Blažkovi není jedno, jak dopadne hra o budoucnost teplárny

V závěru první části rozhovoru jste uvedl, že jste ještě zdaleka neřekl všechno. Budějcká Drbna tedy využívá vaší otevřenosti a ptá se: Jaké je vaše stanovisko k údajně předražené a předčasné rekultivaci odkaliště?

„Odkaliště je naprosto typickou ukázkou toho, jak se dají věci záměrně a chtěně zkreslit! Samozřejmě vím, kam míříte, objevily se spekulace, že když část odkaliště je v katastru obce, ve které jsem už poměrně dlouho starostou (Staré Hodějovice – pozn. autora), tak určitě je za rekultivací nějaký záměr, snaha ty pozemky zhodnotit pozdějším prodejem pro výstavbu bytových domů, a to dokonce prodejem v režii mé bližší rodiny. Takovou informaci ale může napsat nebo říci jen ten, kdo se spoléhá na tu laickou neznalost veřejnosti a spoléhá na to, že v určitých lidech vzbudí závist.

Jediný a nezpochybnitelný fakt je ten, že v místě odkaliště nikdy nebude povolena výstavba bytových domů. Po rekultivaci odkaliště lze v této lokalitě vybudovat rekreační zónu nebo chcete-li lesopark. Protože odkaliště je na třech katastrech různých obcí, a to České Budějovice, Srubec a Staré Hodějovice, tak další eventuální investice by se týkala všech zúčastněných obcí. Z toho jasně vyplývá, že můj vliv na využití těchto pozemků je minimální. Rozhodnutí o využití pozemku v katastrálním území Staré Hodějovice bude v budoucnu záviset na rozhodnutí obecního zastupitelstva Staré Hodějovice. Tato otázka není v současnosti na pořadu dne.

Chci jen připomenout, že rozhodnutí o umístění odkaliště v našem katastru bylo učiněno dávno před revolucí a na to nikdo ze současných zastupitelů neměl žádný vliv. Po ukončení rekultivace jistě budeme chtít, aby v rámci možností byla obnovena příroda, která tady před záborem na odkaliště byla. A není od věci připomenout, že už z pohledu starosty menší obce, kde se všichni známe a na každý krok občané reagují, bych těžko mohl iniciovat něco, co by mohlo být v budoucnu hodnoceno jako nedobrý počin pro obec.

V tom je starostování v menší obci jiné, než politická činnost v relativně velkém městě, jakým Budějovice jsou. Ve velkém městě zpětná vazba mezi radními nebo zastupiteli a občany nefunguje na každodenním osobním kontaktu – třeba tak, že se potkají na návsi nebo v hospodě a k aktivitám zastupitelů si řeknou své. V menší obci není anonymita, reakce lidí máme takzvaně z první ruky a to považuji za hodně pozitivní – je to výborná korekce případných nesmyslných rozhodnutí.“

Rekultivace ale byla údajně předražená…

„Předražená v porovnání s čím? Odkaliště bylo v nějakém stavu a vyžadovalo konkrétní úpravu za konkrétní cenu. Každá taková lokalita je specifická, když o něčem chceme říci, že to je předražené, musí být podobná srovnatelná komodita nebo lokalita. Když není, můžeme tvrzení o předraženosti uvést buď z neznalosti věci – a pak by bylo lépe nevytvářet dezinformace a informace si ověřit – nebo je můžeme uvést ve snaze vnést do určité hry negativní dojem. Můžeme zkusit přemýšlet, která varianta je u námětu ´odkaliště´ pravděpodobnější.“

To je argument, kterým ale můžete komentovat nebo odmítat prakticky jakoukoliv kritiku. Opravdu jste přesvědčen, že chyby, které jsou bývalému vedení teplárny přičítány, nenastaly?

„To není přesná formulace! Není to tak, že bych byl o něčem přesvědčen. Jsem si tím jistý! Domníváte se, že bych odpovídal na vaše otázky a veřejně se vyjadřoval, kdyby tomu tak nebylo? O určité hře, která je pravděpodobně nějak rozehrána, jsem mluvil. A mluvil jsem i o tom, že všechny kroky, které jsme v TČB v průběhu čtyř let učinili, byly plně pod kontrolou a souhlasem jak představenstva, tak dozorčí rady. Někteří tehdejší členové jsou ve statutárních orgánech TČB i dnes, pak oni jsou těmi, kdo tu hru hrají. Já už ne, a jestliže se dnes ke kritickým sdělením vyjadřuji, tak určitě ne proto, že bych byl jedním z hráčů. Nejsem a naopak, vývoj hry sleduji s nesouhlasem, protože, i když jsem z TČB odešel, samozřejmě mi není jedno, jakým směrem se její existence bude dál ubírat.

Jestliže někdo koupil osmnáctiprocentní podíl v TČB a neprověřil si dopředu, kam peníze vkládá, není asi úplně můj problém. Faktem je, že od samého začátku vstupu Forum Energy o TČB jen posloucháme a čteme, že všechna rozhodnutí, která byla v TČB v minulosti učiněna, byla chybná. Je s podivem, že taková firma jako TČB dle názoru Forum Energy vůbec mohla fungovat. A že fungovala ke spokojenosti předcházejících akcionářů, je snad jasné. Je mi tedy divné, proč Forum Energy tento podíl koupila. Já osobně si myslím, že ten podíl koupili právě proto, že firma ještě pořád je ve velmi dobré kondici a hra o špatných krocích v TČB je hrána úplně z jiného důvodu. Nad těmito důvody se musí zamyslet současná městská koalice a politici, kteří jsou nyní ve vedení teplárny.“

Takže byste se, hypoteticky, už zpět do TČB nevrátil?

„Ne, nevrátil. Můj odchod byl výsledkem uváženého rozhodnutí. V sestavě, která je nyní ve vedení společnosti, bych pracovat nechtěl ani nemohl. Nemohl bych být součástí alibistického vedení, kde nikdo není schopen vzít na sebe zodpovědnost a neustále se čeká na jakési zadání, které je třeba plnit. To zadání je však potřeba zformulovat, prosazovat a nést za něj odpovědnost.“

Jako důvod rezignace na obě funkce jste ve stručném vyjádření uvedl, že odcházíte kvůli zavedení takzvaného německého modelu řízení. Můžete pro nás laiky vysvětlit, co tento pojem nebo model znamená?

„Jistě. Vysvětlím to na zcela konkrétním příkladu právě z TČB. V době mého působení a do doby, než v komunálních volbách došlo na radnici k politické změně, byli v představenstvu a dozorčí radě tři představitelé města – tedy primátor Juraj Thoma a jeho náměstci Ivana Popelová a Rudolf Vodička. Dále tam byl zástupce akcionáře, E.ON a.s, pan Pronnet a dva zaměstnanci TČB, celkem tedy šest členů dozorčí rady. Odměnu za činnost v dozorčí radě dostávali pouze tři členové, zástupci radnice odměnu nedostávali kvůli střetu zájmů.

Představenstvo bylo pětičlenné – Břetislav Kábele, Josef Průcha, Martin Kuba, František Jelen a já. Jediným zaměstnancem firmy – tedy placeným členem – jsem byl já jako generální ředitel a předseda představenstva. Ostatní měli mandátní smlouvu o výkonu funkce člena představenstva. To tedy byl model řízení TČB do začátku roku 2011. Dozorčí rada šest členů, z toho placeni tři, představenstvo pět členů, placen jeden.

Navíc řízení firmy probíhalo na základě procesního modelu řízení, který byl plně funkční, s jasně definovanými pravomocemi a odpovědnostmi jednotlivých manažerů. Díky aplikaci tohoto modelu došlo k výrazné úspoře pracovníků v jednotlivých úsecích. Tam byly vygenerovány ty peníze, které pak dostali pracovníci, kteří ve firmě zůstali. Takže jak píše pan Gianneti, že lidé dostali peníze za mlčení, je lež. Lidé dostali peníze za práci, kterou vykonali. Neměli jsme nikdy důvod platit někoho za mlčení. Doufám, že to bude i nadále. Jiná otázka je, jestli na to při novém modelu zbyde. To musí říci pracovníci, ale až po nějakém čase, až si třeba porovnají roční průměry.

Současná situace? Dozorčí rada má dvanáct členů, z toho osm je z radniční koalice, tedy lidí, kteří mohou pobírat a také pobírají odměny. A představenstvo je tříčlenné, plat dostávají všichni tři členové, každý z nich zhruba v relaci mého tehdejšího platu – tedy trojnásobek původních nákladů. To je tedy německý model v praxi z pohledu personálního a z pohledu nákladů na odměny. O efektivitě a odpovědnosti už raději ani nemluvím. Procesní model byl pochopitelně zrušen, protože se nehodil do německého modelu.“

To je určitě konkrétní příklad, ale kvalita jednoho nebo druhého modelu může být přesto diskutabilní. Má řízení podle německého modelu dopad přímo na ekonomiku teplárny?

„Určitě nemá smysl veřejnosti předkládat složité souvislosti ekonomických postupů, které mohou zajímat jen odborníky na teplárenství a energetiku, ale možná by si veřejnost udělala obrázek o současném hospodaření TČB z kroku, který je srozumitelný. Týká se aut ve vlastnictví TČB.

Když naše vedení nastoupilo do teplárny, zjistili jsme, že vedení před námi mělo v užívání šest aut pro vrcholové manažery. Tuto výhodu jsem krátce po svém nástupu zrušil, protože můj názor byl, že manažeři firmy, kteří na rozvody a budovy vidí z oken svých kanceláří, auta pro svou práci nepotřebují. Současné vedení teplárny si nejen tuto výhodu vrátilo, ale ještě od nich teplárna odkoupila jejich soukromá vozidla, samozřejmě s tím, že je mají nadále plně k dispozici.

O tom, že současné vedení TČB používá služeb minimálně tří právních kanceláří, přičemž nám stačila smlouva a spolupráce s jedním advokátem, už se ani nebudu více zmiňovat. Myslím, že si nezaujatí lidé udělají obrázek sami. A možná z toho obrázku pochopí, proč dochází ke zvyšování cen teplé vody a tepla.“

I když se do TČB nevrátíte, určitě máte prognózu, jak se bude situace dál vyvíjet. Budete svou odpovědí otevřený i v této věci?

„Samozřejmě. Ale ne hned teď. Jak jsem řekl – všechno má svůj čas. Vývoj v teplárně bedlivě sleduji a budu sledovat i v budoucnu. A samozřejmě se budu v rámci svých možností k vývoji a situaci v Teplárně České Budějovice vyjadřovat.“

Budějcká Drbna děkuje Zdeňku Blažkovi za rozhovor.