Smečař Vojta Zach se vrací do Jihostroje. To je poměrně zajímavá zpráva pro budějcké volejbalové fanoušky. Poté, co se třemi mistrovskými tituly zamířil z nejlepšího českého klubu do Francie a letos uhrál bronz v extralize s Příbramí, ukončil hráčskou aktivní kariéru a nyní se bude věnovat trenérskému řemeslu.
Od 1. června by měl Vojta Zach nastoupit do VK Jihostroj České Budějovice jako šéftrenér mládeže, kde nahradí René Dvořáka. Jedenatřicetiletý rodák z Příbrami se na nové angažmá moc těší.
V Jihostroji jste strávil pět let, nyní se vracíte zpět, jaké to je?
„Je to pro mě návrat domů. Tam, kde jsem byl ve své kariéře nejšťastnější. A zároveň úleva, protože s rodinou jsme moc pohromadě nebyli a teď budeme všichni spolu doma v Budějcích. Těším se moc, tohle je pro mě šťastná chvíle. Ale s tím, že se teprve ukáže, jak vše půjde, jaké představy dokážu naplnit. Hlavně tu mám rodinu, bydlím v Budějcích, i to hrálo velkou roli při rozhodování.“
Ve 31 letech jste skončil s aktivní hráčkou kariérou, bylo těžké rozhodování zda hrát nebo trénovat v Jihostroji?
„Bylo. Letos jsme s Příbramí skončili třetí, což byl velký úspěch. Naposledy před deseti lety Příbram uhrála medaili a já byl u toho, nyní po těch deseti letech máme další a mám na tom opět podíl. Takže rozhodování bylo těžké. Hrál jsem slušně, zápasy o třetí místo jsem si užil, navíc mi vyšly, ani mě na konci sezony nic nebolelo. Říkal jsem si, že bych končit ještě nemusel, ale věděl jsem, že takovouhle nabídku vzít musím. Nebudu už hrát na profesionální úrovni, protože podmínky od vedení klubu jsou slušné a měl bych se své práci věnovat naplno. Takže na volejbal nebude čas.“
Ze dne na den ale přece nelze jen tak skončit, určitě vás uvidíme hrát za EGE v první lize nebo jiný budějcký tým, že?
„Tak nějak. Vůbec nevím, v jaké formě a jakou soutěž bych mohl hrát, vše je čerstvé. Mám ještě čas na rozhodování, teď se musím napřed seznámit s prací, s chodem klubu, takže tyhle věci zatím neřeším.“
Jak k vaší spolupráci s budějckým klubem došlo? Kdy vás vedení oslovilo?
„Řekl bych, že to byla trochu náhoda. Vyslovil jsem se, že uvažuju o variantě, že bych se vrátil do Budějc pracovat a hrál bych třeba v Rakousku. Poptal jsem se v klubu, zda by nebylo místo u nějakého týmu, následně přišla tahle nabídka a bylo to. A takováhle nabídka se jen tak neodmítá.“
Vy jste se už během své kariéry v Jihostroji také věnoval trénování mládeže, že? Nebude to pro vás až tak ostrý start...
„Už v prvním roce, když jsem sem přišel, jsem chtěl trénovat. Dostal jsem příležitost u juniorů, ale po chvíli mi to bylo zakázáno, protože mě trénování prý rozptylovalo od hraní. Když jsem pak přišel zpět do Příbrami, trénoval jsem žáky, takže v tom budu pokračovat dál pod Černou věží. Takže máte pravdu, zas tak ostrý start to pro mě není.“
Na postu šéftrenéra mládeže vystřídáte rovněž bývalou oporu Jihostroje René Dvořáka, prý by se ale měla pracovní náplň trochu změnit. Přiblížíte nám vaší koncepci?
„Do práce nastupuji 1. června, budu se rozkoukávat. Ještě nevím, zda budu některý z týmů trénovat, pouze pokud na to bude čas. Mám nyní dva měsíce na seznámení se s chodem klubu, do všeho mě musí vedení uvést, pak se uvidí. Samozřejmě bych rád některý z týmů trénoval, ale s tím, že by to neměl být tým, který nehraje o víkendech, něco s menším úvazkem.
Ve své práci bych se totiž právě o víkendech měl věnovat sondování soutěží v kraji, ale i po celé republice. Něco jakou skauting. Měl bych mít přehled o veškerém mládežnickém dění u nás, pořádat semináře, jezdit na ně, získávat informace. Také jsem se již domluvil na možnosti pracovat u reprezentace kadetů nebo juniorů, což by byla výhoda. O všem se bude rozhodovat v červnu.“
Co tedy přesně budete dělat? Prý jste přišel s novou koncepcí, je to pravda?
„To, co můj předchůdce René Dvořák. Funkce zůstává stejná, ale mění se v tom, že trenérská činnost by měla být minoritní a více práce by mělo spočívat v manažerské činnosti. Je dobré, že v Budějcích prostor na tento projekt je. Budu mít na starost metodické vedení celého mládežnického křídla Jihostroje. I s tím, že bych se měl v kraji i v republice více zapojit do výchovy talentů, práce s mládeží. Chtěl bych zvrátit trend, kdy hlavně kluci z volejbalu ubývají.“
Váš otec Jiří Zach dlouho trénoval extraligové kluby, nyní se věnuje mládežnickým složkám na svazu. Určitě byl rád, že se vydáváte v jeho šlépějích, že?
„Na jednu stranu byl rád určitě, ale na druhou byl jediný, kdo mi řekl, že je škoda končit s profesionální hráčskou kariérou. Jediný člověk, kterého to mrzelo. Tahle práce je stejně nejistá jako hráčská kariéra a aby se povedla, musíte mít kolem sebe dobré lidi, štěstí, prostě hodně věcí musí klapat. Uvidíme, zda to bude fungovat.“
Jak se dívají na váš odchod v Příbrami, kde jste s volejbalem zaíčínal?
„Uvažoval jsem o tom, že skončím, ale měl jsem kupodivu hodně nabídek. I Příbram mě chtěla udržet, měli jsme jednání, dohodli jsme se na podmínkách a dalším působení. Vyšli mi vstříc, chtěl jsem pokračovat v hraní i trénování mládeže v Příbrami, ale tahle nabídka z Budějc všechno přebila. Nedá se nic dělat, Budějce jsou top tým a mohou mi nabídnout prostor pro práci, který mi nikdo jiný nabídnout nemůže. Podmínky jsou nad očekávání dobré, měl bych mít velké možnosti v rozhodování.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
