Na řekách v České republice se loni staly tři smrtelné nehody. V jednom případě utonul vodák po nehodě na jezu a další dva lidé utonuli poblíž nebezpečných jezů. Statistiku nehod dnes na tiskové konferenci zveřejnila Asociace vodní turistiky a sportu, která vychází z údajů Hasičského záchranného sboru ČR. Nebezpečných jezů je v Česku zhruba 154. Předloni neutonul na českých řekách nikdo, zatímco v roce 2010 to bylo 16 lidí.
Asociace zároveň dnes oficiálně oznámila svůj vznik. Zastupuje čtyři svazy - Český svaz kanoistů, Klub českých turistů, Svaz vodáků ČR a Asociaci turistických oddílů mládeže se 49 tisíci členy a vodáckými firmami.
Hasiči zasahovali vloni na řekách v devíti případech, z toho se šest týkalo jezů. Asociace upozornila na to, že ani na jednom z jezů, kde lidé umírali, nebyly nainstalovány prvky laické pomoci, jako jsou informační cedule nebo záchranná podkova, a proto nikdo nemohl osobám z jezu pomoci. Na jezech, které jsou vybaveny záchrannými prostředky, se podle asociace žádné vážné nehody nestaly a ani nemuseli zasahovat hasiči.
Vliv na pokles smrtelných nehod od roku 2010 má podle Pavla Šálka, místopředsedy AVTS z Českého svazu kanoistů, i to, že lidé dříve podceňovali vybavení i ochranné prostředky, jako je vesta a helma. Lidé podle Šálka utonou i kvůli tomu, že se praští do hlavy. To bylo prý příčinou i první letošní smrtelné nehody vodáka na Otavě.
„Jedna loňská nehoda vodáka se stala v Českém Krumlově, druhá mezi Bečvou a prostřední Bečvou, tam šlo pravděpodobně o koupání. Třetí nehoda se stala v Ostravě na jezu, který je nebezpečný,“ řekl Šálek. Často se také podle asociace stává, že zachránce skočí za tonoucím bez jištění. Tomu tak bylo i u třetí smrtelné nehody v Ostravě, kdy zachránce šel pomoci plavci, kterého zachytil silný zpětný proud pod jezem. Tonoucí nakonec přežil, ale zachránce utonul. Povodí Odry patří podle Šálka k těm, co nejméně spolupracují a nechce jez ve městě vybavit záchrannými prostředky. Vodácká asociace upozorňuje na to, aby lidé nikdy nevstupovali do jezu, ale využili jiných možností, jak zachraňovat ze břehu. Pokud není zachránce jištěný, je život ohrožen.
Asociace vodní turistiky a sportu vznikla zejména proto, aby se mohla účastnit správních řízení u vodoprávních úřadů. Vodáci si stěžují na nepřístupné břehy, nesjízdné jezy a zavřené vorové propusti. Pět svazů, mezi nimi i Klub českých turistů nebo Junák - český skaut, se již kvůli tomu obrátilo na ombudsmanku kvůli diskriminaci vodáků. Vodoprávní úřady by podle nich měly brát ohledy na statisíce lidí, kteří řeku splouvají, a neupřednostňovat jednoho zájemce o odběr povrchové vody a jeho zisky.
Podle předsedy AVTS Petra Ptáčka ombudsmanka se již jednotlivým případům nevěnovala, protože byly staré více než rok. Potvrdila však, že plavba jako taková patří k obecnému nakládání s povrchovými vodami a měla by být při řízeních s vodoprávními úřady zohledňována.
Počet lidí, kteří se věnují vodáctví, se každoročně pohybuje kolem 800.000. Nejvíce jich "sjíždí" Vltavu.
