Psí škola aneb Aby život se psem nebyl pod psa

Doma okouzleně sledujeme první nejúžasnější projevy. „Jééé, koukej, on ožužlává moji botu, no ten je šikovnej, že ji našel. Co by si chtěl, pejsánečku náš? Jo ty chceš asi ten párek, co jím, mám mu dát? Na netu psali, že se to nemá, ale když on tak prosebně kouká... tak tumáš, broučínku, papej...“ Chvíli poté rozněžněle hledíme na štěňátko, sladce spinkající na naší superluxusní a hříšně drahé sedačce. Prostě hollywoodský velkofilm o šťastné rodině a šťastném štěněti...

A pak režisér život posune děj o několik měsíců dopředu. „Kruci! Moje boty! On rozkousal moje nejmilejší boty! Kde jsi, ty... ty... pocem! On ti nestačil výprask včera za to, jak jsi mi sežral z talíře celý řízek? A výprask předevčírem, když jsi nám venku na dvě hodiny zase zdrhnul? A co zase děláš na té sedačce? Kdo má ty chlupy pořád luxovat? Dolu! Tak dolu! No neslyšíš!?! Se z toho už fakt zblázním, ten pes vůbec neposlouchá!“

Ne, není to film. Je to situace, kterou ve větší nebo menší míře zná mnoho pejskařů. Situace, která se ale naštěstí dá napravit nebo jí dokonce předejít. Jak? Třeba tak, že začneme chodit do školy. Do psí školy, kde se učíme „číst“ svého psa a on se učí „číst“ (a poslouchat) nás. Nejen o psí „abecedě“ výchovy a výcviku si Budějcká Štěkna, opravuji, Budějcká Drbna zajímavě poštěkala, ne, zpět, opravuji, popovídala s Ivem Laštovkou, učitelem, chovatelem, výcvikářem, majitelem a provozovatelem Psí školy U mě a hlavně pejskařem srdcem i duší.

Psí škola U mě... Název napovídá, pro koho je a co se v ní učí, ale přesto - můžete nám ji představit?
Samozřejmě, rád. Naše Psí škola U mě je nejen konkrétním místem, náš výcvikový areál je v Českém Krumlově, ale zahrnuje zároveň i širší pojem, právě ten výukový nebo výchovný, protože zejména na začátku docházím za majiteli a jejich psy k nim domů. Protože abych mohl výcvik a socializaci psa dobře vést, musím poznat prostředí, ve kterém pes žije a hlavně všechny členy rodiny, kterou pes považuje za svou smečku a má v její hierarchii určité zařazení. Stejně tak třeba projdu s majitelem a jeho psem místa jejich nejčastějších procházek, abych viděl, jak pes reaguje na některé podněty. To je ta první fáze, výchovná. Další už pak obvykle následuje u nás v areálu. Ale i tam proberu s majiteli, co se v uplynulém týdnu stalo, jaké nové podněty nebo zážitky pejsek má, jestli se objevil nějaký problém nebo se naopak podařilo třeba ho úspěšně odvolat při vyběhnutí za jiným psem. Prostě vše, co mohlo vývoj chování ovlivnit.

Jaké „předměty“ ve vaší škole vyučujete?
Tak kromě už zmíněné základní poslušnosti, ovladatelnosti, které by měli umět společně zvládnout všichni, tedy pes a rodina, učím psy klidu a důvěře k okolí, to znamená, aby pes dokázal nereagovat na rušivé podněty - chodce, běžící zvíře, cyklisty, auta. Poskytuji výživové a chovatelské poradenství, připravuji psy na absolvování výstav. Další oblastí je příprava na pachové zkoušky, výcvik obrany nebo záchranářských prací, tedy vyhledávání osob, drog, výbušnin a podobně. Dále sportovní a služební výcvik, agility, tahání kola nebo saní. A poměrně významnou část mojí činnosti představuje převýchova psů - tedy takových, u kterých nebyla zvládnuta předchozí výchova, nebo jejich chování ovlivnil nějaký traumatizující zážitek, který v nich vyvolal agresi nebo naopak ustrašenost, bázlivost a z nich pramenící problémy chování.

Zmínil jste „nevhodnou“ výchovu, kterou je následně nutno napravovat. Co musí novopečený majitel štěněte nebo i dospělého psa (například z útulku) udělat, aby chybám ve výchově pokud možno předešel?
Především je potřeba vše zvážit a získat dostatek informací ještě předtím, než si vůbec psa domů pořídíme. Od základní úvahy - budu mít na psa dost času, mám pro něj vhodné podmínky, a mám dostatek finančních prostředků, abych mu zajistil nejen kvalitní výživu, ale třeba také veterinární léčbu v případě úrazu nebo nemoci? Pak je třeba pečlivě vybírat vhodné plemeno. Slovem „vhodné“ myslím nejen velikost psa, ale i jeho temperament, vlohy, k nimž byl dlouhá desetiletí, někdy i staletí veden a šlechtěn. Služební a lovecká plemena byla vedena k samostatnosti, mají tedy v sobě větší dominanci a jsou na výchovu náročnější. Bohužel hlavně začínající pejskaři si často vybírají zejména podle vzhledu psa a jeho vlastnosti nebo nároky na pohyb moc neřeší. Vliv na to má i „módnost“ určitých psích plemen, všichni určitě pamatujeme období filmu 100 + 1 dalmatinů, například. Teď jsou hodně v kurzu yorkshirští teriéři, to jsou sice psi malí, ale teriéří temperament a svéhlavost v sobě mají.

Dá se nějak specifikovat, které plemeno je vhodné například pro rodinu s dětmi a které třeba pro starší majitele?
Nedá se to úplně zevšeobecnit, ale chce-li rodina s dětmi psa jako kamaráda, společníka, pak by měl být takový, aby ho i menší děti zvládly. I když opravdu hodně záleží na výchově... Veselí psi, kteří se s dětmi vyřádí, jsou třeba border kolie, pro klidnější rodinu bych doporučil třeba shi-tzu, to je také veselý pejsek a přitom není přehnaně temperamentní. A třeba pro starší lidi jsou vhodná vysloveně společenská plemena - mops, francouzský buldoček, pekingský palácový psík. To jsou příjemní společníci, kteří nemají tak vysoké nároky na pohyb. Chce to skutečně výběr psa důkladně uvážit, získat co nejvíce informací o konkrétních plemenech, poradit se s chovateli.

Řekl jste větu „Opravdu hodně záleží na výchově“. Tím se dostáváme k poslání a smyslu vaší Psí školy. Co by tedy novopečený pejskař měl vědět a dělat, aby měl doma spokojeného psa a ne problémové zvíře?
Základem všeho je vcítit se do chování a „myšlení“ psa. Pochopit, proč se chová, jak se chová, proč dělá to či ono. A brát ho jako psa, ne jako „chlupatého člověka“, který našemu chování a komunikaci rozumí. Nerozumí. Vzájemné komunikaci se musí oba, majitel i pes, naučit a záleží jen na majiteli, jestli dokáže být důsledný, trpělivý a pevně stanovit psovi podřízené místo v pomyslné smečce. Protože pes má ve svých genech, stejně jako další psovité šelmy, zakódováno, že aby přežil, musí usilovat o místo vůdce smečky. Tento genotyp si v sobě nese i ten nejpřešlechtěnější nejmenší „gaučák“. Chování psa, jeho projevy, jsou ovlivněny reflexy, podmíněnými a nepodmíněnými.

Jeden příklad za všechny - pes, který na vás skáče, olizuje vás, když se vracíte domů, skáče i na návštěvy, venku na cizí lidi. Jistě, někdo řekne, že skáče, protože má radost, že se vracíte domů. To samozřejmě také, ale hlavně skáče proto, že je veden dávným reflexem - takhle se štěňata snaží vyskočit k tlamě matky a olíznutím zjistit, jakou potravu měla, tedy ulovila a snědla, aby ji vzápětí mohla vyvrhnout a štěňata tak nakrmit. To je jen vysvětlení určitého typu chování, podstatné ovšem je, že když nechcete, aby pes na někoho skákal, nesmíte mu to dovolit nikdy. Není možné psovi dovolit, aby na vás mohl skákat, máte-li třeba starší kalhoty a obyčejné triko, a naopak aby neskákal, přijdete-li domů v šatech. Pes to nerozliší a nepochopí, proč někdy může a jindy se na něj zlobíte. Základem je naprostá důslednost, díky které pes pozná, že vůdcem smečky není on, ale jeho člověk.

Při výchově a výcviku jdeme cestou vcítění, pochopení a pro psa srozumitelného vedení, neužíváme „trestné“ pomůcky nebo násilí, není to o drilu, ale o skutečné trpělivé výchově. Veškerý výcvik probíhá bez použití síly, bez tahání a trhání vodítka. Pochopitelně už vůbec bez použití stahovacích, ostnatých nebo elektronických obojků. Při výcviku vytváříme simulace různých situací, se kterými se pes může v běžném životě setkat, cvičíme i s hárajícími fenkami nebo s pasoucím se prasátkem.

Součástí vaší výuky tedy je vysvětlování chování psa a následně postupů, jak ho nežádoucím projevům odnaučit?
Ano, přesně tak. Ideální stav je, když k rozvinutí nežádoucích projevů vůbec nedojde nebo jsou zastaveny hned v začátku. K takovým nejčastějším nevítaným psím způsobům patří například kousání a ničení věcí majitele, ničení nábytku nebo koberců a také problémové chování venku - útěky nebo konflikty s jinými psy, někdy také nežádoucí kontakt s jinými lidmi, ať už takový, že pes se radostně vrhá na každého, koho vidí, nebo je naopak k lidem nepřátelský nebo se jich bojí. Všechny tyto nepříjemné věci jsou řešitelné, když majitel pochopí, proč je pes dělá a jakými reflexy a vzorci chování je k nim veden.

Je důležité, aby ve výchově psa všichni v rodině postupovali stejně, používali stejné metody a povely, jen tak je možné získat důvěru psa, dát mu hranice, za které ví, že nesmí a tím upevnit jeho zařazení do smečky - rodiny. Protože většina negativních projevů, které jsem zmínil, pramení právě z toho, že pes se cítí být vůdcem smečky. Proto například bere a ničí věci majitelů, protože tím dává najevo, že on, vůdce smečky, na ně má právo. Stejně tak útěky venku - jako vůdce smečky chce oběhnout a prozkoumat teritorium, zjistit, jestli někde je kořist k ulovení, ale také, jestli teritorium neohrožuje nějaký nepřítel. A tak bychom mohli pokračovat...

Můžeme tedy shrnout, jak by se měl chovat pes, který je úspěšným absolventem Psí školy?
Bez použití zákazového povelu a různého okřikování po nikom neskáče, nebere věci, nic neničí. Nevybíhá, když doma zazvoní zvonek, neštěká, když doma slyší nezvyklé zvuky, je klidný, když je sám doma. Nejde na pohovku, pokud mu to nedovolím, nežebrá o jídlo, na procházce nic nežere, neválí se v ničem, neloví, nevybíhá za kolaři, za psy a podobně. Zvládá veškeré praktické cviky v každé rušivosti, i ve městě, kdekoliv. Venku pes jde u nohy na krátkém prověšeném vodítku a míjí se klidně a bez rušivosti s běžícím dítětem, se psem, kočkou prostě se vším, s čím se může setkat v průběhu života. Je-li odložený kdekoliv kolem, jsou opět různé vzruchy, pak pes zůstává na místě. Učí se být kontaktní s lidmi i se psy bez projevu dominance. Cílem prostě je mít psa klidného, vyrovnaného, který má ve svém majiteli (pánovi) oporu a má k němu důvěru, poslouchá s radosti a chce udělat vše i bez pamlsku.

Takhle vzorný pes je nepochybně snem každého pejskaře. Pokud si někdo chce tento sen splnit, jak může ze svého psa a vlastně i ze sebe udělat žáky Psí školy? Máte ve škole zápis do první třídy? :-)
Ne, zápis nemáme, žáci k nám přichází v průběhu celého školního roku. Na webu Psí školy je uveden kontakt, vše další záleží na společné domluvě. Vítáme jak snaživé, pilné a svědomité žáky, tak i ty trochu zlobivější. Naše Psí škola je otevřená všem, kteří chtějí, aby život se psem byl spokojený, veselý a příjemný.

Díky za rozhovor.