Ukecaná a hysterická veledíla o ničem neuznává

Mladá malířka patří k nadějným a osobitým umělcům budějcké scény. Jednou by se malováním ráda živila.

Otázkou je, nakolik je to v dnešní době vůbec reálné. Nezbývá než dodat, že Budějcká Drbna drží Zuzaně Veselé palce do další tvorby!

Na úvod se vás musím zeptat, zda momentálně chystáte nějakou výstavu?

„Na začátku února chystám opět výstavu na Hagiboru. Jedná se o domov sociální péče spadající pod Židovskou obec v Praze.“

Vaše obrazy mohli lidé obdivovat v Praze, Humpolci či třeba v Mladé Boleslavi. Jakou výstavu považujete za svůj prozatímní vrchol? Jaké prostředí vás nejvíce zaujalo? Vím, že umělci mají rádi například Kostelec nad Černými lesy, kde jste také vystavovala.

„Mám ráda prostory, kam obrazy sednou a zapadnou. V tomto směru byl například perfektní středověký interiér U staré studny na Malé Straně. Pološero a kamenné stěny dávaly obrazům zvláštní hloubku. Skvělý prostor je právě ve zmiňovaném Hagiboru, kde zase obrazy souzní s životními příběhy a osudy lidí. Výborně také obrazy zapadnou mezi knihy v českobudějovickém Kanzelsbergeru.“

Věnujete se pouze židovské tematice?

„Židovská tematika tvoří víceméně páteř mé tvorby, ale čas od času se vyskytne téma, které mne zaujme stejně a chci ho zpracovat. Většinou se jedná o komunikaci mezi lidmi a o to, co je psáno mezi řádky.“

Proč židovská oblast? Co vás na ní fascinuje?

„Nese s sebou tíhu jakési osudovosti a jasné danosti, zároveň však i variabilitu využitelnou ke tvorbě. Skvěle lze zasadit zmíněné téma právě do výrazu tváře. Právě proto figurální tvorba, gesta, pohledy.“

Z vašich obrazů cítím zvláštní historický a depresivní nádech. Které emoce ráda probouzíte?

„Historia magistra vitae... Figury na obrazech jsou většinou starci, z jejichž výrazů lze vyčíst nebo odhadnout myšlenky, prožitky a osud. Možná proto lehce depresivní nádech, i když já to tak nevnímám. Spíš moudrost a zkušenosti. Nejsem příznivcem ‚ukecaných a hysterických‘ veleděl o ničem. Pro mne je podstatné detailně zpracovat obličej a oči, které mluví a komunikují s divákem. Proto používám škálu obyčejných tužek.“

Vaše obrazy jsou jistě také na prodej. Přesto, máte nějaké kousky, které odmítáte prodat? A proč?

„Ano, mé obrazy jsou i na prodej. Pokud vytvořím něco, co nechci prodat, pak proto, že se jedná o srdeční záležitost, která se zaryla více, než ostatní obrazy. Většinou se jedná o osobní téma.“

Jakou techniku používáte nejraději?

„Používám kombinovanou techniku akrylu a kresby tužkou. Gestům se věnuji detailně - to zvládá výborně právě tužka.“

Pracujete jako učitelka. Chtěla byste jednou malováním živit?

„Ano, samozřejmě. Ovšem otázkou zůstává, zda je to v tomto státě pro učitelku vůbec schůdné. Možná kdybych si stoupla nahá na náměstí a postavila před sebe billboard ‚Veselá se bude živit malbou‘, pak...? Mimochodem skvělý happening a reklama, že?“

No jistě! Tím jste mi nahrála na další otázku. Jaké mají umělci možnosti v České republice? Vždycky je mi líto, když narazím na vyloženě nadaného člověka, o kterém se ale pravděpodobně nikdy široká veřejnost nedozví. Myslíte si, že Češi mají k opravdovému umění blízko, nebo je jejich zájem jen povrchní?

„Mám občas pocit, že v Čechách dnes můžete umět ztvárnit pouze Mickey Mouse v krematoriu na sto způsobů, ovšem když se napojíte na správné lidi, máte šanci prorazit i s tématy podobného ražení. Někdy mám dojem, že veřejnost ráda zkonzumuje vše, co je jí předloženo jako umění, nebo co je za něj uměle označeno (PET láhve slepené izolepou, rozkládající se krávy v akváriích, hudební rychlokvašky a tak dále). Neplatí to samozřejmě u všech. Velmi si vážím umělců, kteří dostali naši zemi do světového povědomí.“

Na závěr... Nedávno jsme se s kamarádem dohadovali, co je to vlastně umění. Jak byte ho definovala vy?

„Navážu na předchozí otázku. Nejsem filozof, umění je však podle mého názoru odvozeno od slova ‚umět‘ - umět zaujmout výtvorem, který je nosný i pro příští generace, ke kterému se lidé vrací a přemýšlí o něm. Mám ráda v tomto směru i tvorbu, která je postavena na vtipu, překvapení a inteligenci. Zkrátka kolik je lidí, tolik je názorů.“