Ževagův „vysavač“. Ukrajinský oligarcha Konstantin Ževago vytuneloval české slévárny

České slévárenství v krizi

Psal se rok 2010. Na český průmysl tvrdě dopadla světová hospodářská krize – hodnota nových zakázek v průmyslové výrobě v tuzemsku klesla téměř o třetinu, objem průmyslové výroby se snížil skoro o dvacet procent. 

Téměř padesát let stará kutnohorská slévárna ČKD Kutná Hora a její tehdejší dceřiná firma českobudějovická slévárna SCB Foundry, jež vyráběly kovové díly pro železniční vagony se zaměřením na ruský trh, procházely těžkými časy. Zájem o slévárenské výrobky se oproti prvním rokům krize sice zvýšil, chyběly ale peníze k nákupu elektřiny a materiálů i na výplaty zaměstnanců. Českobudějovická slévárna v té době zaměstnávala kolem pěti set lidí, její kutnohorská matka přes tisíc lidí. Přitom v době před krizí zde pracovalo v Kutné Hoře přes dva tisíce lidí a obrat slévárny činil přes dvě miliardy korun.

„Nedostal jsem ještě únorovou výplatu, navíc mě už banka upozornila, že neobdržela peníze. Tuhle fabriku už nějakou dobu prostě živím já, ne ona mě,“ rozhořčeně tenkrát popisoval situaci v ČKD jeden ze zaměstnanců pro deník.cz.

Podniky proto začaly hledat investory, již by ohrožený provoz zachránily. V roce 2011 tak koupila stoprocentní podíl českobudějovické akciové společnosti SCB Foundry investorská firma z Britských Panenských ostrovů, Integrated Rail-Casting Company Limited (IRCC), jejímž majitelem byl ukrajinský miliardář a politik Konstantin Ževago. Na světovém strojírenském trhu nebyl tento podnikatel žádným nováčkem, v Ukrajině už vlastnil společnosti na výrobu železničních vagonů.

Následující rok začala shánět investora i bývalá matka českobudějovické slévárny, a to ČKD Kutná Hora. Do tendru se přihlásilo sedm firem. Ževago slíbil za kutnohorskou slévárnu 485 milionů korun a vyhrál. Přestože nenabídl nejvyšší částku – ruský investor Ževaga přebil o víc než 200 milionů – podniku přislíbil jistotu odbytu ve svých ukrajinských výrobních závodech. 

I pro Ževaga měla ČKD KH velkou strategickou hodnotu. Jeho závod ve Stachanově dodával železniční vagony na ruský trh, avšak k jejich produkci už nemohl využívat součástky vyráběné v další Ževagově ukrajinské firmě, protože neměly patřičný certifikát, a musel je proto nakupovat v Rusku. Obchod zkrátka vypadal slibně, neboť česká slévárna mohla vyřešit Ževagovu závislost na ruských dodavatelích, zatímco mladý podnikatel by jí zajistil odbyt jejich výrobků.  

„Investor, který vstoupil do ČKD Kutná Hora, vlastní spoustu společností, které zapadají do programu naší firmy. Garantoval, že vloží do ČKD Kutná Hora 485 milionů korun, což se stalo, garantoval, že vloží do Českých Budějovic 340 milionů korun, což také splnil,“ řekl finanční ředitel Vlastimil Kožený v roce 2014 médiím a dodal, že za 14 let, kdy pracuje ve skupině ČKD Kutná Hora, neměla firma lepší ekonomické výsledky. Stačily však pouhé tři roky a Kožený na funkci finančního ředitele rezignoval. Jako důvod uvedl dluhy, jež firma nakupila pod Ževagovým vedením.

Tunel do kapsy

Problémy se začaly kupit hned poté, co se sléváren ujal Ževago. Už v roce 2012 začal využívat síť schránkových firem, tedy firem, které existují jen na papíře a jejich jediná funkce často spočívá pouze v tom, že zastírají, kdo je jejich majitelem. Prostřednictvím těchto anonymních firem vyváděl z českobudejovické slévárny miliony korun a krátil daně. Vyplývá to ze závěrů kontrolního zjištění daňového úřadu za rok 2012. Zatímco cena slévárenských výrobků se v průběhu několika přeprodejů do zahraničí a zpátky do Česka zdvojnásobila, tyto transakce přitom nevygenerovaly žádnou přidanou hodnotu tohoto zboží. „Finanční úřad dospěl k závěru, že skupina těchto společností byla řetězcem vytvořeným za účelem krácení daně,“ konstatuje zpráva, kterou má redakce portálu investigace.cz k dispozici.

Českobudějovická slévárna totiž součástky k vagonům neprodávala přímo ukrajinskému závodu, který je potřeboval k výrobě, ale používala k tomu několik schránkových „zprostředkovatelských firem“, jimž své výrobky prodávala pod cenou. Skořápkové firmy v řetězci pak několikanásobně uměle navýšily cenu a s přepálenou marží prodaly výrobky zpět do Česka, a to Ževagovu obchodnímu partnerovi Volodymyru Bajdužovi. Ten však popírá, že by byl součástí schématu, a argumentuje tím, že se slévárnou obchodoval již před příchodem mladého Ukrajince.

Jedna ze schránkových firem tehdy sídlila na Britských Panenských ostrovech, známých extrémní ochranou informací o majitelích tam zaregistrovaných společností.Druhá schránková firma, Omega European LLC., má sídlo ve Spojených státech a tamním daňovým úřadem byla označena za „krycí společnost“.

Česká firma J.B.Plus, s.r.o., která si od americké „krycí“ společnosti bočnice železničních vagonů zakoupila, tak zaplatila téměř dvojnásobek původní ceny – místo původních 32 milionů skoro 61 milionů korun. Firmou draze koupené díly sice nakonec skončily tam, kde měly, tedy v ukrajinském závodě na výrobu železničních vagonů JSC Kryukovsky v Kremenčuku, předcházel tomu však celý řetězec transakcí odehrávajících se jen na papíře.

Vedení českobudějovické slévárny na dotazy finanční kontroly k ceně výrobků sdělilo, že o další osud prodaného zboží se nezajímají. Pokud došlo k navýšení jeho ceny, údajně se to stalo bez jejich vědomí a za jednání třetích stran zkrátka neodpovídají. 

O tom, že vedení muselo znát finální destinaci svých výrobků, podle kontroly nicméně svědčí fakt, že firma zajišťovala dopravu výrobků do Čierne nad Tisou na Slovensku, která leží na hranicích s Ukrajinou. Žádnou dopravu na Britské Panenské ostrovy tedy neorganizovala. „Daňový subjekt musel vědět, že výrobky, které byly papírově prodány společnosti Logistic Solution International LTD sídlící na Britských Panenských ostrovech a jejichž příjemcem měla být obchodní společnost J.B.Plus, s.r.o., sídlící v ČR a konečným příjemcem byl JSC Kryukovsky sídlící na Ukrajině, byly dopravovány přímo z jejich sídla na Ukrajinu, aniž by opustily přepravní prostředek,“ podotýká český úřad.

Skutečným majitelem offshorové společnosti na Britských Panenských ostrovech, která zdvojnásobila původní ceny, je dle zjištění českého i britskopanenského daňového úřadu Oleg Ževago, bratr Konstantina Ževaga. Majitelem zahraniční firmy Omega European LLC., jež bočnice za navýšenou cenu přeprodávala zpět do Česka, je podle americké daňové správy, na kterou se český finanční úřad obrátil, podnikatel ukrajinského původu Volodymyr Bajduž. Neboli člověk, jenž podle svých slov Ževaga nezná a s kutnohorskou slévárnou obchodoval už před jeho příchodem do Česka. Byla to ovšem Bajdužova česká firma J.B.Plus, s.r.o., která nakonec prodávala bočnice ukrajinské továrně.

Redakce investigace.cz Volodomyra Bajduže kontaktovala, svůj vztah k zahraniční firmě popřel. „Nejsem majitelem této firmy.“ Jakoukoli spolupráci s Ževagem taktéž odmítl. „Naše firma (pozn. redakce: J.B.Plus, s.r.o.) spolupracovala se společností ČKD Kutná Hora ještě před Ževagovým vstupem mezi akcionáře, po jeho vstupu jsme ve spolupráci jednoduše pokračovali. Důvodem je, že naše firma je držitelem certifikátů potřebných pro výrobu a prodej součástek do Ukrajiny,“ dodal.

Stejným způsobem odůvodňovalo přeprodej výrobků firmě J.B.Plus i vedení slévárny – česká firma byla podle nich držitelem certifikátu, jenž umožňoval obchodování se zbožím v Ukrajině. Bez J.B.Plus by obchod nemohl být uzavřen. Jak ale namítá kontrolní zpráva, argumentovat certifikací neobstojí. Pokud slévárna věděla o nepostradatelnosti certifikátu pro zdárný obchod, pak zřejmě očekávala, že britskopanenská schránková firma bude přeprodávat výrobky zpět do Česka někomu, kdo tento certifikát vlastní. 

Bajdužova spolupráce s kutnohorskou i českobudějovickou slévárnou skončila v roce 2014, kdy se propadl trh a výrobky přestaly být konkurenceschopné.

Konec sléváren

Podobně neprůhledné obchody se podle slov minoritních akcionářů odehrávaly i v sesterské firmě ČKD Kutná Hora, s níž byla SCB Foundry finančně úzce propojena. Tento nedostatek transparentnosti v podnikání vyvrcholil konfliktem mezi majoritním a minoritním akcionářem. Posledně jmenovaným byla společnost Hollandsche IRS B.V. se sídlem v Rotterdamu, jež odkoupila 35 procent akcií ČKD Kutná Hora v roce 2014, jejichž většinu držel Ževago.

„Na arbitrážní soud v Londýně se obrátil (v roce 2018, pozn. red.) minoritní akcionář Hollandsche IRS B.V, protože byl přesvědčen, že působení většinového vlastníka ve společnosti nejen poškozuje ostatní akcionáře, ale i společnost jako takovou. V tom dal soud nizozemské firmě za pravdu s tím, že způsobené škody nelze napravit jinak než nuceným odprodejem majoritního podílu menšinovému akcionáři,“ popisuje Pavel Krenk z ​​představenstva podniku ČKD Kutná Hora.

K odprodeji akcií minoritnímu akcionáři skutečně došlo. Jenže koncem léta roku 2018 – a jen několik měsíců před tím, než Ževago převedl své akcie na Hollandsche IRS B.V., zastavilo vedení kutnohorské slévárny, stále ovládané ukrajinským byznysmenem, většinu majetku společnosti ve prospěch dvou Ževagových offshorů. 

Ty navíc poskytly slévárně úvěr ve výši 98 milionů korun. Konstantin Ževago se tak stal největším věřitelem této společnosti, a tím pádem mohl ovládnout insolvenční řízení a vyhlásit konkurz. Ke zlepšení finančního stavu by přitom podniku stačilo, kdyby Ževagem ovládané IRCCL a SCB Foundry vrátily ČKD Kutná Hora 246 milionů korun, které jí v té době dlužily. Svůj dluh ale firmy nikdy nesplatily. IRCCL momentálně prochází likvidací a českobudějovickou slévárnu měla před časem prodat zahraniční firmě Currus Limited se sídlem v Belize. 

Krajský soud v Praze, který se zabýval insolvencí kutnohorské slévárny, dal za pravdu minoritním akcionářům. Uznal totiž, že je to opět Ževago, jenž věřitelské firmy skrytě ovládá. Věřitelské firmy soud proto zbavil hlasovacích pravomocí, a kutnohorská slévárna tak mohla zahájit reorganizaci místo bankrotu. Dodnes se s offshory svého bývalého majitele i sesterskou SCB Foundry z Českých Budějovic soudí o pravosti pohledávek.

Ževagův modus operandi

Současné vedení kutnohorské slévárny se však obává, že stejný stejný osud – tedy vytunelování a následný bankrot – může potkat i českobudějovický sesterský podnik. Probíhající finanční machinace totiž vykazují podobné prvky jako v případě úpadku v Kutné Hoře. V březnu 2021 totiž budějovická společnost dostala příslib úvěru od neznámé společnosti AP Trustees Ltd z Velké Británie, a to ve výši 5,5 milionů eur (zhruba 132 milionů korun).

Jako majoritní akcionář britské společnosti je uvedený Ian Anthony Pellow, blízký spolupracovník Konstantina Ževaga. Získané peníze slévárna použila na splacení pohledávek finančního úřadu. 

Přestože už slévárna de facto nefunguje – provoz je zastavený, kontaktní údaje na webové stránce jsou nefunkční, podnik nevyvíjí žádnou činnost ani nemá zaměstnance –, její vedení trvá na tom, že se nic neděje. Kutnohorská slévárna, které SCB Foundry pořád dluží peníze, o tom není vůbec přesvědčena. „Tvrzení o nekontrolovaném zadlužování dlužníka vůči netransparentním společnostem není ze strany společnosti ČKD nijak doloženo, a zůstává tak jen v rovině účelové spekulace,“ oznamil právní zástupce českobudějovické slévárny insolvenčnímu soudu. 

Hodnota majetku slévárny na jihu Čech s kdysi skoro miliardovými tržbami strmě klesá. Dle poslední dostupné účetní závěrky z roku 2020 se majetek odhaduje na 138 milionů korun. 

Pro místní odbory je ale uzavření podniku dávnou minulostí, kterou si už nikdo pomalu nevybavuje. „Vzhledem k tomu, že fabrika je zavřená šest let, i když je zatím hlídaná, a předseda tamních odborů před třemi lety zemřel, nemůžu vám podat žádné údaje. Tehdejší majitelé a vedení odmítalo s odbory v tu dobu o čemkoli jednat,“ sdělila redakci investigace.cz vedoucí odborů v Českých Budějovicích Pavlína Jirková.

Její slova potvrzuje i bývalý odborový předák Jan Švec, který se účastnil jednání s vedením podniku. „Když slévárna končila, byl jsem na jednání se zástupcem firmy. Byl to nějaký Ukrajinec, vyslechl si nás, pokýval hlavou a nic neslíbil,“ vzpomíná. Což bylo v době, kdy poslední zbylí zaměstnanci, 67 lidí, měli nucené volno a firma vůči nim neplnila žádné povinnosti. Vyjednávání s vedením slévárny bylo obtížné i před definitivním zastavením provozu. „Tehdy již slévárna dobrou pověst podle mého názoru neměla. Když jsem tuto situaci prezentoval v médiích, tak jsem byl dokonce terčem kritiky z vedení,“ dodává Švec.

Prapor Monako se vrací do Ukrajiny

Policie ČR a státní zastupitelství v Českých Budějovicích uvedly, že se daným případem nezaobírají. „Trestní řád neumožňuje jakkoli se vyjadřovat k průběhu trestního řízení, případně k tomu, zdali se vůbec nějakou osobou zabýváme. Nad rámec toho však mohu uvést, že centrální systém Ževaga nenalezl v databázi subjektů,“ napsal mluvčí Policie ČR Ondřej Moravčík.

K žádosti o vyjádření k současnému stavu a ke skutečnému majiteli podniku se redakci investigace.cz odmítl vyjádřit i právník zastupující SCB Foundry. „K SCB Foundry máte informace v insolvenčním rejstříku,“ prohlásil advokát Petr Maier.

Po zatčení ve Francii byl Ževago propuštěn na kauci ve výši milion eur. „Musí řídit své podniky a to jde z vězení jen velmi obtížně,“ vysvětlil soudu důvod k jeho dočasnému propuštění jeden z Ževagových právníků, Etienne Arnaud. V lednu se mělo jednat o vydání oligarchy ukrajinským úřadům.

Jak už bylo řečeno, po roce 2020 se Konstantin Ževago zdržoval hlavně v Londýně a Dubaji, v srpnu 2022 byl ale někdejší nejmladší evropský self-made miliardář spatřen reportéry listu „Ukrajinská pravda“ v Monaku na své jachtě. Ta má podle novinářů cenu 70 milionů dolarů, což je v přepočtu 1,5 miliardy korun. Po únorové ruské invazi do Ukrajiny se pro něj a několik dalších bohatých Ukrajinců pobývajících ve stejné oblasti vžilo v jejich rodné zemi označení „prapor Monako“.