Zavděčit se investicemi všem je nedostižný ideál

Ve vášnivých diskusích i mediálních přestřelkách na dané téma trochu zanikla podstatná otázka - pokud Centrum halových sportů ano, kde na realizaci Statutární město České Budějovice vezme peníze?

Pro odpověď na tuto otázku se Budějcká Drbna vydala za člověkem nejpovolanějším, strážcem městské kasy, prvním náměstkem primátora Miroslavem Jochem.

Oponenti záměru výstavby Centra halových sportů jako jeden z argumentů uvádí, že město na tuto investici nebude mít peníze a hrozí zadlužení. Je argument oprávněný? A pokud ne, kde tedy město vezme peníze na nákladnou realizaci?

„Zvyšovat zadlužení města kvůli Centru halových sportů rozhodně nebudeme. A odpověď na otázku, kde na to tedy město vezme peníze, není zase tak složitá. Předpokládaná částka 350 milionů korun může být pokryta z výnosů z prodeje městského majetku. Zdůrazňuji, že každý případný prodej nemovitostí nebo pozemků bude samozřejmě zodpovědně zvažován, stejně jako ty, které už jsou naplánovány.

Dalšími příjmy, které mohou být investovány do výstavby Centra halových sportů, jsou dividendy z akciové společnosti Teplárna České Budějovice, využít bychom mohli i rezervy v rozpočtu města a výnosy z hazardu. Další příjmy představuje marketingové využití názvu haly. Navíc je třeba připomenout, že výstavba bude rozdělena do několika etap, takže ani financování nebude ve formě jednorázové částky.“

Jde o částku zhruba 350 milionů korun, tedy investici relativně vysokou. Nejen oponenti, ale i širší veřejnost může namítnout, že za tyto peníze by se mohly ve městě opravit další silnice, postavit nové mateřské školky a podobně. Považujete tyto připomínky za relevantní?

„Názory a připomínky občanů samozřejmě vnímám a určitě je respektuji. Předpokládám ale, že respektován bude i můj názor. Především je potřeba říci, že rozhodnutí o investici do výstavby není rozhodnutím jednoho Jocha, ale celé městské rady a zastupitelstva. To není alibismus, to je konstatování faktu. A stejně jako každý občan města má své určité priority, dané lokalitou bydliště, způsobem dopravy, zájmy a dalšími aspekty, tak i členové městské rady mají své oblasti, které více spadají do sféry jejich priorit - kolega Šesták logicky preferuje divadlo, kolegyně Popelová je zaměřena na budování cyklostezek a rekreačních prvků ve městě.

Za sebe mohu říci, že v zásadě žádnou prioritu nemám a považoval bych za ideální, kdyby všechny oblasti infrastruktury města byly vyvážené a občané neměli důvod mít pocit, že jedna oblast je upřednostněna před druhou. Reálně ale vím, že to je nedostižný ideál. Už proto, že i když jsme například v uplynulých dvou letech realizovali poměrně rozsáhlé rekonstrukce ulic - například ulici Edvarda Beneše v Suchém Vrbném, ulice v oblasti Palackého náměstí nebo v Havlíčkově kolonii a další, tak stejně občané poukazují na to, že právě v jejich ulici je třeba výmol nebo zborcený obrubník. Totéž se týká kapacity mateřských škol, to je gesce kolegy Podholy a nerad bych mu do ní svou odpovědí zasahoval, ale vím, že rodiče dětí, které byly přijaty, to vezmou jako samozřejmost - a kritizovat budou ti, jejichž dítě přijato nebylo.

Prostě není možné obsáhnout všechno a zavděčit se všem, takže zatímco příznivci sportu a halových sportů perspektivu Centra halových sportů vítají, další část občanů ji odmítá. Tomu rozumím a diskuzi na dané téma se určitě nebráním.“

Zdaleka ne všechny kluby, které hrají halové sporty, ale vítají rozhodnutí zbourat stávající Sportovní halu. Obávají se, že v nové hale nenajdou prostor pro tréninky a v době, kdy by došlo k demolici staré haly, by vůbec neměly kde trénovat. Mohou se jejich obavy naplnit?

„Z mého pohledu ať stará Sportovka klidně funguje a slouží ještě deset let. Ale! Nechal jsem si zpracovat přehled využívání haly. Kluby sice argumentují ztrátou prostor, jenže podle přehledu je stará hala plnohodnotně využívána jen v období podzimu a zimy. V jarní a letní sezoně hrají na venkovních hřištích, intenzitu tréninků významně ovlivňují prázdniny, pochopitelně, takže v červenci a srpnu je Sportovní hala využívána minimálně.

To má vliv i na ekonomické výsledky. Hala je v provozu 16 hodin denně, včetně víkendů, zavřená je jen o státních svátcích. To představuje 352 dní provozu, násobeno šestnácti hodinami. A náklady na jednu provozní hodinu v roce 2012 činily 1 068 korun, takže celkem za rok 2012 to je částka 6 015 628 korun. A příjmová část představuje 3 065 720 korun, takže hala je ve ztrátě 2 949 908 korun českých.

Pro doplnění, v roce 2011 byl rozdíl mezi náklady a příjmy 3 781 349 korun, v roce 2010 to bylo 3 663 452 korun a tak bych mohl pokračovat. To jsou aspekty, které si kluby neuvědomují nebo je asi ani nezajímají. Jsou to ale hodně dominantní aspekty pro rozhodování, jestli Sportovní halu zachovat nebo zbourat.

Ještě dodám, že podle harmonogramu plánované výstavby by se zbourání staré Sportovky mělo týkat jen v relativně krátkém časovém úseku a ještě v období jara a léta, kdy vnitřní prostory k tréninkům stejně moc nevyužívají. Konkrétně - v první etapě výstavby by byl postaven takzvaný vedlejší pavilon Centra halových sportů, po jeho dokončení by tam mohly kluby trénovat a hlavní pavilon Centra by byl stavěn až v druhé etapě.

Navíc jsem si nechal udělat i přehled volných kapacit tělocvičen základních škol a i tam ještě jsou rezervy, které by klubům tréninky umožnily. Je to všechno věcí domluvy a hledání optimálních řešení, konstruktivní diskuze - jsem přesvědčen, že nakonec všichni zúčastnění vůli právě k takové diskuzi najdou.“

Poznámka autora: V době, kdy vznikal tento rozhovor, ještě nebylo zřejmé, že námět Centra halových sportů bude ´odsunut´ kauzou ´Pivo na zimním stadionu´ a téměř vzápětí povodňovým děním. Proto rozhovor publikujeme v původním znění, bez aktualizace k zmíněným námětům.