pondělí 30. března 2020 Arnošt

Při flyballu pes vydává spoustu energie

Českobudějovický kynologický klub OSA Alea slaví dlouhé roky nemalé úspěchy, a to i za hranicemi naší republiky. V minulém roce se družstvo Alea - tým naděje stalo vicemistrem v kynologickém sportu zvaném flyball.

Co tento sport obnáší? Můžete i vy z vašeho domácího mazlíčka udělat uznávaného mistra? Na otázky odpovídala jednatelka klubu Sabina Koubková.

Družstvo Alea - tým naděje se v roce 2014 stalo vicemistrem republiky ve sportu flyball. Můžete čtenářům přiblížit, o co se jedná?
Flyball je kolektivní kynologický sport. Vlastně je to více než sport, je to sport i zábava, a to hlavně pro kolektivní lidi a aktivní psy. Vždy proti sobě soupeří dvě čtyřčlenná družstva na dvou totožných drahách, které se skládají každá ze čtyř překážek a boxu. Box je mechanismus, na který pes skočí, tím jej spustí a vystřelí z něj míček.

Cílem každého družstva je, aby všichni čtyřnozí členi překonali vždy čtyři překážky, spustili mechaniku boxu, chytili míček a ten opět přes všechny čtyři překážky donesli do cíle. Flyball funguje na principu jakési štafety, jen si psi nepředávají ani kolík, ani míček, ale ve chvíli, kdy jeden pes protne cílovou rovinu, v tu chvíli může následující pes vběhnout na dráhu. Vítězem se stává to družstvo, které v rychlejším čase má v cíli všechny čtyři psy a čtyři míčky.

Flyballové turnaje bývají velmi napínavé a leckdy opravdu adrenalinové, poněvadž těsné střídání psů může rozhodnout celý běh - vběhne-li druhý pes dříve než první vyběhne, družstvo má chybu, kterou musí opravovat a tím pádem i vysokou časovou ztrátu. Vběhne-li naopak druhý pes později, může díky tomu druhé družstvo doběhnout dříve. Takto to možná nevypadá, ale kdo se flyballového turnaje zúčastní, tak infarktové stavy opravdu zažívá a snadno flyballu propadne.

Jak náročná je příprava? Kolik času věnujete tréninku?
Vždy záleží na tom, jak moc se člověk chce flyballu věnovat. Je to jako v každém sportu - jak psím, či lidském. Jsou lidé, kteří flyballem téměř žijí, jiní flyball berou jako super zábavu pro psa, ale zůstávají nohama na zemi. Samozřejmě je důležitá kondice psa. Přece jen při flyballu pes vydává spoustu energie ve velmi krátkém čase. Řekla bych, že většina závodníků trénuje flyball jedenkrát týdně. Ale stejně tak většina z nás trénuje kondičku psa, ať už se jedná o plavání, běh u kola nebo tím, že v našem klubu trénují i jiné kynologické sporty. Ale jako je to se vším, i zde platí: opakování je matka moudrosti.

Řekněme, že jsem naprostý laik, který má doma psa, z něhož chci udělat šampiona. Co všechno pro to musím udělat?
Nechtít udělat šampiona z něho, ale ze sebe. Člověk má občas tendence chtít po psovi více, než je sám pes schopen. Já se svými 153 centimetry taky nikdy nebudu hrát v NBA, ale basket si zahraji stejně ráda. (úsměv) A u flyballu je výhoda, že díky množství družstev, která již nyní závodí, člověk i s pomalejším psem může vyhrávat a zažít stejný adrenalin jako jeho rychlejší kolegové, poněvadž spolu soupeří výkonnostně vyrovnaná družstva.

Ale vrátím-li se k vaší otázce - nejprve bych vám doporučila, abyste našel kynologické cvičiště, kde se flyball cvičí. V tuto chvíli je v jihočeském kraji šest klubů, které se flyballu věnují. Důležité je, aby vám seděla atmosféra na daném cvičišti, poněvadž když se vy budete na trénink těšit, bude se těšit i váš čtyřnohý přítel. Když tam ale budete chodit otráven, dřív nebo později si otrávíte i psa. A ze psa, který šampionem mohl být, se stane otrávená hromádka neštěstí. Stejně tak, možná ještě víc, je důležitý vztah vy a váš pes - na tom je potřeba vždy pracovat. Naučit se si se psem správně hrát, naučit ho, že nám může věřit, že běží-li na něho cizí pes, není to nic hrozného a tak podobně. A pak už záleží jen na vás, co jste ochoten obětovat. (úsměv)

Můj syn má třeba teď štěně border kolie, která se připravuje tento rok na svou první závodní sezonu. U nás doma to vypadá tak, že jsme rozebrali gauč, aby se odmalička mohla učit správnou takzvanou plaveckou otočku, která je potřeba při náskoku na box. Vlastně pes tam nenaskakuje čelem, ale rovnou se ve výskoku otáčí, tudíž se rovnou může rozběhnout přes překážky zpět a neztrácí čas. Nebo mám teď na cvičáku v Okružní ulici novou holčinu a té doma tatínek vyrobil na zahradě tréninkovou desku. To ale neznamená, že když doma nemám zdatné technické typy, že trénovat nemůžu. Stačí jít na procházku a trénovat otočku třeba o strom. Pes si vyhraje a zároveň se zdokonaluje.

Zároveň musíte budovat jeho fyzickou kondici a samozřejmě rychlost - to znamená krátké sprinty, kdy ale pes se opravdu vyhecuje natolik, že chce běžet naplno a ne, že si bude šetřit síly na večerní zlobení. A v neposlední řadě, poněvadž je flyball týmový sport, tak musíte mít štěstí na další minimálně tři šampiony, abyste mohli vytvořit to opravdu nejšampionovější družstvo. (úsměv)

Jaká plemena jsou nejvhodnější? Celkově by mě zajímalo, jaká jsou z hlediska sportu nejideálnější?
Já velmi nerada říkám, že to a to plemeno je nejvhodnější. A to z důvodu, že každému sedí jiné plemeno. Ale lhala bych, kdybych netvrdila, že některá plemena to mají lehčí, jiná těžší. Určitě záleží hlavně na stavbě těla a na psychice daného plemene. Například chrti jsou úžasně rychlí, ale většinou jen když se jim zrovna chce. Belgický ovčák má velmi dobré fyzické dispozice, ale ne každý psí člen v družstvu dokáže takového psa rozdýchat na těsných střídačkách. Ale jako ve většině kynologických sportů, i zde uvidíte nejširší zastoupení z řad border kolií a teriérů. Ale vše je o daném psu a řeknu-li, že borderka je nejvhodnější, rozhodně to neznamená, že každá bude šampion. Je tam jen určitý předpoklad, že by se to mohlo podařit.

A se kterými naopak nic nehne?
Takové jsem ještě nepotkala. Pokud pes něco nechce dělat, tak je to, dle mého, nějakou chybou člověka. Netvrdím, že by ten člověk byl zlý, ale že prostě pes buď nechápe, co se po něm chce, nebo zjistil, že si může dělat, co chce a tak podobně. Zažila jsem už několik případů, že i pes, který nechtěl nosit míčky, který se bál lidí, který napadal jiné psy, se postupem času dopracoval k bezproblémovému členu flyballového družstva. Jen ta trpělivost musí být větší. Ale zase na druhou stranu, ten pocit za to to nevzdat, stojí. (úsměv) Prostě je opravdu zcela jedno, jestli máte doma psa s průkazem původu, nebo pejska z útulku. Důležité je, aby pejsek byl zdravý a dokázal udýchat skákání přes překážky s míčkem v tlamě.

Alea - tým naděje se ocitl mezi pěti nejlepšími flyballovými družstvy v anketě Kynolog roku. Jaká je celkově konkurence? Jak moc velký úspěch to je?
Celkově je zaregistrováno 59 družstev v České republice, z čehož minulou sezonu bylo aktivních 42. Nevím, jak velký úspěch by to byl třeba pro vás, ale pro nás je to úspěch opravdu velký. Není to jen o tom, že by se nám podařil vyhrát jeden turnaj. Znamená to, že odborná porota naše celoroční výkony považuje za vyrovnané a jedny z nejlepších. A vzhledem k tomu, že se nám podařilo prorazit do dosavadní dominance Prahy a severní Čech, tak je to pro nás ještě větší úspěch. Je to prostě jak pro zpěváky, být nominováni na Zlatého slavíka. (smích)

Kdy a kde se uskuteční vyhlášení ankety?
Kynolog roku je anketou s různými kynologickými sporty - agility, sportovní kynologie, flyball, dogfrisbee a tak dále. Do těchto sportů vás nominuje odborná porota. A pak jsou ještě čtyři kategorie, kam své favority nominuje veřejnost - trenér, junior, figurant, chovatel. Do konce prosince se sbíraly nominace jak od poroty (pro dané sporty), tak od veřejnosti (pro speciální kategorie). V tuto chvíli už porota rozhodla o vítězích v jednotlivých sportovních kategoriích. My ale výsledky neznáme, pouze pět nejlepších družstev ví, že jsou nominována. V pondělí 19. ledna se spustí hlasování, kdy hlasuje široká veřejnost. Dle hlasů veřejnosti se určí pořadí ve speciálních kategoriích a navíc tým, který obdrží největší počet hlasů, se stane absolutním vítězem bez ohledu, za jaký sport závodí. Toto vyhlášení nás čeká v Divadle Bolka Bolívky v Praze 7. března 2015.

OSA Alea má za sebou celkově mnoho úspěchů, a to nejen ve flyballu. Můžete zmínit ty největší?
Největší úspěch je, že i přestože jsme se museli již dvakrát stěhovat, poněvadž jsme přišli o pozemek, tak pořád pokračujeme a navíc se nám i daří. (úsměv) Mám-li ale zmínit úspěchy dle kynologických sportů, tak jsou následující:

  • Obedience - vyšší škola poslušnosti - nominace účasti na MS v Rakousku
  • Flyball - 3. místo na Dog Olympic Games v Itálii
  • Agility - tunnel Cup - 4. místo na Dog Olympic Games v Itálii
  • Agility - 1. místo Mistrovství republiky juniorů
  • Tanec se psem - 4. místo mistrovství Evropy

To jsou asi ty největší. Ale každý rok se to mění a pro každého je to nej něco jiného. Pro mne samotnou třeba byl největší úspěch, když jsem se na mistrovství Evropy v dogfrisbee nominovala do finále, a to i přesto, že jsem soutěžila s chřipkou a po odcvičení jsem odcházela rovnou spát. (úsměv) Nebo tuto sezonu náš člen se svým ani ne ročním psem vyhrál soutěž Železný pes, což je něco jako triatlon - běh, plavání, cyklistika.

Klub má za sebou již více než deset let existence. Jak se v uplynulých letech vyvinul a zhruba kolik lidí se v něm protočilo?
Tak kolik lidí se v něm protočilo, to si opravdu nedovolím ani odhadnout. Někteří lidé přijdou jen párkrát a skončí, poněvadž ne každý chce v dešti cvičit, ne každý chce víkend trávit na cvičáku. Někteří lidé zjistí, že si chtějí založit vlastní klub, někteří se rozhodnou přejít jinam. Někteří poté, co pes již nemůže závodit a oni si nechtějí pořídit dalšího, tak třeba skončí po pěti letech. A jsou i tací, kteří s námi drží celou dobu. Takže kolik se u nás protočilo lidí a psů - hodně. (smích)

Občas to člověka mrzí, když vidí suprového psa a člověka to nebaví a raději jde se psem jen na vycházku a pak doma kouká na televizi. Ale nikoho nemůžeme nutit, aby k nám chodil. Důležité je, aby nám to v týmu klapalo a ne, aby to bral někdo jako svoji povinnost. Jsem ráda, že i když jsme byli dvakrát vystěhováni z pozemku, poněvadž máme pozemek vždy pronajat od města, a bohužel při druhém vystěhování jsme ani neměli sebemenší šanci, že nám město nějaký pozemek nabídne, stejně fungujeme dál. Naopak tréninky se rozrůstají a stejně tak se rozrůstá členská základna.

Některé sporty jsme na určitou dobu přestali trénovat, třeba dogfrisbee a dogdancing, a nyní na žádost členů jsme je opět do tréninků zapojili. V dubnu nás třeba čeká seminář s přední závodnicí dogfrisbee, v březnu některé z našich členů čekají zkoušky dogdancing, v únoru několik členů jede absolvovat školení nových rozhodčích flyballu a tak dále. Je to občas těžké, zvláště, když se vám začne dařit a pak najednou o něco přijdete, ať už o pozemek, nebo jsme byli vykradeni a přišli o belgický flyballový box. V tu chvíli má člověk tendence se vším skončit, ale naštěstí díky lidem, kteří v klubu jsou, se to neděje, a když je potřeba, tak se navzájem podržíme.

Určitě to není tak, že bychom se nikdy nepohodli - zvláště na turnaji, když nervy pracují. (smích) Ale všichni víme, že to nikdo z nás nemyslí ve zlém a že nám jde o to samé - o to, abychom byli spokojeni my výcvikáři, my členové týmu a naši psi. Takže náš vývoj je spíše opravdu dán tím, kdo k nám chodí. Jeden čas k nám chodilo nejvíc agiliťáků, tak bylo nejvíce tréninků agility. Nyní chodí nejvíce flyballáků, takže flyball má nejvíce tréninků nyní. Řekla bych o nás, že jsme nároční, ani ne tak na psy, jako spíš na lidi, ale tvární.

Štítky OSA Alea, kynologický klub, České Budějovice, psi, flyball

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.