Budějcká Drbna přináší druhý díl seriálu, který vznikl ve spolupráci s historikem Janem Schinkem u příležitosti stoletého výročí republiky. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály? Nyní se zaměříme na provoz kin, chcete-li biografů.

V roce 1928 byl v Lannovce postaven Jirsíkův národní dům nákladem katolické tělocvičné jednoty Orel. V novém stylovém objektu 20. let 20. století podle projektu Antonína Procházky od počátku sídlily katolické instituce včetně lidové strany. Není doloženo, kdo první řekl, že je to tam jako ve Vatikánu, ale hovorový název se ujal. Přímo zakořenil.

Dne 11. února 1929 naměřil prof. Jaroslav Maňák na Státní meteorologické stanici ve Stecherově mlýně u Litvínovic dosud nepřekonanou nejnižší teplotu v České republice a zpětně i v Československu. Ráno toho dne zjistil na teploměru na stanici na květinové zahrádce, která stála 28 metrů od budovy mlýna a 5 metrů od mlýnského náhonu mráz -42,2 stupňů Celsia. Trochu nad tím zaváhal a čekal, jestli to ještě neklesne, ale nekleslo, měl teploměr rtuťový i lihový, aby to sedělo, a tak to normálně zapsal.

Na pohlednici pořízení před rokem 1930 zachytil fotograf zákoutí města, kde se v klidu bílí, máchá a suší prádlo, zastaví se chlápek na kole a s druhým probírá, jak jde život. Pohlednice má název „Partie u zadního mlýna“. Asi autor pohlednice nebyl z Budějc.

Vzhledem k četným dotazům, jak to bylo s tramvajemi dál, se může pokračování tramvajového maratónu připomenout. Radnice v roce 1899 zastavila jednání o parní tramvaji a rozhodla, že tramvaje budou jezdit na elektřinu. Sice nebyl k dispozici zdroj elektřiny (městská elektrárna byla uvedena do provozu o 10 let později), ale radnice rozhodla, tedy konala. Předběžné práce na zřízení pouliční elektrické dráhy byly koncesí uděleny továrníku Spirovi z Českého Krumlova na jeden rok.

Ke stoletému výročí republiky jsme ve spolupráci s historikem Janem Schinkem připravili nový seriál. Bude vycházet každý měsíc a dozvíte se v něm, jak to v té době v Českých Budějovicích vypadalo a jak se zde žilo. Jaké proměny se ve městě za sto let odehrály?

Radnice či tenkrát purkmistrovský úřad projednávala tramvaje ve městě od roku 1888 skoro 20 let, než první tramvaj vyjela, a to ještě na dynamo, protože elektrárna byla uvedena do provozu v roce 1909. Ono se i dnes leccos projednává léta, ale tehdy jiná srovnatelná města byla v zavádění pouliční dopravy aktivnější.

Pozdní gotika ve městě neskončila ze dne na den, ale prolínala se ještě kolem roku 1550 s renesancí. Přibližně první renesanční stavbou byla městská sýpka (solnice) z roku 1531.

Na pohlednici stojí na rohu Lidické a Roudenské rozložitý patrový dům z poloviny 19. století se známým hostincem U města Krumlova. Před hostincem je zastávka tramvaje.

V Jírovcově ulici existovala léta chvalně známá restaurace Na Rychtě. Název vzniknul podle Obce baráčníků Vitoraz, která měla v původním hostinci zázemí. V čele obce stál rychtář, proto „Rychta“. Nebyl to tedy městský rychtář, který jako královský úředník snad sídlil v Panské ulici Na Staré rychtě.