DRBNA HISTORIČKA: Od gotiky po baroko, na hotelu Zvon se podepsala každá velká epocha architektury
V novém dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na hotel Zvon, který stojí na náměstí Přemysla Otakara II. Přečtěte si jaká je historie této dominanty českobudějovického náměstí a jakými proměnami si za dobu své existence musela projít.
Ještě krátce po roce 1990 se rozlišoval hotel Zvon a dům U Tří kohoutů, který stojí nalevo od něj a dříve sloužil také jako hotel. Dnes tvoří komplex HOTEL ZVON celkem tři domy a zasahuje až do Kněžské ulice. Vlastní budova hotelu Zvon, ve srovnání s domem U Tří kohoutů a vpravo stojícím palácem Včela, vypadá na snímku obyčejně. Skoro jako tříposchoďový činžovní dům. Hlavně fasáda se měnila přes renesanční a barokní až do dnešní všední podoby zvíšené o jedno patro. V interiéru však renesanční estetika zůstala.
Podle veduty Jana Wilenberga z roku 1602 byl dům široký a měl cimbuří. Původně to byly dva pozdně gotické domy sjednocené na počátku nastupující renesance v polovině 16. století. V 18. století bylo průčelí přestavěno barokně včetně bohatého barokního tvarosloví, které zahrnovalo například štukový dekor, atiku nebo ozdobné vázy. To se však nelíbilo majiteli v 19. století, z čehož vzniknul obyčejný dvoupatrový objekt. V roce 1902 vyhořel hotel U Tří kohoutů a následně byl postaven nový okázale secesní.
Dům sousedící se zvonem po pravé straně, v němž bývalo Ausobského knihkupectví, se v bloku ztrácí ještě více, nebo naopak je tím nápadný. Název domu U Tří bílých zvonků je doložen rokem 1669. Právovárečný dům s hospodou zde byl ještě dříve, poněvadž v roce 1663 se domu ujal Melichar Wiederreiter od tchána Fabiána Fischera. V přesně nezjištěném čase se v 19. století změnil název na hotel U Stříbrného zvonu. Potom po 1. světové válce za majitele Jana Mikeše staršího a nájemce Bohumila Karáska se název zkrátil na hotel Zvon a hovorově jen Zvon (jdu do Zvonu, sejdeme se před Zvonem). Přitom úředně se používalo historické pojmenování.
Ve městě se ve 20. století nicméně zkracovalo často: U Zlatého slunce na Slunce, U Zlaté kotvy na Kotvu, U Zlatého hroznu na Hrozen apodobě. Výjimka U Tří lvů, nebo opačně Londýnská ulice na U Zimního stadionu.
Dne 12. srpna 1928 povolila městská rada zřízení benzinové čerpací stanice u hotelu U Stříbrného zvonu. Definitivně zanikly tři zvonky. V roce 1936 uvedl Jan Mikeš: „Dovoluji si oznámiti, že jsem převzal Hotel Zvon do vlastní režie a budu pořádati každou neděli koncert spojený s tancem. Polední menu sedm korun, večerní menu též sedm korun. Navštivte nás, uspokojíme Vás. Jan Mikeš.“
Dole v přízemí zařídil prodejnu uzenářského zboží a k tomu lidovou restauraci. Zde bylo menu o něco nižší, stále pouze šest a půl koruny. Jan Mikeš vlastnil továrnu na uzenářské zboží na Rudolfovské a dům s prodejnou a jídelnou v Krajinské. V roce 1940 prodal polovinu nemovitostí nezletilému Janu Mikešovi mladšímu.
Po znárodnění byl hotel Zvon zařazen do kategorie hotelů typu B, kapacita 75 pokojů, restaurace a kavárna. Na přelomu 19. a 20. století byl hotel Zvon německý. V roce 1904 byl v obchodním rejstříku u zdejšího soudu zapsán názvem „Hotel zur silbernen Glocke.“ České listy německý hotel kritizovaly. K tomu se váže i německé korzo. Podél Zvonu od Včely na roh Kanovnické korzovali Němci. Kolem Slunce Češi, kolem radnice profesoři a na severní straně služky a vojáci. Jaroslav Hašek v roce 1914 zásadně chodil na německé korzo provokovat německé důstojníky. Tedy v mezích zákona, občas to ale přehnal.
