Radek Bakalář chce povznést kouzla na vyšší úroveň

Především tam se Radek Bakalář zviditelnil a dostal se díky tomu do jiných pracovních sfér. Budějcká Drbna si s ním povídala nejen o tom, ale také o budoucnosti, kouzlení, práci i osobním životě.

Radku, uplynulo dva a půl roku od soutěže Česko Slovensko má talent. Co se od té doby v tvém pracovním životě stalo?

„Po Talentu přišla smršť vystoupení a pracovních nabídek jak tady, tak i na Slovensku. Převážná většina z nich ale byla u našich východních sousedů, a to okolo 75 procent. Trochu mě překvapilo, že Češi o mě tolik jako Slováci nestáli. Zase na druhou stranu jsem pro ně cizinec a Slovenky jsou příjemné, a tak jsem se tomu nebránil.

Od Talentu do teď jsem najezdil strašně moc kilometrů, a i když jsem domlouval vždy více vystoupení, abych nemusel jezdit Budějce - Košice na otočku, bylo toho hodně. Jednalo se o velké akce, na které bych se před soutěží nedostal. Dokonce jsem dělal i pár zmizení lidí, kdy se většinou jednalo o ředitele velkých firem. Když jsem se ptal zaměstnanců, koho by chtěli nechat zmizet, většinou odpověděli, že pana ředitele. Samozřejmě jsem ho vždy vrátil. (směje se)

Dále jsem konečně založil svůj vlastní facebookový profil, abych lidi informoval, co se děje, kde jsem a kam jsem se posunul. Mám to však trochu těžké, protože v době Talentu mi nějaký člověk založil neoficiální profil, kde je přes pět tisíc fanoušků, ale vůbec se o něj nestará. Tudíž se teď snažím na svém oficiálním Facebooku dosáhnout stejného, ne-li vyššího čísla, ale jde to pomalu. Také jsem začal dělat i vlastní videa, nepravidelně je nahrávám na svůj youtube kanál a chci, aby lidé, kteří se nedostanou na živé vystoupení, mohli vidět mou práci i tak.

V zásadě tedy bylo víc vystoupení, víc peněz a udělal jsem to, co asi nikdo jiný z Talentu. Navíc jsem peníze otočil zpátky do kouzel - absolvoval jsem pár seminářů v zahraničí, vzdělával se, vylepšoval se, aby lidi má kouzla bavila a vyvolávala tajemno. To mě hodně nabíjelo. Vždycky jsem přijel domů, tři dny nespal, dělal nová kouzla a připravoval se na nové věci. Lidé se tam nejen učí jak kouzlit, ale také to, jak zvládat PR, prodávat svoji práci a udělat z minima maximum.“

Kam všude ses díky práci podíval?

„Jak jsem říkal, bylo to hlavně Slovensko, které jsem procestoval tak nějak celé. Jezdil jsem od Žiliny po Košice, Poprad a všechna větší města. Vtipné je, že jsem před soutěží nebyl na Slovensku ani jednou, ale teď vím, kde jsou jaká města, jaké dálnice je spojují... Moje první návštěvy byly také zajímavé, pozoroval jsem Tatry, obdivoval je, a když jsem se pak vracel na Slovensko poněkolikáté, už jsem to skoro ani nevnímal. Je to takové dvousečné - Slovensko je sice daleko, ale když člověk přijede, jsou lidé milí, chovají se hezky a takový ten přátelský vztah Čechů a Slováků pořád funguje. Mají mě tam asi raději, než tady v Čechách. (směje se)

Největší dosah Talentu byl v České republice a na Slovensku, takže vystupuju hlavně tady. Jsem za to docela i rád, protože Němce moc nemusím, němčina mě nebaví, publikum je docela náročné... Tímto směrem se nechci ubírat. Chtěl bych se podívat do Velké Británie a Francie, to se mi zatím nepodařilo. Jinak kromě Itálie a Německa, kde jsem byl na již zmíněných seminářích, jsem toho více neprocestoval.

Dostal jsem i pozvánku do Francie na akci podobnou Talentu, ale pořádně jsem jí nerozuměl, byla napsaná anglicky a francouzsky, a i když mi ji přeložil překladatel, pořádně jsem nevěděl, o co vlastně jde. Uvažoval jsem o účasti, ale náš Talent mi stačil. I když by mi to asi v zahraničí pomohlo, rozhodl jsem se raději využít svůj elán a čas tady.“

Když jsme se potkali ve městě, mluvil jsi o Las Vegas, o show Davida Copperfielda. Jel jsi do USA za ním?

„Do Spojených států jsem vyrazil hlavně na dovolenou, ale Amerika mě strašně pohltila, a i když jsem tam chtěl něco podniknout, nedělal jsem nic. Pláže, návštěva Los Angeles, Las Vegas a relax. David Copperfield byla asi jediná pracovní složka toho výletu, protože jsem ho viděl naposledy v Čechách v roce 1998 a od té doby vůbec. Bylo ho zajímavé pozorovat na jeho vlastní půdě. Je to pořád borec a podle mě nejlepší kouzelník všech dob. I když jsem věděl, jak jaká kouzla fungují a kam se koukat, neviděl jsem nic. On snad ty kouzla opravdu dělá.“ (směje se)

Čím se momentálně zabýváš?

„V tuto chvíli proběhly v mé oblasti nějaké manažerské změny a začal jsem spolupracovat s jednou agenturou, kterou jsem nedávno objevil. Přesvědčili mě, že by nebylo špatné, kdyby mě exkluzivně zastupovali, a ač jsem se tomu vždy bránil z důvodu obohacování agentur cizím jménem za účelem dát umělci co nejmíň, tak jsem konečně našel firmu, která to má přesně naopak a jde jim prvotně o úspěch umělce a až potom o zisk. Jsem u nich krátce a už se začíná rýsovat hodně akcí, ať jde o vystoupení v O2 areně, kde bych měl objevovat motorku, nebo mediální podporu. Agentury mají v tomhle velkou výhodu, protože každý je v této branži rád, že je rád, a tak je potřeba mít silného partnera. Bál jsem se toho, ale teď vidím, že to byl dobrý krok.“

Jaké nejbližší akce máš v plánu?

„Možností, kde mě může veřejnost vidět, moc není, většinou totiž vystupuji na soukromých akcích. Nejbližší je v pátek 8. února ples Jihočeské univerzity, což je pro mě po dlouhé době akce v Českých Budějovicích. I když jsem Budějčák, paradoxně tady skoro již nevystupuji. Nicméně můžu čtenářům slíbit, že za mnou nebudou muset jezdit, aby mě viděli. Víc zatím nechci říkat.“

V Budějcích jsi začínal na maturitních plesech, děláš to pořád?

„Na několika plesech vystupuji stále, ale opět převážně mimo Budějce. S takovými akcemi je to těžší. Přestože jsem na nich začínal a dělal jich hodně, ta doba je pryč. Talent mě dostal do nějaké sféry, kdy si za vystoupení účtuji určitou sumu, která je pro maturanty vysoká. Je mi jasné, že dají peníze raději někomu jinému z Budějc, který udělá show a zbyde jim více na dovolenou a další věci, ale maturák je jednou za život a každý ples nemusí být stejný.

Byl jsem na jenom plesu na severu Čech a bylo to úplně o něčem jiném. Z Budějc mám takový pocit, že jde jen o to, aby se člověk rychle opil a co nejvíc ušetřil, ale maturitní ples je podle mě vizitka třídy. Určitě je na druhou stranu dobře, že se vystupující na plesech obměnili, ale já jsem za každou akci rád. Díky tomu, že jsem na plesech začínal, k nim mám trochu jiný vztah a vůbec se jim ani teď nebráním.“

Vloni jsi vystupoval na budějckém náměstí při finále soutěže Maturantka Roku 2012. Jaké to bylo? Objevíš se tam i v letošním roce?

„Vystoupení v Českých Budějovicích je fakt málo, a tak si cením každé možnosti se tady ukázat. Byla to pro mě srdcovka, kouzlit a tancovat na hlavním náměstí mého rodného města. Bál jsem se, jak budou lidé reagovat, když mě potkávají normálně na ulici, ale myslím, že se jim představení líbilo, bylo to super. Zatím o letošním ročníku nejednáme, ale když tu šanci dostanu, samozřejmě se bránit nebudu.“

A co tvoje plány nebo cíle do budoucna?

„Tím hlavním plánem a cílem je povznést kouzla na vyšší úroveň, protože si stojím za tím, že v České republice a na Slovensku není dobrý, pořádně mediálně proslavený a kvalitní kouzelník. Kouzla jsou takovou třetí ligou našeho showbyznysu. To chci změnit. Chtěl jsem již několikrát odjet pryč, ale pokaždé jsem řekl, že ne, že tu zůstanu a změním to.“

Nechme už práci být. Co jinak děláš, když netančíš a nekouzlíš?

„Je mi 25 let a zaběhnutý stereotyp nechci, tudíž dělám všechno možné. Umím odpočívat, umím se bavit, ale to, co jsem dělal před pár lety, že jsem se vracel domů z města za světla, už je minulost. Chodím na pivo s kamarády, miluju přírodu, takže trávím čas na chatě, kterou máme nedaleko Budějc. To mě nabíjí asi nejvíc. Z dalších aktivit jezdím na výlety s přítelkyní.“

Nakousl jsi téma přítelkyně, máš tedy nějaký vztah?

„Ano, přítelkyni mám. Potkali jsme se na jedné akci v Křemži, kde jsem vystupoval. Ona mě neznala, což mě potěšilo, zapojil jsem tedy své pudy, začal ji lovit, což se mi nakonec povedlo a jsme spolu již dva roky. Je super mít vedle sebe člověka, který mě podrží v těžkých chvílích a je tu pro mě. I když se navenek tvářím vždy vesele, pokaždé to tak není. Přijít domů po náročném dnu, kde na vás někdo čeká, je k nezaplacení. Ještě k tomu máme psa, takže vlastně bydlíme ve třech.“

Je tu něco, co bys chtěl vzkázat čtenářům Budějcké Drbny?

„Chtěl bych, aby počet fanoušků Budějcké Drbny přímo úměrně rostl s dobou fungování tohoto portálu. Myslím si, že na to, jak krátce web běží, má hodně čtenářů a je vidět, že to lidi baví. Ať čtenáři čtou, komentují a dávají najevo ten zájem a radost, protože je to jediný úspěch a zpětná vazba, kterou autoři vidí. A také bych rád vzkázal těm, kteří pro Drbnu píšou, fotí a spolupracující s ní, že dělají super práci, která má smysl.“

Radku, díky za rozhovor ať ti to kouzlí!