné stanice, které měří úhrny srážek, v zimě množství sněhu a potom takové jevy jako jsou krupobití, padající srážky atd …Většina těchto stanic je dobrovolnických, jenom 4 stanice, které máme pod správou jsou profesionální, kde pracují profesionální zaměstnanci českého hydrometeorologického ústavu.

Zbytek jsou dobrovolníci, kterým platíme víceméně symbolickou odměnu a oni mají na své zahrádce, pozemku v rámci areálu své nemovitosti postavenu stanici, kde provádí měření . Dnes už z těch velkých stanic je více než 80 % automatizováno.

Srážkoměrné stanice, to je takový hezký, typicky český název….Srážkoměrné stanice, tak to jsou jen takové ty malé srážkoměry, které už také máme z části automatizovány. Od roku 97 jsme prakticky z těch 80-ti procent zautomatizovali základní meteorologickou klimatickou síť. Teď se plánuje další zautomatizování zbylých stanic. Záleží to hodně na penězích, protože automatizace staniční sítě je relativně hodně drahá. Jedna taková úplně základní stanice je investice cca kolem dvou set tisíc korun a ty větší složitější stanice jsou téměř za ¾ milionu. K tomu připočtěme náklady na přenosy dat a provoz. To je jedna věc.

Dále musíme síť udržovat neustále v provozu,  takže když nám některý pozorovatel vypoví smlouvu, nebo nemůže stanici provozovat ze zdravotních důvodů, musíme najít náhradu. Navíc pozorovatel musí pozorovat v dostatečné kvalitě, takže je musíme vyškolit, naučit je to a případně dolaďovat některé chyby, které dělají. Většina pozorovatelů jsou důchodci, kteří na to mají čas a věnují se tomu. Část těch lidí jsou takoví koníčkáři, které to baví a kdyby nepozorovali pro nás, taky by si pozorovali i pro sebe. Ti jsou úplně nejlepší. Ideální je, když takový koníčkář bydlí v místě, které je pro nás zajímavé. Ne vždycky to ale jde.

Kromě správy staniční sítě, zabezpečení její plynulosti, musíme shromažďovat veškeré údaje, které pozorovatelé napozorují a naměří a my je musíme digitalizovat, archivovat, opravovat. Dá se říct, že to je takový základ kolem staniční sítě. Vedle toho teď digitalizujeme ještě historická data, protože dneska pro většinu mladších lidí, pokud nejsou údaje v počítači, jakoby neexistovala.

To chápu…..Neznamená to ale jen shromažďování denních teplot, či denní úhrny srážek. My musíme navíc ke každé té stanici pořídit i dokumentaci toho, kdo pozoroval, kde se to pozorovalo, v jaké kvalitě, v jaké nadmořské výšce a všechny detaily.

Takové to poslední, co naše oddělení dělá, je zpracování dat, děláme z nich základní statistiky a pro klienty vypracováváme posudky pro pojišťovny, pro policii, nebo posudky pro projekty staveb, co se týče intenzity dešťů nebo zatížení sněhem, zatížení větrem, pro kanalizace a podobné záležitosti.

Takže momentální náplní vaší práce je digitalizování archivovaných dat?
Ne, to není moje momentální práce, tím se zabývám,  když mě zrovna nezaměstnává provoz. Připodobnila bych to k práci ve mzdové účtárně. Tam se musí připravit výplaty, musí se vyplatit a všechno musí být bezchybné. U nás je to podobné. Každý měsíc ta data přicházejí a my je kontrolujeme. Do určitého termínu je musíme mít zkontrolovány a teprve potom se můžeme věnovat zase další činnosti.

Jaké například!
Například žádosti na posudky od uživatelů, když je problematické počasí. Zaznamenáváme hodně posudků na krupobití a vítr. Teď, když jsou ty vlny veder, tak předpokládám, že začnou chodit dotazy na vysoké teploty, protože bude určitě nějaký úhyn drůbeže, skotu...

To není zrovna veselé, raději půjdeme k dalšímu dotazu jestli dovolíte. Zajímalo by mě, jaká další oddělení sídlí v ústavu?
Hydrometeorologický ústav má centrálu v Praze a tam je samozřejmě vedení, veškerá administrativa. Základní oddělení jsou tři.

Jsou to : meteorologie klimatologie, hydrologie a oddělení čistoty ovzduší.

K tomu jsou pobočky v každém kraji, které jsou zřízeny ještě podle původního uspořádání krajů. Některé pobočky jsou větší a některé menší. Je to dáno historicky, protože například naše pobočka vznikala velice pozdě, až někdy koncem 70. let. A protože jižní Čechy patřily odedávna k ekologicky docela čistým krajům, tak u nás vůbec nemáme oddělení čistoty ovzduší.

To je zase pro změnu velmi potěšující zpráva.  Na předpovědi počasí se podílí všechna oddělení?
Víceméně ano. Protože součástí předpovědi počasí jsou vlastně ta napozorovaná meteorologická data. Předpověď počasí také úzce souvisí s předpovědí hydrologické situace a k tomu zase slouží měření stavů na vodních tocích, takže ono je to vlastně všechno propojené a předpokladem dobré funkčnosti je, abychom spolu všichni dobře komunikovali.

Jaké přístroje používáte na měření?
Když k nám přijde exkurse, tak většinou ukazujeme takové ty klasické přístroje, jako meteorologickou dřevěnou žaluziovou budku, ve které jsou : termograf, hygrograf, rtuťové teploměry, maximální a minimální. Dále máme srážkoměr, který je dnes klasický i automatický. Na střeše máme na stožáru anemo čidlo a také měříme sluneční svit.

Pro exkurse je populární “Kembelstouksův“ slunoměr, to je taková ta skleněná koule ve stojánku, která tím jak sluníčko míří do ohniska zesílí jeho paprsek a propaluje pásku. To už dnes víceméně nikde neuvidíte. Staniční síť máme zautomatizovanou, tak už to měříme elektronicky tzv. „SD pětkou a SD šestkou“ .

Na profesionálních stanicích se měří také globální záření, které je důležité pro voltaické  elektrárny. Jejich provozovatelé si tím mohou srovnávat výkon sluníčka. Pod zemí zase máme půdní teploměry. Ty už nejsou klasické rtuťové, ale je to stálý vrt v zemi a tam v něm jsou usazené automatické teploměry. Vedle toho ještě měříme vlhkosti půdy.

Je toho opravdu hodně.
Jsou stanice, které mají takový speciálnější status, jako třeba Temelín. Ten měří pro jadernou elektrárnu pomocí stožáru vysokého asi padesáti metrů. Po deseti metrech se v každé hladině měří profil rychlosti a směru větru, teploty a také relativní vlhkost. Je tam tzv. „windprofiler“, který měří, jaké je zvrstvení vzduchu. Když by došlo k úniku radiace, tak se z toho počítá určitý model. Podle toho modelu by se potom řídil systém varování obyvatelstva.

Na jakou dobu dopředu se dá s jistotou určit předpověď počasí?
Jak kdy.  Jsou meteorologické situace, obzvláště třeba na podzim, kdy je počasí velice stabilní, ustálené, nijak nefluktuuje a nemění se. Pak ta předpověď počasí je relativně spolehlivá i na týden. V zásadě platí to, že na první den je předpověď samozřejmě nejpřesnější a na každý další den se její úspěšnost postupně snižuje.

Pokud se vyskytují takové jevy, jako jsou bouřky, které jsou hodně lokální a nevyzpytatelné, tak je problém určit jednak místo a jednak čas, kdy dorazí do té které oblasti. Když je počasí proměnlivé a hodně nestabilní, tak je pak kolikrát relativně problematické dát předpověď i na tři dny.

Takže tři dny je maximum?
Ne, dneska už se ta vyhlídka dá dělat podle modelů až na deset dnů, ale jak říkám, záleží na tom, pro jakou lokalitu a zrovna v jakém období to je. Samozřejmě, když je to někde v létě v subtropech, kde jim neprší prakticky celý rok, tak je to jednoduché. Tam se předpověď počasí nemusí dělat vůbec. Ale u nás, kde se počasí relativně hodně mění s roční dobou, tak je to někdy hodně složité.

Není to jednoduché na zítřek, ale ani na včerejšek, že? Například pro pojišťovny po různých přírodních katastrofách.
Pojišťovny a klienti od nás chtějí potvrzení kvůli uznání, nebo neuznání pojistné události. Potvrzení, že to počasí bylo takové a takové. Například, že skutečně to nahlášené krupobití bylo, nebo že skutečně byla vichřice, která jim odnesla kus střechy. U chatařú a chalupářů je zase někdy problém s tím, že v těch objektech nejsou stále, právě třeba v termínu, kdy došlo ke škodě. Následně pak u nás zjišťují, kdy škoda mohla nastat.

Jinak se pojišťovny, pokud jsou škody spojené  s nějakou plošnou frontou, jakou byla třeba Ema nebo Kyril, u nás ani nedotazují, protože jim dodáváme stálé přehledy počasí a tam mají vše zdokumentováno.

To se ale netýká například nějaké lokální bouřky, tam  se nás potom dotazují,  protože si nejsou jistí, jestli si náhodou někdo škodu nevymyslel.

Vypozorovala jste někdy v Český Budějovicích nějakou meteorologickou kuriozitu?
Jednou nám paní hlásila, že pravděpodobně viděla kulový blesk v Českých Budějovicích. Těžko se to ovšem dá ověřit. Největší kuriozitou v ČB byly bohužel asi povodně v roce 2002. Další kuriozitou, už ne v rámci ČB, byl takový “rarášek“, který byl někde v oblasti Slavče asi před deseti lety. Bylo zrovna takové podobné počasí jako dneska. Bylo slunečno, vítr se ani nehnul a jim se tam z toho tepla udělal “rarášek“ (výraz pro druh větru), který zbavil střech dva statky.

Co Vy, jako klimatoložka, říkáte na globální oteplování?
V současné době je globální oteplování, čili globální vzrůst teploty neopomenutelná skutečnost. Že průměrné teploty v poslední době rostou, je naprosto nepochybné. Spíš se ale vedou spory, kdo za to může a kdo, nebo co to způsobuje. Problém je ten, že každý si pod tím představuje něco jiného. Někteří lidé si myslí, že když rostou průměrné globální roční teploty, což je zprůměrňovaná teplota celé zeměkoule, že to znamená, že třeba budeme mít tepleji. Ale to je nesprávné mínění, ono to znamená, že průměr teplot je vyšší.

Vysvětlím. Můžeme mít některé delší období hodně teplé a pak přijde krátké, ale velmi studené. Zajímavé na tom je, že v posledních letech přibývá těch maximálních teplotních rekordů a těch minimálních rekordů bývá po málu. Konkrétně tedy v České Republice.

Co Vás na Vaší práci baví nejvíce?
Počasí mě prostě baví. O počasí se dá bavit vždy a všude. Například jako Angličané, kteří když se potkají, začínají rozhovor popovídáním o počasí. U nás se vlastně bavíme o počasí stále. Ať už "lidsky"Z, nebo profesně. Když člověk něco dělá tak dlouho a věnuje tomu hodně času jako já, tak je těch různých problémů a záležitostí, o kterých se dá povídat strašně moc.

Z Vašich odpovědí je opravdu vidět, že je Vám práce zároveň i koníčkem. Děkuji Vám za Budějckou Drbnu za Váš čas a zajímavé informace.

Foto: BezednyFrank